Přijela pouť...

Moje úplně nejstarší vzpomínka na pouť je ta, jak sedím tatínkovi na ramenou, prodíráme se tlačenicí poutě na Dobré Vodě u ČB, já mám v ruce cukrovou vatu a při každém dalším kroku, ulpívá další a další kousek vaty tatínkovi ve vlasech...
Jako malá jsem se na pouť vždycky moc a moc těšila, hlavně na tu u babičky. Sešla se celá rozvětvená rodina, babička navařila, napekla, ale jako dítě jsem se nejvíc těšila na kolotoče, na střelnici a také na tu cukrovou vatu ;-).
Jak ale vypadá dnešní vesnická pouť? Asi bych se tou otázkou vůbec nezabývala, kdyby před nedávnem nepřišlo pozvání od kamarádky na pouť v Batelově. Ráda jsem její pozvání přijala, a to i proto, že jsem zde u ní na chaloupce již před lety strávila pár sympatických víkendů.
A jak vypadá dnešní pouť? Stánky s perníkem jsem našla, žužu, turecký med také, dokonce jsme objevili i staročeské fialky. Střelnice zde také měla jednoho zástupce, ale dnes se na pouti také hraje v kostky, můžete své štěstí vyzkoušet na kole štěstí, či se nechat vyfotit s opičkou (foto ihned za 120,-- Kč).

Největší radost samozřejmě stále mají děti. Atrakcí zde bylo nepřeberné množství - od řetízkáče pro ty úplně nejmenší, až po vysoce adrenalinové věci pro ty ostřílené...

ehm...
V jednu chvíli se naše malá skupinka rozdělila, aby se po chvíli zcela náhodně zase sešla - u prasátka... ;-)

Pouť v Batelově patřila všem - nabízelo se zde koření, bonsaje, extrémně výhodné nádobí, dětské hračky, ale i třeba žebříky, nechyběli ani snaživí kolegové z JV Asie se svou nabídkou oblečení a různých doplňků (např. originál vietnamský klobouk - kdo by odolal). Pro ty, které zajímá nabídka "Asia bistro" stačí kliknout do obrázku pro větší náhled...
Bonus: pár nočních pohledů: ;-)
Pouť samozřejmě žila i v noci - možná ještě více než ve dne. Teplý příjemný večer, na náměstí spousta lidí, potkávali se, povídali, popíjeli, pojídali, rozcházeli se. Samozřejmě nechyběla ani pravá vesnická zábava, a ti kteří dávali přednost klasické hospůdce, seděli Na mýtě a pozorovali dění od svých půllitrů...
Nesmím zapomenout na ohňostroj. Byl vyvrcholením celé pouti a přiznávám, že nás všechny příjemně překvapil...

Jahody mražený

Tentokrát jsem si většinu nápadů vypůjčila. Název příspěvku od Jiřího Schelingera, nápad na titulní fotku z mého oblíbeného časopisu Marie-Claire idées, původní recept na nanuka je také odtud, ale já si ho trochu zjednodušila. Je totiž léto, život si proto nekomplikujme, užívejme si sluníčka a příjemné prázdniny těm, kteří na ně ještě mají nárok ;-). Dnešní zastavení je totiž tak trochu určeno těm nejmenším:

Jahodový nanuk
potřebujeme:
250ml smetany ke šlehání
200g jahod
30g moučkového cukru
- jahody omyjeme, odstopkujeme, rozmixujeme
- smetanu vyšleháme ve šlehači
- smícháme smetanu, jahody, cukr a směsí naplníme formičky na nanuky. Ty mé jsou z Ikea za směšných 49,-- Kč.
- necháme v mrazničce zamrazit
- podáváme s nastrouhanou čokoládou či rozdrcenými pistáciemi (nesolenými, prosím)

Z jiného soudku - Praha národní

Měla jsem tu čest zúčastnit se vernisáže výstavy Praha národní na Staroměstské radnici. Jedná se o výběr nejlepších fotografií ze soutěže Praha fotografická
(soutěž probíhá již 12 let a koná se na počest fotografa Josefa Sudka, který měl Prahu jako své nejoblíbenější téma. Soutěž má svá pevně daná témata - např. Krásy Prahy, Proměny Prahy - a každý rok jsou vyhlašovaná dvě speciální témata (minulý rok to byla například Obchodní centra a městská část Žižkov)
a ze soutěže Amatérské fotografie, která probíhá každoročně ve Svitavách.

Tématem ve středu zahájené výstavy je Praha - její krásy, problémy, Praha mizející, také pražské osobnosti, ale i Praha viděná kreativním pohledem. Všichni jsme již určitě viděli obrovské množství fotografií Prahy a znovu nás všechny udivují nové pohledy, Praha je krásné a úžasně fotogenické město. Tento výběr byl proveden a uskutečněn proto, aby i řadový fotograf měl možnost vystavovat na takovém místě jako je Staroměstská radnice.

