S Marion se známe již dlouho. Seznámily jsme se ještě v Českých Budějovicích, kde učila francouzštinu na univerzitě a kde jsme také ještě s pár nadšenci dávali dohromady místní česko-francouzský klub, který je dnes už dobře fungující Francouzskou aliancí. Pak se Marion vrátila do Francie, já se mezitím přestěhovala a po pár letech už zase bydlíme nedaleko od sebe...
Mám Francouze ráda. Musím, protože posledních 5 let jsem pracovala ve francouzských firmách a pracovala jsem tam ráda, i přesto, že to někdy nebylo jednoduché. A tak mě ani nepřekvapí, když si s kamarádkou Francouzkou domluvím schůzku na druhou odpolední, ona mi ve 3/4 na 2 volá, že nestíhá, že přijde až tak na čtvrtou, a ve 3/4 na 4 telefonuje, že už vyjíždí... A tak jsme i s Marion včerejší návštěvu ladily dost dlouhou dobu. Nejdřív měsíc, pak datum, pak i hodinu několikrát přesouvaly... ;-)
Svoji návštěvu jsem začala ve Vinohradském pavilonu nákupem francouzských sýrů, je tam totiž prima malá prodejnička, která se jmenuje Le Caveau a k dostání jsou tam mimo jiné i francouzská vína...
Na návštěvě samotné jsme mezi popíjením kir (mimochodem creme de cassis byl burgundský od soukromého výrobce, s originální etiketou a nááádherně voněl), thé des moines a pojídáním sušenek z Marks and Spencer probraly nejdříve své "umělecké" ambice, poté se řeč stočila na jídlo. Zeptala jsem se tedy Francouzky v Praze na její oblíbené restaurace a jsou to údajně tyto: U Bulínů, Mozaika a Sahara na náměstí Míru.
Zeptala jsem se také na její názor na Passion Chocolat. Tento názor mě zajímal hodně, ráda tam totiž chodím, nejen proto, že majitelé jsou Francouzi. Ale kupodivu Marion se mnou nesouhlasila, prý ji neudivuje, že ceny jsou tady vyšší než v běžné cukrárně ve Francii, ale že jsou ještě vyšší než v luxusní cukrárně ve Francii, je prý poněkud nehorázné. Nicméně já sama jsem v sobotu bloudila pasáží Lucerna a hledala, zda již nemají otevřeno, tak jak mají uvedeno na svých webových stránkách, ale nic jsem nenašla. Jedinou informaci, kterou sem zachytila, že v prostorách, kde dříve býval Odkolek se chystá otevření nové francouzsko-české kavárny St-Tropez. Že by se jednalo o toto?
Dala jsem k dobru také své oblíbené adresy: a to sice Vom Fass, až dojdou zásoby creme de cassis (a odhaduji, že dojdou tak ve středu), Farah (Marion miluje makroud a klobásky merquez - nakonec, kdo by nemiloval, že) a pár dalších typů...
Odnesla jsem si i rychlý a jednoduchý recept na omáčku k pečenému kuřeti:
šalotku pokrájíme, na olivovém oleji zpěníme, přidáme nakrájené žampiony, lehce osmahneme, zalijeme půl šálkem bujonu a dusíme na mírném ohni cca 10-15 min. Pak přidáme 2 lžičky hořčice, 2 lžičky creme fraiche (zakysané smetany), lžičku estragonu nebo tymiánu, lehce necháme přejít a servírujeme s pečeným kuřetem a rýží s cibulkou. Vypadá to dobře. Myslím, že nejpozději do konce týdne večeříme kuře s hořčičnou omáčkou...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
6 komentářů:
Tak nevím - s tou předražeností Passion Chocolate..V říjnu jsem v Paříži, ve čtvrti Marais, vlezla do náhodné patisérie s velmi lákavou výlohou. Dala jsem si oblíbený mille - feuille a čaj, zaplatila skoro 10euro..Je teda fakt, že ke stolečku mi dortík přinesla servírka, ke kase jsem šla platit sama. Ale říkala jsem si, že dortík v Paříži není zas levný špás. Ale možná jsem si omylem vybrala drahý podnik, i když tak nevypadal. Anebo jen cizincům připadá, že jsme levná země a když něco levné není, tak se diví..
Mother-to-be: možná máte pravdu s tím, že cizinci jsou zvyklí, že u nás je levněji než u nich... Bohužel nemám zmapované ceny ve fr.cukrárnách, ale konkrétně u Passion chocolat jsou ceny určitě vysoké, ale odpovídají tomu, co tam nabízí za dobrůtky. Nechodím tam sice moc často, ale o to víc se vždycky na mlsání u nich těším... ;-)
Pár věcí máme společných. Třeba slabost pro Francouze nebo focení. Jen ty fotíš líp ;-)
V Passion jsem nikdy nebyla, ale ve Francii v normální cukrárně stojí zákusek cca 1,5-4 euro. Pak záleží o jaký zákusek jde a na jakém místě se prodává.
Miluju eclaires au cafe, cena kolem 1,80. U nás nevím.
A co mají společného všichni Francouzi? Nedochvilnost, to je fakt. Musím jim připadat divná mým popichováním: dělejte, pospěšte si, už tam máme být, za chvilku nás čekají, atd.
Bali: v tomto případě nejde o to, kdo co dělá líp, ale hlavně, že nás to baví, že? ;-)
Ceny v Passion jsou asi 50Kč za croissant, 60 za tropeziene a za lepší zákusky a mousse tak 80 Kč. Ale teď bohužel prozatím není kam chodit - na staré adrese již nejsou a nová prozatím nenalezena...
Oni jsou také Francouzi proslulí svým honěním termínů na poslední chvíli, ale také mají své skvělé stránky, že? ;-)
Fajn čtení :-))) Merquez miluju, ale už nikdy je nebudu opékat doma. Hrůza - ten naprskaný tuk :-( Ta omáčka ke kuřátku je zajímavá, asi vyzkoušíme.
P.
Papaja: Předpokládala jsem, že omáčku vyzkouším ještě tento týden a recept případně doladím, ale nějak se doma míjíme, takže bych to viděla za počátek toho příštího... ;-)
Okomentovat