Není už to žádná novinka, v nejbližších dnech nás čeká velké stěhování... Někdy se bezradně rozhlížím kolem sebe a říkám si, jak všechny ty nesmírně důležité součásti našeho života přemístíme o celých těch 300m dál, kde už na nás čeká nové bydlení...

Ve snaze, abychom si alespoň trochu ulehčili situaci, jsme se rozhodli "ujíst" co nejvíce zbytků (jakoby nám snad těch pár kilo nějak ulehčilo v celkové beznaději ;-) - takže postupujeme přes mrazák, spižírnu a pomalu se dostáváme do zadních poliček, kde na nás číhá čočka, fazole a podobné věci, které bůhví proč skončí jako Popelky uschované na nejmíň viditelném místě a tudíž jsou neprávem opomíjeny...


Čočkové placičky s omáčkou z rajčat a kaparů

potřebujeme:
- 250g čočky
- 1 velkou cibuli
- půl šálku sezamových semínek
- 1 vajíčko
- sůl, pepř, olivový olej

na omáčku:
- skleničku kaparů, propláchnutých ve vodě, okapaných
- malou cibulku, jemně nakrájenou
- necelou sklenku bílého vína
- 250g rajčat, oloupaných jemně nakrájených
- sůl, pepř

postup:
- čočku namočíme, uvaříme do měkka, vodu slijeme
- na olivovém oleji zpěníme cibulku, přidáme, sezamová semínka, zamícháme, ochutíme
- krátce povaříme, necháme vychladnout a pár hodin uležet
- krátce před přípravou vmícháme rozšlehané vajíčko, tvoříme malé placičky a usmažíme

- na omáčku opět zpěníme cibulku, dokud nebude měkká, zalijeme bílým vínem, přidáme kapary, rajčata, okořeníme, zamícháme a necháme lehce povařit, dokud nezhoustne.

- placičky podáváme společně s omáčkou

černobílá oslava

Moje příležitostná dcera má černé období - tedy, abych blíže vysvětlila - černá je právě její nejoblíbenější barvou - nejraději by pokoj vymalovaný na černo, černé povlečení, o černých šatičkách ani nemluvím. Proč to píšu. Není to tak dávno, co měla své první velké narozeniny - patnácté. V patnácti se dává občanka, a k dospělosti (a tedy samostatnosti) je zase o krůček blíže...
Oslavu jsme se rozhodli pojmout stylově - byla černobílá (celá černá se nám zdála poněkud nerealizovatelná....), od oblečení slavících, přes menu a na co jsem nejvíc pyšná - i všechny dárky byly v černobílé (raději prosím po mně nechtějte vědět, co dostala, dárky pro náctileté jsou pro nás -cetileté někdy nepochopitelné ;-) Chtěli jsme tím nejen udělat někomu radost, ale také se tak trochu pobavit, a vyzkoušet, zda se nám to celé povede...

Naše černobílé menu začínalo černými olivami, které ovšem kompletně snědlo dvouleté dítě, náctiletým prý olivy nechutnají (olivy chutnají prý až od pětadvaceti - jsem někde slyšela).

Domácí těstoviny barvené sépiovým inkoustem měly mnohem větší úspěch. K těstovinám se podávala omáčka ze tří sýrů + olivový olej + decentně sardelové pasty - chutě mírné, aby vyhovovaly všem "generacím"... ;-)

O to víc jsem si vyhrála s narozeninovým dortem. Připravila jsem těsto na sacher dort, vylila na obyčejný plech, upekla, nechala vychladnout. Svojí "oblíbenou" formičkou ve tvaru srdíčka jsem vykrojila dvakrát tolik srdíček než byl počet let a vždy po dvou poslepovala meruňkovou marmeládou na výslednou 15. Polito je roztátou hořkou čokoládou.
Patnáctku jsem si nechala napsat na pečící papír a napsanou číslici vyplnila obyčejnou bílou kupovanou polevou - vložila do lednice a pak lehce odloupla.
Teď, když si prohlížím fotku s "dortem", zjišťuji, že jsem srdíčka mohla naaranžovat i mnohem krásněji, ale zase mám tip na příště...