Pravda, tentokrát to není zrovna o jídle, ale je tam moc příjemné potěšit oko krásnými obrázky a pak jít třeba probrat své názory do příjemné kavárny...
Výstava se bude konat do 13/7/2008


Na závěr přidám dvě perličky:
Na akci podobného rázu se vždy pohybuje spousta fotografů, kteří dávají na odiv své dokonalé aparáty. Ve středu se tam mimo jiné pohybovala osůbka, která měla foťáček podobný spíše módnímu doplňku, což vyvolalo u ostatních pobavení a všichni si ji fotografovali. Proto milé dámy, půjdete-li mezi fotografy krajináře a budete chtít na sebe upoutat pozornost, krátká sukně a výstřih nikoho nezaujme - vezměte si s sebou malý kompaktík!

Perlička druhá: v současné době sháním prostory pro další výstavu, bohužel v dnešní době vystavuje kdekdo (pro mě možná bohudík ;-)) a tak většina výstavních prostorů je rozebrána i na příští rok. V multikině Anděl na Smíchově se objevil nový výstavní prostor, neváhala jsem a ihned zaslala své portfolio. Jednala jsem s jistým pánem, o kterém jsem si myslela, že je to zaměstnanec kina. Myslela jsem si to až do doby, kdy jsem ve středu večer jeho jméno viděla mezi vystavujícími (výčet jeho fotografických zásluh je pěkně dlouhý...). Tak uvidíme... ;-)

Zachráněné nedělní odpoledne

Je neděle lehce po poledni. Přítel se vrátil ráno před osmou hodinou z Německa, kde měl koncert a já přemýšlím, jak zachránit a alespoň trochu si užít nedělní odpoledne. Ale v tom přichází sms od Rachada, a zajímá se o cestu k Tangáčovi. Chce si vyzkoušet pár fíglů na semináře, které ho čekají příští týden v Brně. Pracuje rychle, za chvíli stojí u nás před domem a já Michala i jeho přítelkyni směruji správným směrem, stačím si pouze všimnout, že kuchyň a zásoby si nese na zádech, zcela ve svém stylu...
Jásám, rychle připravím sebe a spol. a vyjíždíme za stejným směrem, kam zmizeli ti dva před chvílí. Že jsme přijeli si ani nevšiml, příprava jídla ho tak pohltila, že okolí vůbec nevnímá. Jednoduché to není, je nejteplejší den v roce a k tomu žár z ohně... Jak jsem již psala v minulém příspěvku o tomto sympatickém místě - permanentně tu hoří oheň a vy si zde můžete připravit buď vámi donesené mňamky nebo přímo na místě koupit buřtík. ;-)

Účastníci jeho seminářů již vědí, že když Rachad vaří, je radost ho pozorovat, beru hned foťák a snažím se zachytit pár okamžiků - bohužel jsme přišli docela pozdě, ehm tedy skoro rovnou k jídlu...

Pro mě je pořád neuvěřitelné, jak Rachadem připravené jídlo i když v polních podmínkách (tentokrát doslova) je nádherně barevné, fotogenické a navíc co na fotkách vidět není - voňavé, chutné šťavnaté a na talíři rozhodně dlouho nevydrží. A co připravoval tentokrát? Jehněčí na grilu s opečenou paprikou. Pastu s cizrny (snad si to dobře pamatuji) si přinesl s sebou. A saharský chléb. A proto můžu vzkázat do Brna: máte se v Brně na co těšit!!! ;-)

Naštěstí a velice překvapivě dnes není u Tangáče (stále bez tangáčů) mnoho lidí a tak se v klidu můžeme přesunout do stínu pod deštníkem a trochu si popovídat. Překvapivě se mluví většinou o jídle... Pak už jen Lence a Michalovi dáme tip na prima podvečerní procházku (snad jsme jim to vysvětlili dobře a oni nezabloudili...)
Z počátku odpoledne jsem měla strach, jak neděle dopadne, ale někdy stačí opravdu málo, příjemná společnost, oheň, trochu jídla a najednou všechno vypadá jinak.
Lenko a Rachade díky!

PS: až půjdete někdy náhodou kolem nás směrem k Tangáčovi, klidně zazvoňte, třeba se z toho nakonec stace další prima odpoledne... ;-)

Není nutno...

Nedávno jsem strávila pár dní v Českých Budějovicích. Těšila jsem se na změnu a naplánovala pár akcí, na které jsem se docela těšila.

Na co jsem se nejvíce těšila, byla návštěva indické restaurace Gateway of India v Chelčického ulici. Na restauraci jsem slyšela mnoho chvály, mimo jiné i to, že místní kuchař vařil v tv; pro mě však důležitější doporučení dámy, která vlastní obchůdek s indickým oblečením shodou okolností naproti této restauraci a která ví, jak má vypadat indická strava, neboť v Indii tráví nemálo času.

