Pozvánka na vernisáž

(pro větší náhled klik do obrázku)

Ráda bych vás touto cestou pozvala na vernisáž svých fotografií, tentokrát do Českých Budějovice. Okruh se uzavírá, fotografie doputovaly a pak se odstěhují do jedné firmy, kde budou zdobit doposud holé stěny...
Pokud to z pozvánky není dost jasné (měla jsem totiž záchvat kreativity), vernisáž se koná dne 7.listopadu 2008 v Caffé Ambient na náměstí Přemysla Otakara II. 58/16 v Českých Budějovicích.
K vidění tentokrát budou nejenom fotografie, ale všichni, kteří přijdou budou moci shlédnout malou módní přehlídku. Oslovila jsem svoji kamarádku, výtvarnici Věru Buřičovou, která předvede svoji novou kolekci ručně malovaných šátků na hedvábí. A ti (spíše z řad mužů), které móda moc nezajímá, mohou obdivovat modelky, které bude líčit Marta Bitnerová.
A pro všechny se najde něco dobrého k zakousnutí. Tentokrát nás bude kuchtit více, rozhodně bude z čeho vybírat.
Budete-li mít cestu kolem, určitě se zastavte...
Výstava potrvá do 7. prosince 2008 a to vždy od pondělka do soboty od 9.00 do 22.00.

Ukázka z prací Věry Buřičové (další ukázky již brzy na www.autorskadilna.cz)

Výlov Počernického rybníka

Kraj, ze kterého pocházím, je na rybníky bohatý a proto výlovy rybníků patřily k našim každoročním podzimním rituálům. Už jako malé děti školou povinné nás vozili na exkurze, postávali jsme na hrázi rybníka, byla nám zima, popíjeli čaj (grog nám soudružka učitelka nedovolila...) a hlavně byli šťastný, že nemusíme sedět ve škole. Později jsme již jezdili dobrovolně - nasát atmosféru, grog, nebo jenom rum, popovídat si a v neposlední řadě si domů odvézt nějakého toho šupináče a udělat si tak "generálku" na vánoce. Také jsem jednou na výlov Bezdrev vzala své zahraniční kamarády, kteří sice pocházejí ze země, která se může pyšnit mořem a rybník pro ně jen taková legrační louže, nicméně romantice výlovu mezi padajícím listím a již slabě hřejícím sluníčkem podlehli také a rádi...
Z kraje rybníků jsem se přestěhovala do kraje metra, tramvají, rušných křižovatek a zajímavé práce a rybníky a jejich atmosféru tak obdivuji pouze při návštěvách rodičů...
Ale! V Praze je možné úplně všechno a tak jsem tento týden přihlížela výlovu Počernického rybníka, prý se svými 17ha největšího v metropoli...
Pravda, Bezdrev ani Rožmberk to nebyl, ale byla to příjemná podívaná na sehranou partičku rybářů, kteří za příjemného počasí vylovili 100 metráků kaprů a nejen kaprů, prý byli i štiky, candáti, líni či okouni...
Ač jsem tentokrát nepopila grog a ani kapra si domů nepřinesla (protože ta možnost tu prostě nebyla), strávila jsem příjemné dopoledne (a nejen já - hráz byla plná zvědavců, včetně psů, racků a dětí z místní školy). Výlov Počernického rybníka nebyl v Praze zdaleka poslední, seznam dalších, připravených na tuto událost najdete zde.
Počernický rybník, který byl založen již roku 1848, je součástí přilehlého zámeckého parku, který je příjemný k procházkám během celého roku. Zámecký park i rybník prošli v nedávné době rekonstrukcí a po příjemné procházce je možné usednout do hospůdky či na zahrádku a dát si malé občerstvení...
Je příjemné, že i v Praze stále existují místa, kde můžeme zapomenout na každodenní stres. I když je jich stále méně...

Ranní vycházení...

Pamatujete, jak jsem v létě vstávala ve zcela nelidskou hodinu, pospíchala k blízkému rybníku v očekávání zajímavého světla, a jak mi místní rybář vysvětlil, že zajímavé světlo bylo tak před hodinou? Pochopila jsem, že dřív už vstát nedokážu a rozhodla se počkat na podzim, kdy je východ slunce o mnoho zajímavější. Tak právě teď je to z rána nejlepší...
V klidu vstanu, ještě stačím připravit dítěti snídani a vycházím ven z útulně teplého domova - moc se mi nechce... Ale ihned se ocitám v jiném světě... Pohltí mě mlha, za kterou by se nemusel stydět ani sám Rákosníček, ale s přibývajícím teplem mlha ustupuje a já se ocitám v nádherném pohádkovém světě...
Ve světě nádherně propracovaných krajek, posázených malinkými perličkami, neuvěřitelně zasněných barev, úžasného klidu a důstojné krásy... Věci, které za chvíli zmizí a přes den nemáme šanci si jich povšimnout...

Docházím až ke svému oblíbenému rybníku (schválně porovnejte tuto fotku s tou letní - rozdíl je nesrovnatelný), snažím se moc nerušit místní rybáře (prý stejně všechno zase vrátí zpět do vody), prohodím pár slov se stejně postiženým člověkem, se kterým se tu vždy jednou za rok potkám a hlavně se snažím co nejrychleji zachytit tu prchavou krásu, aby mi alespoň fotografie připomněly moji návštěvu v pohádce...

Je čas se pomalu vrátit. Cestou zpět už krásně hřeje sluníčko, perličky opadávají, jsem moc ráda, že jsem se přemluvila a opustila teplý domov a říkám si (pokaždé!!) příští sobotu vstanu zase (no, uvidíme...) Potkávám první odvážlivé běžce, lidi s pejsky - zkrátka začíná běžný den.

Těším se už domů, až si prohlédnu fotky, ale hlavně, se těším na snídani. Na teplý čaj (po tom lezení v trávě jsem trochu mokrá), na něco sladkého (k snídani jedině sladké... ;-).


Jsem kamarádka. Samozřejmě, že jsem se s vámi podělila o pár fotek (snad se líbí...), ale také se s vámi podělím o snídaňový recept na rychlý švestkový koláč ideální právě po brzké ranní návštěvě pohádkové říše... Recept jsem odkoukala ve Švýcarsku - dělávali jsme ho nejen se švestkami, ale i rynglemi, meruňkami a vždycky chutnal. Ta dáma, která mě ho naučila byla schopna ho sníst celý na posezení sama. Na udivené pohledy svého manžela odpovídala lakonicky: "no, co, vždyť je to stejně velké jako pizza..."


Švestkový koláč

Budeme potřebovat:
1 listové těsto
1/2 skleničky mletých oříšků
1/2kg švestek
1/4 skleničky krystalového cukru

Postup:
- švestky omyjeme, rozpůlíme, vyjmeme pecku
- kulatou formu na koláč vymažeme, vysypeme moukou; rozválíme listové těsto a vložíme do formy
- posypeme oříšky, cukrem; poklademe švestky
- pečeme cca 40min při 200 °C