Samozřejmě, ne vždy tomu tak je, někdy se výběr jídla nepovede, a tak i taková "nenáročná" činnost, jakou je jíst a ochutnávat dostává alespoň trochu punc dobrodružnosti.
Dodnes se smějeme našemu "dobrodržství" v Kambodži, kdy jsme celé odpoledne strávili v autobuse na cestě do Battambangu a těšili na večeři, až ochutnáme zase nějakou specialitu.
Dojeli jsme, našli hotýlek, a plni očekávání jsme se vydali na naši dobrodružnou výpravu (taky jsme měli obrovský hlad, proč si to nepřiznat). V Asii jsme si přivykli tomu, že ty nejneobvyklejší chutě nalézáme přímo na ulici, v minibistrech, kde nahlížíte pod pokličky a vybírají oči a nos...
Hlad byl ovšem tak veliký, že jsme si moc práce s výběrem bistra nedali. Jak jsme našli pár hrnců pohromadě, zajásali jsme a každý si vybral to své. Dávám si něco, co vonělo zázvorem, usedáme a pod stůl se nám nastěhuje vyhublá kočička (když je v Kambodži kočička vyhublá, to znamená, že je tak vyhublá, že sotva stojí na packách, tedy spíše na špejlích...) . Když ochutnávám, zjišťuji, že jsem si vybrala jakousi cibuli okořeněnou zázvorem a nasekanými pařátkami... Ano, ochutnala jsem, a pochopila, že tentokrát jsme se ve výběru jídla poněkud unáhlili... Tak jsem si alespoň řekla, že je čas udělat radost na kost vyhublé kočičce a hodila jsem jí kousek pařátku pod stůl. Kočička se nevrhla na jídlo, jak jsem si myslela, ale rozvážně přičichla a sebrala poslední síly, co jí zbývaly a doslova utekla někam do tmy. To byla ta poslední kapka, dopili jsme teplé pivo a pořád hladoví jsme z posledních sil doslova utekli do tmy - ten večer vyhrál každý.
A co jsme tenkrát večeřeli? Pamatuji si, že nějaký koláček a spoustu ovoce - to v Kambodži umí...
Pevně věřím, že sklidím jenom poděkování, když nepřikládám, recept;-)
Kambodžské "fastfúdy"
Žádné komentáře:
Okomentovat