jinozem2007

A zase ty nudle...

2010-08-17T23:54:00.000-07:00

Ještě než se teď na chvíli odmlčím, v rychlosti publikuji ještě jeden příspěvek, aby to nevypadalo, že jsem po roce vytvořila "něco" vytvořila a zase budu mít na rok pokoj.

Dovolím si ještě jedno povídání na téma doma dělané těstoviny. Od té doby, co v tom jedu, tzn., že jediná možná příloha ke všemu jsou těstoviny a o plánech na vaření přemýšlím pouze - jaké těstoviny dnes budou? Musím se však sama sebe zastat - na brambory k raclette jsem se nechala přemluvit velice lehce...

Tentokrát jsem se pustila do celozrnných těstovin, Hanka Michopulu se zmiňuje ve své knize Zpátky domů v receptu na pečená rajčata, že jako příloha jsou vhodné celozrnné těstoviny. Výzva, že? Sezona rajčat v plném proudu, proč nevyzkoušet?

Úplně na celozrnné těstoviny jsem si tentokrát netroufla a to z jednoho prostého důvodu, že jsem měla velikánský hlad a potřebovala jsem, aby těsto po hodině v ledničce bylo opravdu připraveno, víc jsem prostě čekat nemohla, chápete... Zvolila jsem tedy poměr celozrnná mouka - hrubá mouka 3:2, další postup byl stejný, jak jsem již popsala minule. A výsledek? Rozhodně příště zkusím těstoviny pouze z celozrnné mouky, protože sladká rajčátka by se s výraznou chutí těstovin rozhodně dobře doplňovala...

A jak na rajčátka? Myslím, že tady se dá hodně experimentovat. Já se držela postupu z knihy, tedy jsem koupila menší rajčátka, rozpůlila, hojně zakapala olivovým olejem, podle chuti zasypala rozdrceným česnekem (tedy hodně), přidala čerstvě mletý pepř, rozmarýn a téměř dvě hodiny pekla v troubě na 110 °C. A věřte, kdybych neměla takový hlad, rozhodně bych je tam nechala déle, tak jak se radí v knize.

Roční výročí ;-)

2010-08-02T06:40:00.000-07:00

V těchto dnech tady na blogu slavím zajímavé výročí. Uplynul totiž rok od doby, kdy jsem naposledy něco uveřejnila. Neznamená to však, že by mě opustila chuť experimentovat v kuchyni a vytvářet povedené či méně povedené dobrůtky ;-) - když se experimentuje, tak se prostě někdy nezadaří, tak to je a bude. Když bych ale měla vyzdvihnout jednu jedinou věc, na kterou jsem za poslední rok pyšná, tak vězte, že se ze mě stal maniak na vyrábění domácích těstovin.

Je to totiž báječná terapie. Někdo boxuje do boxovacího pytle, já mám svůj strojek na těstoviny... Přijdu večer domů z práce, připravím strojek a točím klikou, těsto nedrží pohromadě, klika padá na zem a ze mně vychází slova, že se až divím, kde jsem se tak hrozně naučila nadávat, ale těsto pomalu začíná držet tvar, klika od strojku padá méně a méně a když je těsto hotové, tak jsem tak úžasně klidná a odreagovaná... ;-) Ale největší odměna přichází, když své dílo servíju. Stačí málo. Trochu másla nebo olivový olej a čerstvá bazalka a parmezán a svět se zná zase úžasnýýýýýýýýý.

Ale protože jsem experimentátor, tak se mi základní repertoár nudle, lasagne zdál po nějakém čase nudný, pustila jsem se do dalších experimentů. Nejdříve jsem měnila mouky. Hladkou, hrubou, celozrnou, pohankovou... Můj vítěz je jednoznačně hrubá mouka. Zatímco těstoviny z hladké mouky lepí, ty z hrubé mohu klidně nakrájet, naházet na jednu hromádku a neslepí se. Pravda, s hrubou moukou se hůře pracuje, těsto se z počátku hodně drobí, ale když ho několikrát projedu na strojku největší stupeň, tak se po chvíli "ochočí". Vyzkoušený poměr pro dvě osoby je 200g hrubé mouky, 1 vejce, 1 žloutek, trochu soli a lžíce oleje. Dále zpracovávám notoricky známým způsobem.

