U nás doma

Nebojte se, nebude řeč o barvě dlaždiček v koupelně, či značce našeho televizoru, nebo snad o nějakých pikantnostech - och ne... Ráda bych vám totiž představila naši neobvyklou květenu (zatím ještě zeleň, neb nám zatím ještě nic nevykvetlo, ale trpělivost růže přináší. Tak vstupte, prosím:

1/ Jackfruit

Semínka jsme si přivezli před třemi lety z Kambodže a rostlince se super daří. Ke štěstí ji stačí hodně vody, teplota nad 20°C a sluníčko samozřejmě. Daří se jí tak dobře, že jsem ji už museli zastříhnout, aby nám neprobourala strop.
Co to ten jackfruit neboli chlebovník vlastně je?

Vietnamská žena při vyloupávání "žvejkaček" - vlevo ještě celé plody, vpravo pak již žlutá dužina, která se jí. Pozor, uvnitř je pecka, ze které nám vyrostla ta naše nádhera..

Dříve se u nás prodávali plátkové ovocné žvýkačky juicy fruit - tak takhle hodně podobně chutná, a tak pracovní název této rostlinky u nás žvejkačkovník.

2/ Annona šupinatá Ovoce, které již údajně jedl Robinson Crusoe je to nejlahodnější ovoce, které jsem ochutnala. Zvenku vypadá trochu jako borová šiška, uvnitř neuvěřitelně lahodná dužina, která chutná trošku jako hruška, meruňka, ale ve skutečnosti je mnohem, mnohem, lahodnější... Viděla jsem ji už i u vietnamských zelinářů běžně ve městě a chutná to dost dobře i u nás...
A jak se daří nám ji pěstovat? Střídavě. Máme ji doma 2 roky a je vysoká tak 20cm, někdy vypadá, že to balí, ale pak ji začnou znova růst listy a jede se dál. Navíc jsme ani na internetu nikde nenašli informace, jak toto ovoce pěstovat. Uvidíme, ale plody zřejmě nebudou...
Annona šupinatá zleva: plod celý, semínka a vnitřek, který se jí

3/ Mandarinka

Proboha, proč mandarinka, když jsme si mohli přivézt spoustu dalších exotických potvor, které by nám ubíraly prostor k žití? Tyhle mandarinky byly totiž tak úžasné, že vypadaly jako umělé a až při bližším pohledu jsme zjistili, že stromeček je živý a navíc mandarinky měli tak 3cm v průměru, neodolali jsme. ;-) A jak se jí u nás daří? Střídavě, tak jako anoně. Když už jí začneme oplakávat, tak nasadí nové listy... Trochu si s náma zahrává...

4/ Datlovník

Tak ten se nám narodil omylem. Přítel seděl, jedl datle, nevěděl kam s peckama, tak je házel do květináče a ono se to ujalo - to bylo překvapení po třech měsících, když se nám z květináče začlo klubat něco zeleného úplně nepodobného kytce, která má v květináči trvalé bydliště. Nicméně jak je vidět z obrázku, daří se mu velice dobře...

Co u nás doma nemáme?
U nás doma nemáme durian. Není to má chyba, za to může pořádkumilovná pokojská, která moje semena vyhodila. Příště..
Durian má jednu velice špatnou vlastnost - neuvěřitelně smrdí - smrdí jako kanály před deštěm, chuť je nesmírně lahodná, bohužel vůbec nic nepřipomíná. Pecky, tvarem podobné jako ty z avokáda jsou uschované uvnitř této nažloutlé dužiny...

U nás doma nemáme ani lonkon (ani nevím, zda se to takto správně píše...), ale už i ten jsem tady zahlédla, není tedy nic ztraceno. Uvnitř podobné liči, chuť podobná slaďoučkému grepu.

U nás doma nemáme ani pitahayu (díky Bali ;-)), a asi ani mít nebudeme. Uvnitř to vypadá jako kiwi, jen v bíločerném provedení, chuť to nemá skoro žádnou...

Nemáme ( bohužel ani na fotce) mangostan, který má tmavěfialovou barvu, uvnitř bílou dužinu vcelku příjemné chuti...

A na závěr ještě pohled na pravou vietnamskou tržnici ve Vietnamu:

Dny všední...

