pondělí 10. srpna 2009

černobílá oslava

Moje příležitostná dcera má černé období - tedy, abych blíže vysvětlila - černá je právě její nejoblíbenější barvou - nejraději by pokoj vymalovaný na černo, černé povlečení, o černých šatičkách ani nemluvím. Proč to píšu. Není to tak dávno, co měla své první velké narozeniny - patnácté. V patnácti se dává občanka, a k dospělosti (a tedy samostatnosti) je zase o krůček blíže...
Oslavu jsme se rozhodli pojmout stylově - byla černobílá (celá černá se nám zdála poněkud nerealizovatelná....), od oblečení slavících, přes menu a na co jsem nejvíc pyšná - i všechny dárky byly v černobílé (raději prosím po mně nechtějte vědět, co dostala, dárky pro náctileté jsou pro nás -cetileté někdy nepochopitelné ;-) Chtěli jsme tím nejen udělat někomu radost, ale také se tak trochu pobavit, a vyzkoušet, zda se nám to celé povede...

Naše černobílé menu začínalo černými olivami, které ovšem kompletně snědlo dvouleté dítě, náctiletým prý olivy nechutnají (olivy chutnají prý až od pětadvaceti - jsem někde slyšela).

Domácí těstoviny barvené sépiovým inkoustem měly mnohem větší úspěch. K těstovinám se podávala omáčka ze tří sýrů + olivový olej + decentně sardelové pasty - chutě mírné, aby vyhovovaly všem "generacím"... ;-)

O to víc jsem si vyhrála s narozeninovým dortem. Připravila jsem těsto na sacher dort, vylila na obyčejný plech, upekla, nechala vychladnout. Svojí "oblíbenou" formičkou ve tvaru srdíčka jsem vykrojila dvakrát tolik srdíček než byl počet let a vždy po dvou poslepovala meruňkovou marmeládou na výslednou 15. Polito je roztátou hořkou čokoládou.
Patnáctku jsem si nechala napsat na pečící papír a napsanou číslici vyplnila obyčejnou bílou kupovanou polevou - vložila do lednice a pak lehce odloupla.
Teď, když si prohlížím fotku s "dortem", zjišťuji, že jsem srdíčka mohla naaranžovat i mnohem krásněji, ale zase mám tip na příště...

10 komentářů:

Papaja řekl(a)...

S těmi malými Sachříky je to bezva nápad! Prostě se nám ta srdíčka líbí, že? Krásně dvoubarevná a přesto pestrá oslava. I těstoviny i Sachříky bych si nechala líbit! :-)
P.

viktória sárkozi řekl(a)...

posledná fotografia je bomba... taká lepkavo-čokoládovo-autentická... mňam!

renata řekl(a)...

Papaja: Abych pravdu řekla, srdíčko byla jediná rozumná formička, kterou jsem doma našla... Pak už máme jenom slepice, kuřata, prasátko, krávu - no škoda mluvit... ;-)

znovuobjevená Viktoria: díky a přeji hodně štěstí v nadcházejícím období... ;-)

DolceVita řekl(a)...

Mini srdíčka podle pana Sachra jsou opravdu originální a velice se povedla. Fotografie je úžasná a člověk má pocit, že té čokolády si může líznout přes monitor. Úplnou náhodou jsem dnes nachystala jeden dezertík inspirovaný tímto pánem :-) S velkým očekáváním si musím nejprve stáhnout fotografie a přesvědčit se, že obrazový materiál je zrovna tak chutný, jako byla zmíněná dobrota na talíři. Je to něco méně komplikovaného než dortík :-)Nebylo to k žádné slavnostní události, ale jen tak pro chuť.

P.S.
Divím se, že v té bábovkové smršti mám ještě chuť na sladké, ale bylo to s meruňkami a ty já mám ráda v každém čase :-)

renata řekl(a)...

Šárko, bábovky sleduji, jsou čím dál originálnější ;-). Měla už bych se konečně také pustit do realizace svého nápadu, čas běží a já bohužel trpím slabostí zvaná "dlouhá dodací lhůta" - tak abych to vůbec stihla... ;-)
Dezertík vypadá moc a moc chutně ;-)

Helli řekl(a)...

Nejraději bych si dala sacherová srdíčka. Pravé čokoládové těsto je lahůdka a spojí-li se s pikanntní a lehce nakyslou meruňkovou zavařeninou, není k tomu nic víc potřeba. Renatko, srdíčkový dort se ti každopádně moc povedl a patnáctka z nevšedního materiálu jej korunovala.
Černé narozeninové nudle jsou vtipný nápad a teenagerům se tím člověk určitě zavděčí. Těm dříve a ještě o něco dříve narozeným ale asi už méně. :-) Tam bych to viděla na úplně jiné asociace.
Jak dopadla oslava celkově? Došlo i na lebkové povlečení?

vilemina řekl(a)...

Černé nudle jsou fakt stylové!

Ale pravda, na hostinu naznačenou výše by to bylo silný kafe - nebo černý humor :)

renata řekl(a)...

Helli, Vilemina: jojo, dobře jsem udělala, že jsem nenapsala, co jsme darovali... ;-)

vilemina řekl(a)...

Zkrátka záleží na kontextu - a kdo nezná okolnosti, lehko sklouzne k nějakému jinému výkladu, to je fakt!
Stává se to běžně.

Anonymní řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.