Balkán nad Brnem

Na Balkánskou jízdu s Rachadem jsem se přihlásila spontánně a na poslední chvíli. Jestli mé rozhodnutí nebylo až moc spontánní jsem řešila cestou do Brna hned několikrát: například když na Vysočině lilo nebo když jsem stoupala v silném větru podle plánku nad Brno do jakési zahrady, kde se akce konala.
Už asi víte, jak to nakonec dopadlo. Nelitovala jsem. Já, která celé léto tesknila, že nemám vlastní zahradu jsem se ocitla v romanticky zarostlé zahradě s již podzimní náladou. A když zavoněl kouř z ohně, bylo vše naprosto dokonalé... Jen Pán Bůh nedodal dobré světlo, fotky jsou proto trochu zasmušilé... Seminář probíhal téměř v rodinném duchu, včetně malého moc hodného miminka, které strávilo většinu času na trůnu a pozorovalo kolem sebe více méně rozjeté "dospěláky".

Co že bylo dobrého? Ráda bych se rozepsala více, ale trápí mě chřipka (což není to následek sobotní akce, tam jsme zdárně během celé akce bacily zaháněli ;-), a už se spíše vidím v posteli... A tak si jenom projedeme v rychlosti meníčko, tak trochu jsem opisovala z originálu, který doporučuji si ho přečíst, Rachad se tam krásně rozepsal o jednotlivých jídlech...

Začali jsme ehmm, trochu netradičně a to delikatesami, které přinesla Helli. Nevěřila jsem svým očím, když z baťůžku vyndavala merguezy, markhrout, zalabia, ale i burčák a úžasné červené hroznové víno - prý ze "Zelňáku". Slibný začátek, že?

Pak už jsme se jali likvidovat zásoby z Rachadova baťůžku:
Začali jsme a vlastně i končili se salátem z chobotnice. Uvařit chobotnici na ohni do měkka byl poněkud tvrdý oříšek, moc se jí nechtělo změknout, čekali jsme opravdu hóódně dlouho, ale ten výsledek!!! Říká se, že v jednoduchosti je krása - jak by se to napsalo o jídle? V jednoduchosti úžasný chuťový zážitek? Možná, tak to je přesně případ salát z chobotnice.

Sardinky grilované ve vinných listech – opět další úžasně jednoduchý recept, čerstvé sardinky obalené ve vinných listech na grilu zakapané citronem. Áách!! Dostali jsme kreativní úkol: zabalit sardinku do jednoho vinného listu - můžu s klidem říci - kreativní jsme byli všichni... ;)

Krása, že? Vinné listy byly nádherně křupavé a jak jsem již psala, stačilo zakapat citronem a pustit se do jídla...

Pindžur – zmizel nějak moc rychle, úžasná pikantní pasta z opečených paprik, rajčat, cibule a lilku. Jedli jsme to samotné a zbytek potom s námi vlastnoručně upečeným chlebem na grilu.

Feta na grilu - další krása v jednoduchosti. Plátky lahodné ovčí fety s paprikou a cibulí v alobalu balené na grilu připravované... Píšu si poznámku: zjistit, kde byla tato feta zakoupena. Nechutnala totiž tak, jako kdyby do ní někdy vysypal balík soli...

Smažené polentové hranolky – udělám pokus - vyzkouším a zkusím podstrčit svým nevlastním dětem odchovaným McDonnaldem, co na to jako řeknou - třeba si poslechnu, že je to hustý ;-)

Ryba na brudet – pomalu dušená ryba, s bílým vínem, rajčaty, česnekem a chilli a to všechno na ohni...

V tu chvíli jsme všeho nechali a všichni usedli s vidličkou a v tichosti se pustili do jídla...

Samozřejmě, že nic nezbylo... ;-)

Smažené jablkové latkes – jablíčka v alkoholu naložená a v těstíčku smažená, krásná sladká a opět jednoduchá sladká tečka.

Na cestu jsem si dala panáček salepu a z kopce dolů na šalinu jsem už poletovala spolu s podzimními listy. Ještě včas před vstupem do civilizace jsem převlékla svetry a doma jsem se musela vyprat celá...

Když se mě Rachad zeptal, který recept bych tady ráda zveřejnila, tak jsem bez váhání řekla, že salát z chobotnice, ale ve vlaku cestou domů jsem si probírala znovu jednotlivá jídla a zjistila, že všechna byla nesmírně dobrá, jednoduchá a opět nesmírně barevná.

Recept na salát z chobotnice
Budeme potřebovat:
1 chobotnice cca 1,5kg
0,5 l červeného vína
česnek
cibule
4 větší brambory
bílý vinný ocet
sůl
pepř
olivový olej
zelená plocholistá petrželka
kvalitní olivový olej

Očištěnou chobotnici dáme vařit do osolené vroucí vody s červeným vínem, dvěma stroužky česneku, pepřem a půlkou cibule. Vaříme mírným varem úplně do měkka. Uvařenou chobotnici vyjmeme, a do vývaru dáme uvařit oloupané brambory, pokrájené na kolečka, nebo na osminky. Vychladlou chobotnici pokrájíme na asi 3 cm kousky, uvařené a vychladlé brambory rozložíme na větší talíř. Na brambory rozložíme nakrájenou chobotnici, ozdobíme kolečky cibule, nasekanou petrželovou natí, důkladně opepříme, zastříkneme vinným octem a zalijeme kvalitním olivovým olejem. Podáváme s vínem, v němž jsme vařili chobotnici, s bílým chlebem jako předkrm.

Les feuilles mortes...