Když jsem našla tu svoji správnou mouku, pustila jsem se do barev a příchutí. Špenát, rajský protlak, pepř, nastrouhaná citronová kůra, rozdrcené sušené houby (vřele nedoporučuji, houby se při zpracování rozmáznou a vařením získají zvláštní hnědou barvu, která nápadně připomíná - no, nechme toho... a chuťový přínos veškerý žádný), za dlouhých zimních večerů jsme vykrajovali různé tvary tvořítkama na cukroví. Dokonce za těch nejdelších a nejchladnějších jsem vyráběla dvoubarevné těstoviny nahoře červené a dole zelené, ale to už bylo spíš z kategorie vyšší dívčí.

A tak se volně přesouváme do kategorie ravioly. Přiznávám, že jsem se do nich pustila v rámci akce, to přeci musím dokázat. Není to až taková hrůza, jak jsem si původně myslela. Pravda trvá to trošičku déle, ale zase je to krása na pohled. Ravioly naopak dělám z hladké mouky, protože lépe lepí. Vyválím plát, v rozumných rozestupech nandám náplň, kolem náplně potřu vodou, položím druhý plát těsta a tvořítkama na cukroví (tady moc neexperimentuji, používám kolečkou) vytvořím raviolku. Nic víc, nic míň...

Podělím se o jeden recept, který jsem nafotila tuším někdy v lednu, ale myslím, že bude chutnat i teď v srpnu...

Ravioly s ricottou a špenátem

Na těsto:

- 200 g hladké mouky
- špenát (na barvení používám zmrazený drcený špenát, který je balen po takových malých porcích, vypadá to, jako by se dali zmrazit do většího tvořítka na led) a dávám dvě porce - nechám rozmrazit, vyždímu vodu

- 1 žloutek, 1 vejce
- 1 PL olivového oleje
- trochu soli

Na náplň:

250 g ricotty
100 g špenátu (tady zase raději čerstvý nebo zmrazené celé listy)
1 plátek šunky
100 g parmezánu
2 PL olivového oleje
špetka nastrouhaného muškátového oříšku
sůl, pepř
Popř.: máslo, šalvěj

Ravioly
Smícháme všechny suroviny, vypracujeme těsto, které necháme v lednici odpočinout. Vytočíme na strojku na těstoviny na nejmenší velikost - pokud si přejeme mít těstoviny úplně zelené, je třeba je zpracovávat ve strojku na největší velikost delší dobu, pokud raději těstoviny žíhané, stačí jim věnovat méně péče - obojí je hezké... a dále vypracujeme ravioly podle výše uvedeného popisu. Vaříme ve vodě, která má být slaná jako moře (někde jsem si tenhle výraz přečetla a moc se mi líbí, a to z toho důvodu, že to tak hezky zní)... Ravioly se vaří cca 3 min a je hotovo. Kdo chce mít ravioly úplně nejlepší, rozehřeje máslo, trošku opeče šalvěj, když začíná lehce hnědnout přidají se uvařené ravioly, lehce se nechají prohnat máslem a šalvějí a servírují se s parmezánem, jak jinak

Náplň
Mezitím, co těsto odpočívá v lednici, musíme samozřejmě připravit náplň: Olej rozehřejme v pánvi a přidáme špenát. Necháme mírně dusit na mírném ohni cca 5 min, poté lehce pokrájíme a smícháme s ricottou. Přidáme parmezán, nakrájenou šunku, muškátový oříšek, dle chuti sůl a pepř a necháme 15 min odležet v lednici.

2009-08-19T04:23:00.001-07:00

Není už to žádná novinka, v nejbližších dnech nás čeká velké stěhování... Někdy se bezradně rozhlížím kolem sebe a říkám si, jak všechny ty nesmírně důležité součásti našeho života přemístíme o celých těch 300m dál, kde už na nás čeká nové bydlení...