Také se Vám stává, že pospícháte večer domů z práce, už se vidíte u knížky nebo oblíbeného filmu a nebo co já vím... A vařit se Vám moc nechce?
Zkuste tento super rychlý salát z čínského zelí, tak jak ho dělá můj přítel. Příprava je extrémně jednoduchá, zachutná i chlapíkům a navíc ze surovin, které běžně míváte doma...

Potřebujeme:
čínské zelí,
slaninu
ocet či citron

čínské zelí nakrájíme na menší kousky, dáme do salátové mísy; slaninu nakrájíme ještě na menší kousky (cca 5mm) a co nejvíce vyškvaříme (až do úplných škvarečků) a vše - včetně vyškvařeného omastu a ještě úplně horké nalejeme na čínské zelí, lehce pokapeme octem, zamícháme a teď už jen njam.
A já už běžím číst knížku, takže hezký večer :-)

Střípky z cest... Kambodža

Cestování za novými chuťemi patří k těm nejzajímavějším. Alespoň u nás tomu tak je. Poznávání nových chutí ovoce, neobvyklých pokrmů, nezvyklých kombinací... A většinou žasneme, žasneme nad tím, jak stejné základní potraviny mohou chutnat úplně jinak, když se dělají v jiné zemi, kde je jiná kultura, jiné podnebí, jiná historie...

Samozřejmě, ne vždy tomu tak je, někdy se výběr jídla nepovede, a tak i taková "nenáročná" činnost, jakou je jíst a ochutnávat dostává alespoň trochu punc dobrodružnosti.

Dodnes se smějeme našemu "dobrodržství" v Kambodži, kdy jsme celé odpoledne strávili v autobuse na cestě do Battambangu a těšili na večeři, až ochutnáme zase nějakou specialitu.

Dojeli jsme, našli hotýlek, a plni očekávání jsme se vydali na naši dobrodružnou výpravu (taky jsme měli obrovský hlad, proč si to nepřiznat). V Asii jsme si přivykli tomu, že ty nejneobvyklejší chutě nalézáme přímo na ulici, v minibistrech, kde nahlížíte pod pokličky a vybírají oči a nos...

Hlad byl ovšem tak veliký, že jsme si moc práce s výběrem bistra nedali. Jak jsme našli pár hrnců pohromadě, zajásali jsme a každý si vybral to své. Dávám si něco, co vonělo zázvorem, usedáme a pod stůl se nám nastěhuje vyhublá kočička (když je v Kambodži kočička vyhublá, to znamená, že je tak vyhublá, že sotva stojí na packách, tedy spíše na špejlích...) . Když ochutnávám, zjišťuji, že jsem si vybrala jakousi cibuli okořeněnou zázvorem a nasekanými pařátkami... Ano, ochutnala jsem, a pochopila, že tentokrát jsme se ve výběru jídla poněkud unáhlili... Tak jsem si alespoň řekla, že je čas udělat radost na kost vyhublé kočičce a hodila jsem jí kousek pařátku pod stůl. Kočička se nevrhla na jídlo, jak jsem si myslela, ale rozvážně přičichla a sebrala poslední síly, co jí zbývaly a doslova utekla někam do tmy. To byla ta poslední kapka, dopili jsme teplé pivo a pořád hladoví jsme z posledních sil doslova utekli do tmy - ten večer vyhrál každý.

A co jsme tenkrát večeřeli? Pamatuji si, že nějaký koláček a spoustu ovoce - to v Kambodži umí...

Pevně věřím, že sklidím jenom poděkování, když nepřikládám, recept;-)

Kambodžské "fastfúdy"

Kalorická bomba z Engadinu

Kdysi dávno jsem strávila nějaký čas ve Švýcarsku a jednou z prvních nových věcí, kterou jsem tam ochutnala byl takový úžasný křupavoučký, koláč samý oříšek. Co mně bylo moc líto, že jsme tento koláč mívali jen v zimě na horách po náročném dni. A tak jsem si dala slib, že vypátrám recept na tento oříškový zázrak a budu si ho pect, kdy budu chtít.
Dnes už vím, že se jedná o Engadinský koláč a peču jej zásadně jen v zimě (a to ještě nakrájený na velmi malé kousky), protože jen v zimě se dají snést takové věci jako ořechy, med, máslo a spousta cukru v jednom kousku koláče...
Engadine je malebný, v horách utopený kousek světa na samém východním konci Švýcarska u hranice Itálie a Rakouska. Dříve tak chudý, že lidé odsud odcházeli za prací do zahraničí (nejčastěji Itálie) a zbohatlí se vracívali zpět do tohoto zapomenutého koutu a stavěli si zde nádherné domy pod vlivem toho, co potkali na svých cestách... Tento koláč zde můžete nejenom ochutnat, ale dokonce si ho objednat i po internetu (např. spol. Kochendorf, Pontresina), další jeho sympatickou vlastností totiž je, že vydrží báječně dlouho...

