středa 3. června 2009

Istanbul - část II. - za vodou


Beyoglu
Stačí, když se projdete po Galatském mostě, shlédnete přitom úlovky místní rybářů - kupodivu se jim docela daří a to prosím stojí jeden vedle druhého... Galatský most je sympatický i tím, že v jeho dolní části je jedna rybí restaurace vedle druhé - takže přejdeme Galatský most a rázem se ocitneme v centru moderního velkoměsta - výstavní domy, holky bez šátků na hlavě, kavárny, lidé spěchající do práce a maličká tramvaj, která vás sveze ze shora z Taksim dolů k vodě. Byla plná turistů...
Ale i tady se dá bloudit, zahnout do postranní uličky, ruch zmizí a vy můžete potkat pojízdné tržiště tažené koněm...
...nebo si nechat vymačkat čerstvou šťávu z pomerančů či granátových jablíček...

Ale my jsme turisté, čeká nás ještě spousta věcí ke koukání a tak pojíme v rychlosti jenom sendvič, ke kterému nám servírují ayran.

Üsküdar
Necháme se přívozem svézt do asijské části a tady zažíváme něco, v co jsme v Istanbulu vůbec nedoufali: klid a pohodu... Všudypřítomní čističi bot mají své krásně naleštěné nádobíčko vystavené a připravené kdykoli zkrášlit vaše botky, místní posedávají na lavičkách, v parku a koukají, co se kolem děje - ale hlavně, hlavně jsme našli trh s jídlem...


Pravý nefalšovaný, žádný pro turisty naleštěný, ale určený pro domácí... Čerstvé ryby (naaranžované tak, aby všichni viděli, že jsou čerstvé), ovoce (právě probíhá sezona jahod, třešní), zelenina, pekaři, kteří vytahují chleba z pece přímo před vámi, obchody se sýry - zvláštní je, že v obchodech, kde prodávají sýr mají k mání rovnou olivy (spousty druhů) ale také med... Samozřejmě také cukrovinky, sušené ovoce...


Neodoláme, na večer vyhlašujeme piknik, kupujeme ovčí fetu, olivy, chléb lavaš, nádherně zbarvená rajčátka a ze zvědavosti ovoce, které jsem nikdy nikde neviděla.

Barvu má jako meruňka, velké asi jako meruňka, slupka, uvnitř dužina a pecky podobné těm z ličí. A chutná? Báječně!! Šťavnaté, sladké - něco mezi meruňkou a kaki. Pokusila jsem jsem se opsat jméno z cedulky v tržnici (yalsi?), ale bohužel se mi zatím nepodařilo získat jakoukoli stopu: Nicméně jedna pecka již byla usazena do květináče u nás doma, uvidíme, zda se jí podaří rozšířit naší malou džungli...

Pozn.: mé ochutnávání neznámého ovoce mělo ještě jednu premiéru. Koupila jsem si v malinkém sáčku za poslední peníze jakési zelené plody, které na první pohled vypadaly jako nezralé zelené slivky a světe div se, oni to opravdu byly kyselé nezralé zelené slivky - nepochopila jsem, co místní vede k tomu pojídat nezralé ovoce - ale zřejmě v dobách horka tato chuť osvěží...

Bospor
Jsme správní turisté, a vydáváme se tím nejturističtějším způsobem na výlet po Bosporu: Plujeme velkou turistickou lodí, kde kromě nás je další asi tak stovka lidí z celého světa ověšená fotoaparáty a těšící se na krásné záběry paláců podél Bosporu - všichni se automaticky nahrnou na horní palubu - včetně nás, ale vzhledem k tomu, že počasí bylo horší než na letošním PFF, tak se brzy většina běží schovat do tepla (včetně nás - ale vydrželi jsme zdaleka nejdéle ;-)). Loď nás vyložila v malém ospalém městě (Anadolu Kavagi), které ožije pouze na 3 hodiny denně a to když přijedou turisté na oběd... Najíst se můžete buď hned přímo v městečku, - možností je spousta, majitelé se předbíhají, aby vás lapili přímo do té jejich restaurace a to vše v rámci akce - hlučnější vyhrává...