Ve snaze, abychom si alespoň trochu ulehčili situaci, jsme se rozhodli "ujíst" co nejvíce zbytků (jakoby nám snad těch pár kilo nějak ulehčilo v celkové beznaději ;-) - takže postupujeme přes mrazák, spižírnu a pomalu se dostáváme do zadních poliček, kde na nás číhá čočka, fazole a podobné věci, které bůhví proč skončí jako Popelky uschované na nejmíň viditelném místě a tudíž jsou neprávem opomíjeny...

Čočkové placičky s omáčkou z rajčat a kaparů

potřebujeme:
- 250g čočky
- 1 velkou cibuli
- půl šálku sezamových semínek
- 1 vajíčko
- sůl, pepř, olivový olej

na omáčku:
- skleničku kaparů, propláchnutých ve vodě, okapaných
- malou cibulku, jemně nakrájenou
- necelou sklenku bílého vína
- 250g rajčat, oloupaných jemně nakrájených
- sůl, pepř

postup:
- čočku namočíme, uvaříme do měkka, vodu slijeme
- na olivovém oleji zpěníme cibulku, přidáme, sezamová semínka, zamícháme, ochutíme
- krátce povaříme, necháme vychladnout a pár hodin uležet
- krátce před přípravou vmícháme rozšlehané vajíčko, tvoříme malé placičky a usmažíme

- na omáčku opět zpěníme cibulku, dokud nebude měkká, zalijeme bílým vínem, přidáme kapary, rajčata, okořeníme, zamícháme a necháme lehce povařit, dokud nezhoustne.

- placičky podáváme společně s omáčkou

černobílá oslava

2009-08-10T03:50:00.000-07:00

Moje příležitostná dcera má černé období - tedy, abych blíže vysvětlila - černá je právě její nejoblíbenější barvou - nejraději by pokoj vymalovaný na černo, černé povlečení, o černých šatičkách ani nemluvím. Proč to píšu. Není to tak dávno, co měla své první velké narozeniny - patnácté. V patnácti se dává občanka, a k dospělosti (a tedy samostatnosti) je zase o krůček blíže...
Oslavu jsme se rozhodli pojmout stylově - byla černobílá (celá černá se nám zdála poněkud nerealizovatelná....), od oblečení slavících, přes menu a na co jsem nejvíc pyšná - i všechny dárky byly v černobílé (raději prosím po mně nechtějte vědět, co dostala, dárky pro náctileté jsou pro nás -cetileté někdy nepochopitelné ;-) Chtěli jsme tím nejen udělat někomu radost, ale také se tak trochu pobavit, a vyzkoušet, zda se nám to celé povede...

Naše černobílé menu začínalo černými olivami, které ovšem kompletně snědlo dvouleté dítě, náctiletým prý olivy nechutnají (olivy chutnají prý až od pětadvaceti - jsem někde slyšela).

Domácí těstoviny barvené sépiovým inkoustem měly mnohem větší úspěch. K těstovinám se podávala omáčka ze tří sýrů + olivový olej + decentně sardelové pasty - chutě mírné, aby vyhovovaly všem "generacím"... ;-)

O to víc jsem si vyhrála s narozeninovým dortem. Připravila jsem těsto na sacher dort, vylila na obyčejný plech, upekla, nechala vychladnout. Svojí "oblíbenou" formičkou ve tvaru srdíčka jsem vykrojila dvakrát tolik srdíček než byl počet let a vždy po dvou poslepovala meruňkovou marmeládou na výslednou 15. Polito je roztátou hořkou čokoládou.
Patnáctku jsem si nechala napsat na pečící papír a napsanou číslici vyplnila obyčejnou bílou kupovanou polevou - vložila do lednice a pak lehce odloupla.
Teď, když si prohlížím fotku s "dortem", zjišťuji, že jsem srdíčka mohla naaranžovat i mnohem krásněji, ale zase mám tip na příště...

Příjemně letní zeleninový pohárek... ;-)

2009-07-27T04:08:00.000-07:00

Pravdou je, že jsem toho tady za poslední období moc nevytvořila. Léto totiž začlo být jakž takž normální a tak se snažíme co nejvíce profitovat, dokud venku zase nezačne standartní letošní léto - tedy hnusné... Naše tempo užívání léta je závratné, až se z toho dítě roznemohlo (ale jenom málo malinko...).