Přidávám slíbený recept:
Potřebujeme (na koláčovou formu 26cm):
300g mouky
špetka soli
200g studeného másla
300g cukru
1 vejce
250g vlašských ořechů
250ml smetany
2PL lžíce medu
cca 1PL rybízové zavařeniny
tuk, mouka na vytření formy(nebo papír na pečení)

Tak a teď do práce:
- Z mouky, soli, másla nakrájeného na menší kousky, 150g cukru a 1 vejce uděláme těsto (já nejraději rukama), uděláme kouli, přikryjeme a dáme chladit na hodinu do ledničky.
- Mezitím vysypejte zbytek cukru do nevymaštěné teflonové pánve a na středním "plameni" zahříváme, občas promícháme, než se vytvoří řídký karamel (pokud se vám při přípravě vytvoří hrudky cukru, nezoufejte, vše se rozpustí po přidání ořechů). Přidáme vlašské ořechy a lechce opražíme (cca 3min), dále přilijeme smetanu a přibližně 5 minut povaříme. Přidejme med, pánev stáhneme z plotýnky a necháme vychladnout.
- Těsto vyválíme, vložíme do vymazané formy, potřeme rybízovou zavařeninou a rozložíme ořechovou směs. Pečeme 40-50min při 180°. (Nejlepší recepty světové kuchyně, Knižní klub 1998)

Pozn.: Engadinští vyválí nejprve 2/3 těsta a tou vyloží spodní část formy, pak přidají rybíz a ořechy a zbylou jednou třetinou těsta po vyválení kladou nahoru. Jak je komu libo...

PS: foto - zdá se, že jsem boj s technikou opět prohrála :-(, snad mi bude omluvou to, že tento koláč opravdu není až tak fotogenický...

Z jiného soudku...

Když jsem se před rokem a něco ocitla najednou "sama doma", byl to šok. Ano pravda, tak úplně sama jsem doma nebyla, ale ten človíček, který mi dělal společnost, byla společnost poněkud jednostranná - já mu celý den něco vyprávěla, on neodpovídal, uměl jenom jakousi ééééééééřeč. A tak jsem byla odkázána na návštěvy kamarádek, tet, strejdů a tak dále a tak dále. A poslouchala co kdo dělá, jaké má plány - no a já, která měla jenom plíny jsem jednoho večera vzala pár svých fotografií, které vznikly při procházce s prckem a poslala je provozovateli místní galerie s tím, zda by z nich nešla uspořádat výstava - a obratem jsem dostala odpověď, že ano, jen si musím chvilku posečkat, neb o galerii je veliký zájem. A jak je známo, čas plyne rychle a já mám tu čest Vás teď pozvat na svou první výstavu fotek:

Jak jsem již napsala, jedná se fotky, které vznikly při procházkách s miminem a "Za zrcadlem" jsme výstavu nazvali proto, že mojí specializací je focení rozličných odlesků vody, oken, vitrín a tak... Přidávám pár vzorečků...

Závěrečný dík patří Městské části Praha 14 a samozřejmě společnosti Dalkia Česká Republika, bez nichž bych to nedokázala...

Putování za cidre, trocha teorie a nakonec sladká a šťavnatá tečka

Cidre, to jsou pro mně především vzpomínky: Bretagne, Ile de Groix, sedíme v palačinkárně, pojídáme palačinkové menu - předkrmová s máslem, jako hlavní jídlo se sýrem a dezertová se ostružinovým džemem - popíjíme cidre... A nebo: opět Bretagne, odpolední slunce, moře, sedíme na skaliskách, pijeme cidre, posloucháme racky, šumění moře....

