pondělí 21. července 2008

Mít zahradu...

Když jsem byla malá, tak jsem spoustu času trávila pomáháním na různých zahradách, jak na naší, tak u obou babiček, kde se velikosti zahrad a sadu blížili malému náměstí. Byly práce, které mě bavily a jiné, kde už při jejich vyslovení mi naskakovala husí kůže.
Třeba takové sázení brambor byla ohromná legrace. Brambory se sázely přesně na vzdálenost jedné boty, takže prostor ke kreativitě. Horší to bylo z jejich okopáváním, to byla šílená nuda, zato ničení mandelinek byla práce takřka za odměnu, naopak vybírání brambor se také řadilo k pracím spíše za trest....
Co potom hrabání listí na podzim, to byl skutečný nekonečný příběh, jen co se zahrada shrabala, mohlo se začít na jejím druhém konci, mezi tím vším popadaná jablka brrr...
A tak bych mohla pokračovat: třeba zalévání bylo fajn, trhání jahod (móóc prima), plení záhonků (ušlo), sklizeň rybízu (hrůza - bylo ho šílené množství), sklizeň angreštu (šlo to, byly ho jen dva keříčky).


A to už ani nemluvím o péči o domácí drůbež: sekání kopřiv pro slepice, husy, čerstvá tráva pro králíky, sušení sena pro všechny, pasení zlých hus, hlídání kuřátek...
A když se urovnala k jakémusi pořádku zahrada u jedné babičky, přesunuli jsme se k babičce druhé a mezitím kultivovali zahrádku naší. Není se čemu divit, když přišlo období, kdy jsem se obloukem vyhýbala jakékoliv zahrádce, kde rostlo cosi více než trávník a bazén. A v práci poslouchala hovory kolegů, co všechno na svých zahrádkách pěstují, co zkoušejí pěstovat, čemu se moc nedaří a mým směrem pouze občas utrousili: "jen počkej, však až budeš starší (!), tak takovou zahrádku ještě oceníš". Vehementně jsem se bránila, že nikdy, že zahrádkové období již mám za sebou a jala se nahlas vzpomínat např. na podzimní hrabání listí...A je to tady. Mít takovou malou, docela malou zahrádku (žádné sady, pole - to už opravdu mám za sebou), kde bych měla vlastní rajčata, salát, bylinky, ale hlavně posezení s grilem, to by bylo krásné...
Minulý týden jsem pár takových zahrádek navštívila, pár stromů, několik keříků, skleník. Posezení také, samozřejmě. Dítě svačilo jostu přímo z keříků, kam nedosáhlo, angažovalo ostatní. Vypadalo spokojeně... Byli jsme také obdarováni výpěstky, krásně červená rajčátka, papriky a dalšími výsledky poctivé péče...
Jen nad miskou angreštu jsem byla poněkud rozpačitá - co s ním? Sedla k internetu, hledala něco jiného než koláč, marmeládu či zavařeninu a kupodivu nedaleko našla recept na chutney z angreštu... Prý výborné k sýrům, píšou na Labužníkovi...

Chutney z angreštu

Budeme potřebovat:

600g angreštu
2 cibule nakrájené
1 stroužek česneku, utřený
1 lžička hořčice
1 lžička citronové šťávy
300ml jablečného octa, nebo bílého
175g rozinek
75g-275g hnědého cukru (podle chuti)
velká špetka soli
2 lžíce zeleného pepře

Příprava:
Angrešt společně s cibulí, hořčicí, a šťávou vložíme do hrnce, zalijeme vše 2/3 octa a přivedeme do varu. Snížíme teplotu a dusíme asi 45 min., do husta. Občas zamícháme.
Přidáme rozinky, sůl, cukr a zbytek octa. Mícháme na malém plameni, až se cukr rozpustí a potom pomalu dusíme cca 1 hodinu. Často mícháme, až vznikne hustý sirup. Přimícháme pepř a odstavíme.
Ihned nalijeme do sterilovaných patentních skleniček, uzavřeme a skladujeme v chladné tmavé místnosti.

6 komentářů:

Yva řekl(a)...

Jestli tomu tedy dobře rozumím, navštěvuješ zahrádky za účelem koupě? ;o)

Hezké povídání a jako obvykle moc pěkné fotografie.

renata řekl(a)...

Yva: zatím bohužel ne, jenom jsem zapomněla dodat, že navštívené zahrádky byly opravdu jen navštívené...

Papaja řekl(a)...

Ty pocity úplně přesně znám! Trhání rybzu byl trest. Pak ještě česat třešně, švestky, na podzim hrušky... Největší trest bylo plít záhonky. Občas jsem (opravdu nechtěně) vytrhla i nějakou pidi sazeničku "velmi vzácné květiny", tak pak jsem byla zproštěna :-)))
Teď, v paneláku, bych brala třeba jen ten balkónek, jak říkáš, bylinky a tak. Bylinky mi teď rostou u rodičů na zahrádce a máma se mi o ně vzorně stará. Už se je kvůli tomu snad naučí jíst :-)Kromě bazalky, ovšem :-(
Máš nádherné fotky a u čtení jsem se usmívala, protože to prostě znám :-)

renata řekl(a)...

Papaja: No, my máme bylinky za oknem, ale bohužel i ta pažitka ze záhonku chutná lépe :-(
Teší mě, že máš k zahrádce podobný postoj jako já ;-)

pan Kolíček řekl(a)...

má vůbec cenu říkat, že vám ty zahrádky mlčky závidím? Jako malej jsem ty práce na záhonech rodičů nesnášel, to až teď bych je bral - asi je to nějakej vnitřní protest proti bydlení v činžáku (nebo co). Ale třeba se jednou taky dočkám...:o) Jo a fotky jsou fakt super!!!! :o))

renata řekl(a)...

pan Kolíček: vítejte do klubu! ;-) Nikdy by mě nenapadlo, že největší radost budu mít z čerstvých vajíček, či na zahrádce uzrálých rajčat...