No nic, mám hlad, dítě také, vynáším kočárek do prvního patra, kde restaurace sídlí (co bych neudělala pro potěchu z jídla, že?). Dítě usazuji vedle sebe na dětskou sedačku, nechávám si u příjemné obsluhy ohřát jídlo pro prcka a já vybírám z přineseného jídelního lístku. Nabídka je pestrá, bohužel nestíhám se ani pořádně začíst, dostávám nazpět ohřátou dětskou výživu, dítě se začíná dožadovat své porce a tak v rychlosti objednávám kuře tandoori a mé oblíbené placky plněné bramborem.

Dítě dojedlo a mně servírují moji objednávku. Skvěle říkám si, prcek má plné bříško a já si v klidu vychutnám jídlo, na kterém jsem se tak těšila. Jenže ouha. Tandoori je efektně servírováno v kastrůlku se stojánkem postaveným nad čajovou svíčkou, což dítě zaujalo jako první. Sápe se po tom, leč je to příliš daleko a tak tahá za ubrus, aby si nádobu přiblížilo... Chci ho uplatit plackou, jenže ona je tak báječná a skvěle se trhá. Rychle se pouštím do jídla, jím ještě rychleji a v jednu chvíli mi dochází trpělivost, beru dítě, přendavám zpět do kočárku a připoutám...
Vracím se k jídlu, obhlížím stůl a snažím se urovnat, co se dá. Pracuje rychle, jen co je pravda. Alespoň rovnám ubrus, fleky už asi nezamaskuji, a sbírám kousky placek po zemi, už mi nechutná...

U baru kajícně platím 150,-- Kč (včetně minerálky), obsluha se pořád mile usmívá (no počkejte, až uvidíte ten ubrus...), a rychle pryč... Dokonce jsem stihla udělat pár fotek, ale když je doma v klidu prohlížím, zjišťuji, že na všech je rozmázlá dětská ručka...

Ruším ostatní program, beru dítě na skluzavku a poslouchám ostatní maminky, jak mám úžasně hbité dítě :-(

Tak někdy příště...

Tiramisu s jahodami

Mám jahodové období, ostatně asi tak jako každý jiný. Stánky s jahodami potkáváme na každém rohu a odolat té vůni a barvě je těžké. Z letošních jahod jsem toho stihla už vyrobit a sníst už docela dost - možná by toho bylo i více, ale mám takového malého docela zdatného pomocníka, před kterým je těžké jahody uchránit a tak i jemu dopřávám jeho "jahodové období". Dnes předkládám recept na tiramisu, který oproti tradičnímu receptu postrádá vajíčka a tak ho ocení zejména ti, kteří mají strach z používání tepelně neupravovaných vajíček. Nicméně i bez vajíček chutná skvěle a připravuji ho i mimo jahodovou sezónu - bez jahod, samozřejmě...

Tiramisu
potřebujeme:
1 balíček cukrářských piškotů
cca 1 šálek silného vychladlého espresa
cca 1 sklenička likéru (kávový, pomerančový, třešňový), či amareto
200g smetany ke šlehání
1 balíček ztužovače šlehačky
75 g cukru moučka
1 lžička mleté skořice (pro verzi s jahodami dáme skořice trochu méně)
dřeň z 1 vanilkového lusku
200g krémového sýra nebo tučného tvarohu
cca 200g jahod omytých a na kousky pokrájených
Na zdobení: kakao

- piškoty naskládáme vedle do čtverhranné misky (ta moje má rozměry 10x25cm), pokapeme espresem a likérem
- smetanu šleháme přibližně 1 minutu. Pak přimícháme ztužovač šlehačky s cukrem, skořicí a vanilkou, směs vmícháme do šlehačky a ušleháme do tuha
- rozšleháme sýr nebo tvaroh, do hmoty opatrně vpracujeme šlehačku a jahody
- piškoty vložíme do mísy a navršíme na ně krém a necháme vychladit a uležet - před podáváním dezert posypeme kakaem a případně podle fantazie dozdobíme.

Mexiko v Botanické

V současné době probíhá v Botanické zahradě v Troji mezinárodní výstava kaktusů. Jelikož mám kaktusy moc ráda (nemusí se totiž zalévat, víte...), pečlivě jsem prostudovala program a kromě kaktusů mě zaujala i zmínka o rychlokurzu mexické kuchyně. Protože mexická kuchyně je pro mě španělskou vesnicí, naplánovala jsem si příjemný sobotní večer (ehmm, tedy ten minulý...), naplánovala jsem si to pěkně: nejdřív kaktusy, potom příjemné chvíle nad jídlem... Jenže ouha - ani zaměstnanec Botanické zahrady mi nebyl schopen říci, kde se nachází areál Západ (tedy ta část, kde se mělo vařit), ale protože jsem vypadala neodbytně, odešel kamsi telefonovat a po delší chvilce se znovu objevil a nasměroval mě úplně mimo areál (pro ty, co půjdou náhodou kolem - areál Z se teprve buduje a nachází se blízko skleníku Fatamorgána). Bohužel, do areálu Botanické zahrady mě už nepustili - mezitím zavřeli...