Dlouho, dlouho jsem byla smířena s tím, že cidre se u nás dá sehnat pouze v Creperie na Vltavské. Až úplně nedávno, náhodou jsem objevila cidre v Au Gourmand. Nesla jsem si lahvičku domu jako poklad největší, ale nastal další problém - s kým cidre vypít? Čechům, zdá se, to moc nechutná a tak jsem si otevřela lahvičku pro sebe. Leč ouha: z Bretagne jsem si pamatovala cidre (brut, samozřejmě) jako ne moc sladké, lehce navinulé pití, toto však chutnalo jaksi "naředěně". Ale úplně náhodou jsem oběvila tento recept, který byl mimochodem excluzivní a tak jsem nakonec byla ráda, že bylo méně pitelné...

Ale teď už jsem věděla, že cidre v Čechách existuje. Další zastávka (úspěšná) byla v bufetu Paříž-Praha v Jindřišké 5. Tam nabízí celkem 3 druhy vyzkoušela jsem 2. Na ochutnávku prvního jsem pozvala svoji francouzskou kamarádku, která mimochodem přinesla excelentní jablkový koláč (recept uvádím níže). Tento cidre po vytažení špuntíku uschovával přesně to, co jsem očekávala, jemně šuměl, byl lehce zakalený, a byl přesně tak navinulý, jak jsem si pamatovala... Ten druhý také nebyl špatný, ale tak o dva body slabší... Třetí druh - superieur - dle vyjádření paní prodavačky nejžádanější právě neměli...

Ve Fruit de France v Bělohradské ul. měli pro změnu úplně poslední lahvičku (a pak, že se cidre u nás nepije...). Všude jsem narazila pouze na cidre brut, což je dobře, protože cidre doux mi chutí příliš připomíná obyčejný pomerančový džus.

Tento vzoreček byl omedajlovaný bronzem za rok 2006 a zřejmě zaslouženě. Byl (ano, už taky není :-() velice jemný, až rafinovaný, ale ta má vysněná navinulá chutˇ také byla velice jemná... Ceny cidre se pohybují mezi 125 až 150,-- Kč za lahev.

Co to vlastně cidre je?

Cidre je fermentovaný jablečný mošt. Podle délky fermentace bude finální produkt doux, demi-sec či brut. Ve Velké Británii je povoleno do cidre přidávat cukr, který dovoluje prodloužit fermentaci a zvýšit množství alkoholu, ale toto se děje na úkor buketu, výsledný cidre je světlejší.

Co napoví etiketa?

Cidre "traditionnel" jedná se většinou o cidre, který se snaží zachovávat původní chutě venkovského cidre.

Cidre "bouché" většinou o oznámení, že cidre byl stočen do lahve a opatřen korkem a ochrannou manžetou...

Cidre brut byl fermentován nejdéle, obsah alkoholu nad 5,5%, s malým obsahem cukru, a s převažující nakyslou chutí.
Cidre demi-sec má obsah alkoholu okolo 5%, chuti nakyslé, leč dostatečně sladké, aby tento pocit byl převažující.
Cidre doux je fermentovaný velice krátce, a nefermentovaný cukr je dominující chutí. Ale sladkost je příjemná a obsah alkoholu nepřekračuje 3%.
Pur jus - znamená, že tento cidre nebyl vyroben z koncentrátu. Od roku 1987 se mohou ve Francii do cidre přidávat koncentrát (až 50%) a to z toho důvodu, aby francouzské cidre byli konkurence schopnější v cidrosvětě, kde je toto povoleno už dávno...

Na závěr přidávám recept na jablečný koláč od Marion. Tento koláč je neuvěřitelně šťavnatý, a směšně jednoduchý:

Potřebujete:
listové těsto
5 sladších jablek
pár lžic cukru
3 jablka oloupeme, rozčtvrtíme, vyjmeme jadřinec, nakrájíme na menší kousky a na mírném plameni lehce rozvaříme (Marion použila výraz: udělat kompot). Necháme vychladnout. Zbylá 2 jablka též oloupeme, rozčtvrtíme, vyjmeme jadřinec a nakrájíme na slabé plátky. Listové těsto rozválíme na tenkou placku, dáme do kulaté koláčové formy vyložené papírem na pečení, poklademe " kompotem", a zdobně po francouzsku naskládáme jablíčka nakrájená na slabé plátky. Vložíme do trouby vyhřáté na 200 °C, pečeme 20 min, poté poprášíme cukrem a ještě pečeme 10min. Opravdu vynikající....