pondělí 2. srpna 2010

Roční výročí ;-)

V těchto dnech tady na blogu slavím zajímavé výročí. Uplynul totiž rok od doby, kdy jsem naposledy něco uveřejnila. Neznamená to však, že by mě opustila chuť experimentovat v kuchyni a vytvářet povedené či méně povedené dobrůtky ;-) - když se experimentuje, tak se prostě někdy nezadaří, tak to je a bude. Když bych ale měla vyzdvihnout jednu jedinou věc, na kterou jsem za poslední rok pyšná, tak vězte, že se ze mě stal maniak na vyrábění domácích těstovin.

Je to totiž báječná terapie. Někdo boxuje do boxovacího pytle, já mám svůj strojek na těstoviny... Přijdu večer domů z práce, připravím strojek a točím klikou, těsto nedrží pohromadě, klika padá na zem a ze mně vychází slova, že se až divím, kde jsem se tak hrozně naučila nadávat, ale těsto pomalu začíná držet tvar, klika od strojku padá méně a méně a když je těsto hotové, tak jsem tak úžasně klidná a odreagovaná... ;-) Ale největší odměna přichází, když své dílo servíju. Stačí málo. Trochu másla nebo olivový olej a čerstvá bazalka a parmezán a svět se zná zase úžasnýýýýýýýýý.

Ale protože jsem experimentátor, tak se mi základní repertoár nudle, lasagne zdál po nějakém čase nudný, pustila jsem se do dalších experimentů. Nejdříve jsem měnila mouky. Hladkou, hrubou, celozrnou, pohankovou... Můj vítěz je jednoznačně hrubá mouka. Zatímco těstoviny z hladké mouky lepí, ty z hrubé mohu klidně nakrájet, naházet na jednu hromádku a neslepí se. Pravda, s hrubou moukou se hůře pracuje, těsto se z počátku hodně drobí, ale když ho několikrát projedu na strojku největší stupeň, tak se po chvíli "ochočí". Vyzkoušený poměr pro dvě osoby je 200g hrubé mouky, 1 vejce, 1 žloutek, trochu soli a lžíce oleje. Dále zpracovávám notoricky známým způsobem.

Když jsem našla tu svoji správnou mouku, pustila jsem se do barev a příchutí. Špenát, rajský protlak, pepř, nastrouhaná citronová kůra, rozdrcené sušené houby (vřele nedoporučuji, houby se při zpracování rozmáznou a vařením získají zvláštní hnědou barvu, která nápadně připomíná - no, nechme toho... a chuťový přínos veškerý žádný), za dlouhých zimních večerů jsme vykrajovali různé tvary tvořítkama na cukroví. Dokonce za těch nejdelších a nejchladnějších jsem vyráběla dvoubarevné těstoviny nahoře červené a dole zelené, ale to už bylo spíš z kategorie vyšší dívčí.

A tak se volně přesouváme do kategorie ravioly. Přiznávám, že jsem se do nich pustila v rámci akce, to přeci musím dokázat. Není to až taková hrůza, jak jsem si původně myslela. Pravda trvá to trošičku déle, ale zase je to krása na pohled. Ravioly naopak dělám z hladké mouky, protože lépe lepí. Vyválím plát, v rozumných rozestupech nandám náplň, kolem náplně potřu vodou, položím druhý plát těsta a tvořítkama na cukroví (tady moc neexperimentuji, používám kolečkou) vytvořím raviolku. Nic víc, nic míň...

Podělím se o jeden recept, který jsem nafotila tuším někdy v lednu, ale myslím, že bude chutnat i teď v srpnu...



Ravioly s ricottou a špenátem

Na těsto:
- 200 g hladké mouky
- špenát (na barvení používám zmrazený drcený špenát, který je balen po takových malých porcích, vypadá to, jako by se dali zmrazit do většího tvořítka na led) a dávám dvě porce - nechám rozmrazit, vyždímu vodu

- 1 žloutek, 1 vejce
- 1 PL olivového oleje
- trochu soli


Na náplň:

250 g ricotty
100 g špenátu (tady zase raději čerstvý nebo zmrazené celé listy)
1 plátek šunky
100 g parmezánu
2 PL olivového oleje
špetka nastrouhaného muškátového oříšku
sůl, pepř
Popř.: máslo, šalvěj


Ravioly
Smícháme všechny suroviny, vypracujeme těsto, které necháme v lednici odpočinout. Vytočíme na strojku na těstoviny na nejmenší velikost - pokud si přejeme mít těstoviny úplně zelené, je třeba je zpracovávat ve strojku na největší velikost delší dobu, pokud raději těstoviny žíhané, stačí jim věnovat méně péče - obojí je hezké... a dále vypracujeme ravioly podle výše uvedeného popisu. Vaříme ve vodě, která má být slaná jako moře (někde jsem si tenhle výraz přečetla a moc se mi líbí, a to z toho důvodu, že to tak hezky zní)... Ravioly se vaří cca 3 min a je hotovo. Kdo chce mít ravioly úplně nejlepší, rozehřeje máslo, trošku opeče šalvěj, když začíná lehce hnědnout přidají se uvařené ravioly, lehce se nechají prohnat máslem a šalvějí a servírují se s parmezánem, jak jinak

Náplň
Mezitím, co těsto odpočívá v lednici, musíme samozřejmě připravit náplň: Olej rozehřejme v pánvi a přidáme špenát. Necháme mírně dusit na mírném ohni cca 5 min, poté lehce pokrájíme a smícháme s ricottou. Přidáme parmezán, nakrájenou šunku, muškátový oříšek, dle chuti sůl a pepř a necháme 15 min odležet v lednici.

4 komentáře:

Papaja řekl(a)...

Hurááá! Moc ráda Tě vidím a jsem ráda, že už se zase našla chvilka na vaření, psaní a fotografování!
Musím přiznat, že si také moc ráda hraji s domácími těstovinami, jen by to prostě chtělo více času. Ale úplně Ti rozumím :D Výroba těstovin jako relax je bezva, ale nesmí ta klika spadnout na prsty u nohy :-( O tom něco vím :-)))
S Tvými postřehy v mnoha bodech souhlasím, ostatní jsou výzvou pro vyzkoušení :-)
Je to fajn, že jsi zase tu!
P.

Helli řekl(a)...

Renatko, to bylo ale dlouhé stěhování! :-) A dlouhé testování těstovin, než jsme se o nich něco dověděli na tvém blogu! :-)) No nic, s časem na tom nejsem o moc líp, takže tě plně chápu a už se zdržím dalších připomínek. ;-)) Jenom tiše doufám, že další příspěvek se tu objeví dřív než za rok.
Tvoje zkušenosti s těstovinami jsou moc zajímavé a taky se dobře čtou. Těším se, že je někdy brzy důkladně prodiskutujeme.

renata řekl(a)...

Papaja, Helli: díky, díky. Teď je léto prázdniny a je trochu víc času, kdo ví, jak to bude s psaním, až zase začne školní rok...

renata řekl(a)...

Papaja: jo, klika na palci u nohy je prevít. Mareček se neučí sprostá slova ve školce, ale když maminka dělá těstoviny...