Čokoládová invaze

Můj boj s čokoládou začal již dávno. Někdy těsně po příjezdu do Švýcarska. Ano, byla jsem varována, že čokoláda je silně návyková, ale bylo to silnější než já. Neuvěřitelné množství čokolády Lindt (moje nejoblíbenější), dokonce i ta obyčejná čokoláda Frey z obchodního řetězce Migros byla tisíckrát lepší než to, co se dalo tady tenkrát sehnat. A tak jsem svůj boj s čokoládou prohrála. Stal se ze mě závislák. A to doslova. Minimální denní množství 100g tabulka na posezení + bonusy samozřejmě. Vyléčil mě až návrat do Čech a skutečnost, že moje oblíbená značka Lindt tu byla tak předražená, že mi na ní chuť okamžitě přešla.

Tuto zimu (doufejme, že právě skončenou) jsem to znovu rozjela ve velkém. Ke cti mi může sloužit to, že většina skončila v čokopralinkách, cheesecake(nebo cheesecakách ;-)), polevách a brownies. Nicméně ani já jsem se neošidila a našla jsem i svého favorita. Je to hořká čokoláda Lindt Cherry+Chilli a prodávají ji Vietnamci (!) za pár korun.
Přidávám recept na extrémně rychlé brownies s překvapivě chutným výsledkem.
PS: nevíte někdo o dobrém zubaři? Začíná to být aktuální problém... :-(


Čokoládové brownies
potřebujeme:
200g másla + na vymazání formy
125g hořké čokolády, nalámané
125g hladké mouky
220g krupicového cukru
2 lžíce kakaa holandského typu
1/4 prášku do pečiva
4 vajíčka
moučkový cukr na posypání
Troubu předehřejeme na 180 °C. Máslo a čokoládu ve středně velkém rendlíku zahřívejte na co nejmenším plameni, dokud nevznikne lesklá vláčná hmota. Nepřestáváme míchat. (tuto část jsem si zjednodušila a použila mikrovlnku - vlnila jsem na co nejmenší výkon a často kontrolovala a promíchala).
Mouku, cukr, kakao a prášek do pečiva nasypeme do mísy, promícháme, přidáme vajíčka i čokoládu a dokonale spojíme. Těsto přelijeme do koláčové formy, řádně vymazané. Pečeme zhruba 40 minut.
Po vychladnutí posypeme moučkovým cukrem.
Super jednoduché, že?
čerpáno z: Apetit, duben2008

Co dřív? Slepice, určitě slepice...

dnes takřka beze slov, pouze pozvánka k nahlédnutí do slepičího jinosvěta:také něco ze slepičího tisku:

inspirováno tv:
a dvě na závěr ze slepičí reality:

aneb: zase jsem si jednou hrála... ;-)
ps: pro větší náhled klik do obrázku

První jarní...

Jen si to představte: pár kroků ze sídliště Černý Most, v zahrádkářské kolonii u Hostavic se nachází cíl mnohých procházek: kiosek "u T@ngáče". Chlapík, který zde kiosek provozuje měl geniálně jednoduchý nápad. Zelený plácek zaplnil staršími lavičkami, stoly, v létě nabízí slunečníky, je tu dětské minihřiště, hřiště na volejbal a stánek s občerstvením. Můžete si tu dát pivo i něco ostřejšího, nápoje nealkoholické taktéž, klobásku, párek, utopence. A co je nejúžasnější a úplně mě dostalo, je to, že tu průběžně hoří oheň a kdo chce může si zde opékat buřty. Pokud nemáte klacek na opékání, můžete si jej zde půjčit, buřty se tu samozřejmě prodávají. Jsou zde i tací, kteří dají přednost vlastnímu přinesenému minigrilu, kde opékají masíčko a nápoje mají na dosah. I to je možné.

Toto místo je obzvláště oblíbené tatínky, kteří ochotně vyvezou své ratolesti na čerstvý vzduch, děti si hrají na pískovišti, tatínkové si mohu dát své jedno malé. Všichni jsou spokojeni. Maminky s dětmi také, dokonce i paní učitelky ze školky, které sem zavedou děti, dají si kávu, popovídají o tom, jak je na světě fajn. Cyklisté, bruslaři, procházkáři, ti všichni mají šanci za teplých dnů se tu zastavit a občerstvit se...
Navíc toto místo není pouze jakýsi palouk schovaný za sídlištěm, je tu možnost k příjemné procházce k rybníkům Martiňák, V pískovně a v nedalekých Hostavicích je dokonce zámecký park také s rybníkem, samozřejmě.
Ten první jarní teplý den jsme tu byli všichni. Maminky, tatínkové, babičky, cyklisté, bruslaři, procházkáři... Jediný, kdo chyběl byl On. Kiosek byl zavřený, tento rok jsme ho předběhli...
PS: u T. není oficiální název kiosku. Je to náš rodinný pracovní výraz. Proč tomu tak říkáme, se ale budete muset dojet přesvědčit sami ;-)