O rychlokurzu...
Protože se jednalo o minikurz, vařilo se jenom jedno jídlo, zato třikrát :-). Způsob přípravy mi byl již od počátku sympatický - vařilo se v přírodních podmínkách, jen oproti mým jiným zkušenostem nevařil ani lektor, ani účastníci, ale dvě sympatické asistentky a tak "šéfkuchař" měl volné ruce, aby mohl vyprávět a odpovídat za zvídavé otázky... A kdo nám vlastně vařil? Pan Jaroslav Šnicer, organizátor celé výstavy a blázen do Mexika - prý už tam byl 18x(!) a mexická kuchyně ho "prostě jen hrozně baví".
Připravovalo se quesadillas, zkusím vám to stručně popsat: rozpálila se pánev, přidalo trochu špeku a dále se na pánev za stálého míchání přihazovalo následující: vzala se klobása, natrhala (!) na menší kousky, cibule, jarní cibulka, koření chorizo, rajčata (prý se správně mají dávat zelená a na moji otázku, zda nejsou jedovatá, mi bylo lakonicky odpovězeno, že se jich tam stejně tolik nedává), dále pak nakládané kaktusy na kousky nakrájené, tomatillos z konzervy, sýr chedar a cihla ve velkorysém množství, a překvapivě i koriandr... pak se ještě chvíli míchalo na pánvi, až směs byla hustší, mezitím se na grilu nahřály tortilly a mohlo se podávat se salsou červenou nebo zelenou...
V jednu chvíli poněkud sprchlo a mělo to jediný důsledek, a to ten, že jsme se všichni blíže semkli k pultu, kde se vařilo a byli jsme tak blíže té příjemné vůni, která se linula z pánve...
Bohužel se mi potvrdily pověsti, že v Čechách se mexická kuchyně moc vařit nedá, suroviny sem dováží pouze jedna firma (www.nuevoprogreso.cz) a prodává pouze ve velkém množství převážně mexickým restauracím a tak jedinou věc, kterou si u nás můžeme koupit je koření chorizo... Nicméně vyzkouším alespoň počeštělou verzi a se surovinami, které jsou u nás k dispozici.
Další část rychlokruzu mexické kuchyně by měla být příští sobotu (21.6.) a v plánu prý jsou fazole. Snad se mi podaří se zúčastnit...

Vlažný salát s grilovanou paprikou

Během letních teplých večerů jsme si zvykli dělat večer "salátový bar" - znamená to, že uděláme tak dva, tři druhy salátů (podle chuti k jídlu a také podle chuti do práce). Jeden salát je vždycky za hvězdu večera (to je ten, se kterým bylo nejvíce práce) a zbytek jsou ověřené rychlovky více méně do počtu. Můj poslední úlovek je poněkud náročnější na přípravu, ale výsledek za to určitě stojí i pokud se pustíte do originálního doplňku tohoto salátu v podobě datlových "bonbonů"...


Vlažný salát s grilovanou paprikou

potřebujeme:
4 červené papriky
2 červené cibule
80g černých oliv
2PL mandlových lupínků
150g sýru feta
špetka sladké papriky

zálivka:
3PL citronu
1PL vinného octa
3PL olivového oleje
1PL medu
špetka římského kmínu
sůl, pepř

- rozehřejeme troubu, mřížku v troubě pokryjeme alobalem, položíme papriky a necháme, dokud nezhnědnou. Poté uzavřeme zabalíme do alobalu nebo do sáčku a necháme mírně vychladnout (tak, abychom si nepopálili prsty).
- připravíme zálivku
- nakrájíme cibuli, přidáme spolu s olivami k zálivce
- papriku oloupeme, očistíme a nakrájíme
- smícháme zálivku, cibuli, olivy a papriku
- opražíme mandle (já je dala na chvíli do trouby, když jsem připravovala datlové bonbony)
- nakrájíme sýr feta a posypeme jím spolu s mandlemi salát a lehce poprášíme sladkou paprikou

Datlové bonbony:
datle vypeckujeme, místo pecky vložíme kousek opepřeného sýra feta. Vezmeme kousek těsta brick, rozčtvrtíme, vložíme plněnou datli a "ubalíme cigárko". Potřeme olejem a necháme v troubě při cca 200°C zezlátnout.