Takže sedíme doma a já mohla něco dobrého vytvořit. A je to dobrota. Papriky se mají marinovat 24hodin a já půlku snědla hned při přípravě... Příprava je super jednoduchá a jíme buď s bagetou jako lehkou večeři nebo ke grilovaným masíkům. Kdo chce, může přidat pár plátků ančoviček...

Marinované papriky

potřebujeme:

8 červených paprik
1 hlavička česneku
4 PL kaparů
80g strouhaného parmezánu
15cl olivového oleje
mletý pepř

postup:

- troubu předehřejeme na 240 °C
- oloupejte česnek, rozkrojte podélně a pak ještě na tenké nudličky. Kousky česneku vložíme do misky (vhodné do trouby), zalijeme olivovým olejem, odložíme
- papriky opečeme v troubě - pravidelně je obracíme, a když se objeví černé puchýře, je hotovo - trvá to přibližně 30 min, poté papriky vyndáme, zabalíme do plastikového sáčku a necháme vychladnout.
- troubu snížíme na 150 °C, vložíme česnek i s olivovým olejem a ponecháme tak 15 min, též necháme vychladnout.
- vychladlé papriky oloupeme, vyjmeme zrníčka, nakrájíme na menší pravidelné plátky.
- do mísy vyskládáme vrstvu paprik, přidáme pár plátků česneku, lehce opepříme a zasypeme parmezánem. Postup opakujeme, dokud nespotřebujeme všechny ingredience.
- směs zalijeme olejem, ve kterém se připravoval česnek a vložíme do lednice na 24 h. Vyndáme 1 hodinu před jídlem.
- směs rozdělíme do skleniček (a nebo taky ne), zasypeme parmezánem, posypeme na plátky nakrájenými olivami a můžeme jíst.
(cvf N°122)

Salát s citrony nakládanými v soli

2009-06-22T04:48:00.000-07:00

(klik do obrázku pro větší náhled)

Když jsem poprvé prolistovala jsou dnes již velice oblíbenou Skvělou chuť Maroka, zjistila jsem, že v nemálo receptech používají citrony nakládané v soli. Je sice hezké, že na konci této knihy popisují výrobu těchto citronů, ale (!) než dosáhnete cíle, je třeba notná dávka trpělivosti - uležení trvá celých 6 měsíců. Doufala jsem tedy, že je najdu v Istanbulu na souku, ale to jsem zřejmě byla již trochu stranou...

Až na tažínech se objevil na pracovním stole malý kyblíček plný v soli nakládaných citronů - a světe div se, prodávají je téměř "za rohem" - ve Farahu.

Mám je doma - chystám se naložit olivy, také se chystám na kuřecí tažín a hlavně jsem si řekla, že si určitě doma vyzkouším nakládané citrony také naložit...

Ale dost silných řečí, pro začátek si umícháme alespoň malý salát inspirovaný výše uvedenou kuchařkou...

Recept:

Potřebujeme:
asi 6 rajčat
1 menší červená cibule
1 nakládaný citron, opláchnutý
1/2 lžičky papriky
mletý černý pepř
hrstka nasekaných lístků koriandru
popř: zelené olivy

Postup:
- rajčata oloupeme, nakrájíme na kostičky a vhodíme do misky
- cibuli nakrájíme na tenčí dílky, přidáme k rajčatům
- citron překrojíme napůl, v lisu na citrusy vymačkáme štávu, vyhodíme slupky, které oddělují jednotlivé dílky a kůru nakrájíme na velmi tenké plátky, přidáme k salátu
- zálivka: olej, citronovou šťávu, papriku, mletý černý pepř, smícháme dohromady, přidáme k zelenině, včetně oliv
- vše promícháme a necháme v klidu a chladu odležet cca 30minut
- těsně před podáváním přidáme koriandr

Heinz Art

2009-06-22T00:21:00.001-07:00

Společnost Heinz slaví letos 140. výročí založení. Nevím, co to přesně znamená pro fanoušky kečupu, ale studenti VŠUP se dočkali zajímavé výzvy - k tomuto výročí společnost vyhlásila soutěž nazvanou "Budoucnost designu inspirovaná tradicí" - a tak se celkem 40 studentů do sytosti vyřádilo na téma kečup Heinz...