Tak to ten podzim nakonec vzal pěkně hopem, žádné decentní upozornění, že bychom se měli připravit, zateplit a pořádně schovat, nic takového. Těšila jsem se na podzimní týden a Šumavě, ale nakonec jsem to zrušila a tak z tepla bytu pozoruji webkamerou místní teploty kolem nuly a říkám si, že jsem přeci jenom udělala dobře... Během několika dní jsou totiž teploty téměř o dvacet stupňů nižší, ven se nikomu moc nechce (vidím to při našich každodenních procházkách - většinou jsme venku téměř jediní...), stromy začínají se chystají na podzimní přehlídku barev, a svých vybarevných listů se záhy zbaví...
Přicházejí "takový ty nálady za pomalejší písničky" - já teď pořád dokola poslouchám Serge Gainsbourg a jeho "La chanson de Prévert" mám chuť akorát tak na knihu, čaj a něco malého sladkého k tomu...


La chanson de Prévert
Serge Gainsbourg

Oh je voudrais tant que tu te souviennes
Cette chanson était la tienne
C'était ta préférée
Je crois
Qu'elle est de Prévert et Kosma

Et chaque fois les feuilles mortes
Te rappellent à mon souvenir
Jour après jour
Les amours mortes
N'en finissent pas de mourir

Avec d'autres bien sûr je m'abandonne
Mais leur chanson est monotone
Et peu à peu je m' indiffère
A cela il n'est rien
A faire

Car chaque fois les feuilles mortes
Te rappellent à mon souvenir
Jour après jour
Les amours mortes
N'en finissent pas de mourir

Peut-on jamais savoir par où commence
Et quand finit l'indifférence
Passe l'automne vienne
L'hiver
Et que la chanson de Prévert

Cette chanson
Les Feuilles Mortes
S'efface de mon souvenir
Et ce jour là
Mes amours mortes
En auront fini de mourir
Zdroj: www.paroles.net


Bábovičky s kandovaným ovocem

Budeme potřebovat:
- 200 g polohrubé mouky,
- 1/2 prášek do pečiva,
- 1 vejce,
- 4 lžic rostlinného oleje,
- mléko dle potřeby (cca 0,5dl)
- 75 g moučkového cukru,
- balíček kandovaného ovoce (tj. 100g)
- 80 g sekaných ořechů nebo mandlí,

Pracovní postup:
- Kandované ovoce nasekáme na menší kostičky
- ušleháme vejce, cukr a olej do pěny. Přidáme mouku s práškem do pečiva a zaděláme vlažným mlékem v lité těsto. Nakonec vmícháme nakrájené ostatní přísady.
- plníme do papírových košíčků na muffiny (lépe je dávat 2košíčky najednou - lépe pak drží tvar) cca do 2/3 jejich výšky a pečeme asi 25 minut při 180 °C.
- po upečení posypeme moučkovým cukrem ;-)

Je po všem...

Je po dovolené, je po stresu před vernisáží a tak je čas usadit se a alespoň pár slůvky se o těchto akcích zmínit. Včerejší vernisáž proběhla v mírných organizačních zmatcích ve Village Cinemas na Smíchově. Mezi mně známými tvářemi se mi podařilo z anonymního internetu odtajnit i dalšího nadšence dobrým jídlem, což bylo mimořádě příjemné...

Milé překvapení od kina bylo dodání zásob lahví sektu pro naši malou společnost, včetně malého občerstvení, ovšem poněkud zaskočeni jsme byli tím, že z pro nás určeného prostoru jsme byli vytlačeni společností, která přišla na raut a následné promítání předpremiéry filmu Tobruk (slavnostní premiera je přímo dnes a od zítra film bude k dispozici i pro běžné diváky - já se na něj určitě půjdu podívat). Nakonec se ale vše změnilo ve veselou historku - byl nám určen prostor náhradní a tak bylo docela legrace sledovat skupinku lidí stěhující své skleničky, lahve a jídlo po jezdících schodech o patro níž.

Kdo vydržel, tak mohl využít možnosti exurze do promítací kabiny - mimochodem víte, že se filmy promítají pořád klasickým způsobem? Já to tedy nevěděla, myslela jsem, že v dnešní digitální době se zasune dvd do přehrávače a jedem.... Klasický film 35mm zdá se, je zatím pořád nepřekonaný. A jak je takový film dlouhý? Tak například Bathory má cca 3,5 km - dlouhé, že? Všichni i ti co nejdříve váhali byli moc rádi, že jsme měli možnost se do zákulisí podívat...
A abychom se konečně dostali k jídlu, z námi připravovaného pohoštění tentokrát na plné čáře vyhráli zelňáky, jihočeská specialita, které jsem ovšem nepřipravovala jsem já ;-) (tedy pokud pomineme odměřování mouky). Že jsem dílko nevyfotila mi došlo až večer v metru cestou domů...

Jo a abych nezapomněla si udělat trochu reklamy. Fotky jsou na místě ke shlédnutí až do 9. listopadu 2008.


Jihočeské zelňáky

potřebujeme:
500g polohrubé mouky
500g kysaného zelí
250g sádla
1 prášek do pečiva
2 lžičky soli
kmín

postup:
- zelí necháme vykapat, vyždímáme, lehce pokrájíme
- všechny suroviny smícháme (včetně prášku do pečiva) a propracujeme v kompaktní hmotu. - pokud je těsto lepivé, přidáme mouku
- těsto po kouscích vyválíme na placky cca 3mm silné (důležité je, aby všechny placičky byly stejně silné) a rádýlkem vykrajujeme do požadovaných tvarů - tentokrát kousky byly malé, tuším tak 3x5cm - obvykle je ale míváme větší - pokládáme na plech a při 220°C pečeme než velmi lehce zezlátnou - asi tak 20min.