Jak je naším dobrým zvykem raději vyzkoušíme něco z postranních uliček - Majitel přibíhá s platem ryb, každou z nich pojmenovává, vy si ukážete prstem na jednu z nich (a nebo také ne - můžete si dát některý z různých kebabů) a za chvíli vám ji s čerstvým citronem a chlebem lavaš servírují. Najíst se také můžete nahoře na kopci u pevnosti, kam jsme se poté vyšplhali - abychom se koukli na Černé moře - a je to i možná lepší řešení (které jsme bohužel objevili až výborně najedení...). Restaurace s nádherným výhledem na Bospor, ale hlavně, hlavně tam krásně voněla rybí polévka (mimo jiné)...

A co že jsme si přivezli domů? Samozřejmě koření, malý krásný mosazný mlýnek na koření, spoustu čaje, a taky místní skleničky na čaj (včetně podšálků), nádherný šál "pashmina" za 130Kč :-))), zážitky a spoustu fotek...

10 komentářů:

Papaja řekl(a)...

Je to krásné a moc zajímavé. Museli jste si to opravdu užít! Takové "šmejdění" v postranních uličkách a ochutnávání ryb a čajů, trhy.... to by se mi také moc líbilo :-) Moc zajímavé povídání, žádám další díl! :-)))

Helli řekl(a)...

Tolik zážitků za tak krátkou dobu! A to jsi určitě nenapsala zdaleka všechno. Tak nějak podobně si představuji opravdové poznávání cizích zemí. Přimlouvám se za další pokračování a taky za fotky dárečků, co jste si přivezli domů - alespoň ten mlýnek a skleničky na čaj, prosím!

renata řekl(a)...

Papaja: jsem ráda, že se ti můj popis líbil, ale bohužel další pokračování již nebude, protože déle už jsme tam bohužel zůstat nemohli :-(. Připravuji ještě fotky nejedlé na flickr (mám ale takové tušení, že hned to asi nebude ;-))
Helli: Takové poznávání cizích zemí se mi opravdu líbí - škoda, že nemohu poznávat častěji :-(. Fotky dárečků bych ale zveřejnit mohla, to máš pravdu...

Helli řekl(a)...

Renata: ty fotky dárečků budou? Brzy?

renata řekl(a)...

Helli: nestíhám, těším se do Brna ;-)

Anonymní řekl(a)...

To ovovcie mi pripomína mišpulu. Dali sme si ju na Korzike (po francúzsky "nèfles") a tiež som zisťovala, čo to vlastne je :o)
Shira313

renata řekl(a)...

Shira313: aha, to je nespírně zajímavá informace, konečně první stopa - děkuji mnohokrát. Zjistit něco podle opsaného názvu v turečtině(ten název byl ke všemu psán ručně) je téměř nemožné. Semínka jsme zasadili a zdá se, že už se probouzí - jsem moc zvědavá, co z toho vyroste...

Alexandra řekl(a)...

Ahoj, ano, to ovoce je opravdu mišpule japonská neboli lokvát. Zřejmě roste v celém Středomoří, protože já jsem ji poprvé objevila před lety na Krétě a pak i na jiných řeckých ostrovech.
A musím Ti pochválit fotky. Nejen ty z Istanbulu, ale hlavně to jídlo. Opravdu super!!

renata řekl(a)...

Alexandra: děkuji za milý komentář, mišpuli jsem již našla v obrázcích na internetu, je to opravdu ono. Největší radost mi ale dělá, že semínka, která jsme si přivezli již vyklíčila a naše malé rostlinky už mají 7cm...

Anonymní řekl(a)...

dobry start