Jak je všeobecně známo, práce studentů se řadí vždy mezi ty nejvtipnější, zřejmě je to tím, že jsou nezatížení jakýmikoli požadavky a komerčními tlaky. Navíc, ti, co mají rádi originální plakáty (třeba jako já) si určitě přijdou na své.

Pobavit se tedy můžeme u "vynálezů", které jsou rozmístěny na poličkách a hned nad tím je téma zpracováno na plakátě.

Od sladkých rajčátek s nálepkou Heinz přes různé tvary lahví, až třeba po kečup vylisovaný přesně podle tvarů pečiva - toust, houska, rohlík - stačí vyndat z obalu a vložit do pečiva...

Ale také set pro nadšené "zahradníky". Tento set obsahuje semínka, která se zasadí a vyroste z nich přímo kečup Heinz... ;-)

Prostředí velice autentické - přítomen je i jemný odér kečupu...

Tato výstava by měla být prvním ročníkem dlouhodobějšího projektu nazvaného Heinz Art, který by měl podporovat mladé tvůrce různých uměleckých oborů. První rok byl tedy ve znamení designu. Jaký bude asi ten příští?

Další informace, včetně ukázek vítězných prací naleznete zde. Výstava je otevřena pro veřejnost až do 3/7/2008 denně od 10 do 18 hodin v galerii VŠUP na náměstí Jana Palacha v Praze.

3 + 1 tažín

2009-06-15T03:29:00.000-07:00

klik do fotky pro větší náhled

Minulou sobotu Rachad pořádal v Brně seminář na téma tažín 3x jinak. Protentokrát jsme neobsadili romanticky zpustlou zahradu nad Brnem, ale posunuli jsme se do centra do sympatického Klubu cestovatelů, kam se určitě (tedy až zase někdy budu v Brně) vrátím na jídlo. Vaří tu totiž kuchyni, která je mi moc chutná: arabskou, indickou, libanonskou... Další novinkou bylo to, že na místě konání semináře to vonělo, už když jsme přišli - v remosce se právě připravovalo kuřátko na tažin na tuniský způsob...

Ale zpět k semináři: cílem bylo předvést, jak vděčné jídlo tažin je aneb kterak naházet všechny suroviny do jednoho hrnce, postavit na zdroj tepla a na pár hodin na hrnec zapomenout. Tažin se dá připravovat téměř ve všem: buď v klasické nádobě na tažin, nebo v hliněném džbánku, či v obyčejné remosce. Jediná nádoba, která je na přípravu tažinu nevhodná, je ta, kterou jsem přivezla já - malovaná nádoba z Tuniska - slouží pouze k efektnímu servírování... Tažin se může připravovat také v troubě, buď rychlým způsobem nebo pomalým - všechny takovéto informace byly k mání na sobotním semináři...

klik do fotky pro větší náhled

Změnou oproti minulým seminářům také bylo to, že Rachad připravoval všechna jídla sám, ukazoval, co a jak se dělá nebo naopak nedělá, uděloval moudré rady, ale o některou práci se přeci jenom rád podělil (třeba čištění sépií). Postupně se připravil základ na tažin hovězí, jehněčí a s mořskými plody - plus jeden tažin netažin - tažin na tuniský způsob - kdy se jedná spíše o vaječnou omeletu. Když byly všechny nádoby naplněny a přeneseny k teplu, Rachad předvedl přípravu čaje ze sušených limetek a také extrémně jednoduchou sladkost - Hamanovy uši

Bez mučení přiznávám jednu věc - moc mě baví fotit jídla, která Rachad připravuje - jsou tak krásně barevná, fotogenická a to od samého počátku přípravy až do finálního servírování...

Ač se může zdát, že příprava tažinů je docela nuda, tak s tím nemohu rozhodně souhlasit - příprava tažinů rozhodně nuda nebyla, a to také díky očekávání, který ten tažin je nejlepší. Je mi také líto, že se do fotek nedá nacpat ta nádherná vůně jídel, která nám dělala společnost celé odpoledne, ale to již všichni, kdo již někdy na nějakém Rachadovo semináři byli, vědí...

Istanbul - část II. - za vodou

2009-06-03T04:08:00.000-07:00

Beyoglu
Stačí, když se projdete po Galatském mostě, shlédnete přitom úlovky místní rybářů - kupodivu se jim docela daří a to prosím stojí jeden vedle druhého... Galatský most je sympatický i tím, že v jeho dolní části je jedna rybí restaurace vedle druhé - takže přejdeme Galatský most a rázem se ocitneme v centru moderního velkoměsta - výstavní domy, holky bez šátků na hlavě, kavárny, lidé spěchající do práce a maličká tramvaj, která vás sveze ze shora z Taksim dolů k vodě. Byla plná turistů...
Ale i tady se dá bloudit, zahnout do postranní uličky, ruch zmizí a vy můžete potkat pojízdné tržiště tažené koněm...
...nebo si nechat vymačkat čerstvou šťávu z pomerančů či granátových jablíček...

Ale my jsme turisté, čeká nás ještě spousta věcí ke koukání a tak pojíme v rychlosti jenom sendvič, ke kterému nám servírují ayran.

Üsküdar
Necháme se přívozem svézt do asijské části a tady zažíváme něco, v co jsme v Istanbulu vůbec nedoufali: klid a pohodu... Všudypřítomní čističi bot mají své krásně naleštěné nádobíčko vystavené a připravené kdykoli zkrášlit vaše botky, místní posedávají na lavičkách, v parku a koukají, co se kolem děje - ale hlavně, hlavně jsme našli trh s jídlem...

Pravý nefalšovaný, žádný pro turisty naleštěný, ale určený pro domácí... Čerstvé ryby (naaranžované tak, aby všichni viděli, že jsou čerstvé), ovoce (právě probíhá sezona jahod, třešní), zelenina, pekaři, kteří vytahují chleba z pece přímo před vámi, obchody se sýry - zvláštní je, že v obchodech, kde prodávají sýr mají k mání rovnou olivy (spousty druhů) ale také med... Samozřejmě také cukrovinky, sušené ovoce...

Neodoláme, na večer vyhlašujeme piknik, kupujeme ovčí fetu, olivy, chléb lavaš, nádherně zbarvená rajčátka a ze zvědavosti ovoce, které jsem nikdy nikde neviděla.

Barvu má jako meruňka, velké asi jako meruňka, slupka, uvnitř dužina a pecky podobné těm z ličí. A chutná? Báječně!! Šťavnaté, sladké - něco mezi meruňkou a kaki. Pokusila jsem jsem se opsat jméno z cedulky v tržnici (yalsi?), ale bohužel se mi zatím nepodařilo získat jakoukoli stopu: Nicméně jedna pecka již byla usazena do květináče u nás doma, uvidíme, zda se jí podaří rozšířit naší malou džungli...

Pozn.: mé ochutnávání neznámého ovoce mělo ještě jednu premiéru. Koupila jsem si v malinkém sáčku za poslední peníze jakési zelené plody, které na první pohled vypadaly jako nezralé zelené slivky a světe div se, oni to opravdu byly kyselé nezralé zelené slivky - nepochopila jsem, co místní vede k tomu pojídat nezralé ovoce - ale zřejmě v dobách horka tato chuť osvěží...

Bospor
Jsme správní turisté, a vydáváme se tím nejturističtějším způsobem na výlet po Bosporu: Plujeme velkou turistickou lodí, kde kromě nás je další asi tak stovka lidí z celého světa ověšená fotoaparáty a těšící se na krásné záběry paláců podél Bosporu - všichni se automaticky nahrnou na horní palubu - včetně nás, ale vzhledem k tomu, že počasí bylo horší než na letošním PFF, tak se brzy většina běží schovat do tepla (včetně nás - ale vydrželi jsme zdaleka nejdéle ;-)). Loď nás vyložila v malém ospalém městě (Anadolu Kavagi), které ožije pouze na 3 hodiny denně a to když přijedou turisté na oběd... Najíst se můžete buď hned přímo v městečku, - možností je spousta, majitelé se předbíhají, aby vás lapili přímo do té jejich restaurace a to vše v rámci akce - hlučnější vyhrává...

Jak je naším dobrým zvykem raději vyzkoušíme něco z postranních uliček - Majitel přibíhá s platem ryb, každou z nich pojmenovává, vy si ukážete prstem na jednu z nich (a nebo také ne - můžete si dát některý z různých kebabů) a za chvíli vám ji s čerstvým citronem a chlebem lavaš servírují. Najíst se také můžete nahoře na kopci u pevnosti, kam jsme se poté vyšplhali - abychom se koukli na Černé moře - a je to i možná lepší řešení (které jsme bohužel objevili až výborně najedení...). Restaurace s nádherným výhledem na Bospor, ale hlavně, hlavně tam krásně voněla rybí polévka (mimo jiné)...

A co že jsme si přivezli domů? Samozřejmě koření, malý krásný mosazný mlýnek na koření, spoustu čaje, a taky místní skleničky na čaj (včetně podšálků), nádherný šál "pashmina" za 130Kč :-))), zážitky a spoustu fotek...

Istanbul - část I.

2009-05-28T03:57:00.001-07:00

Než jsme se vydali na naší cestu do Istanbulu, jako správní turisté jsme vybavili průvodcem, a to průvodce relativně aktuálním - z roku 2006. Ale Istanbul se vydal kupředu takovou rychlostí, že z průvodce byla platná ta část, která popisuje historii památek... První a hlavní změnu jsme zaznamenali hned při příjezdu a to tu, že mezi datem vydání průvodce a naším příjezdem se z místní měny někde vytratilo šest nul - a tak můj sen, že se alespoň na chvíli stanu milionářem se mi opět nesplnil...

Naší prohlídku města jsme začali blízko našeho hotelu na Velkém bazaru - moje představa byla asi taková, že se budu hodiny procházet pitoreskním místem plným malých uliček se spoustou krámků s nádobím, sklem, kořením, oblečením... Ale zřejmě i sem jsem přišla pozdě... Velký bazar je naleštěný prostor plný butiků, které mají pronajaté i známé značky - jídlo ovšem žádné, pouze pár malých čajoven pro turisty unavené nákupy. Kdo rád nakupuje, určitě si tu přijde na své, ovšem atmosféra je tu taková, asi jako v buticích s křišťálem v Praze v okolí Staroměstského náměstí.

Za jídlem se vydáváme jinam, o kousek blíž ke Zlatému rohu do Tržnice s kořením. Tady je ta správná atmosféra, vůně a přesně to, co hledáme. Najdete tady samozřejmě koření, sýry, turecký med, baklavu, sušené ovoce a samozřejmě můj hit posledního týdne - lokum. Jedná se o místní specialitu, která se vyrábí asi tak, že se pomalu vaří kukuřičný škrob s cukrem, ovoce a také nějakým tím aromatem a nechá vychladnout - pak se krájí na kostičky a obaluje buď zase v kukuřičném škrobu nebo kokosu či pistáciích. Ne příliš sladké, měkké kostičky podobné našemu želé. Jsem si všimla, že v odkazech v našem domácím pc SE již objevil recept na lokum, takže až vyzkouším, určitě se pochlubím s výsledkem.
Když vyjdete z tržnice s kořením, ocitnete se přímo u Zlatého rohu, kde je tím úplně nejrafinovanějším způsobem políčeno na turisty - těsně vedle sebe jsou tři lodě na na každé se opékají ryby, které se podávají v místním bílém chlebu se zeleninou - jediné jídlo, které se tu nabízí a jaké se tu na něj stojí fronty! Jí se přímo u lodí u malých stolečků a židliček za které by se nemuseli stydět ani miniaturní Vietnamci...

Přímo na mostě je pak možné pozorovat rybáře, kterak pokoušejí své štěstí s lovením ryb. Štěstí mají - jak jsme mohli odpozorovat z jejich úlovků...

Co jsme jedli? Všechno a moc nám chutnalo. Můj dojem z Istanbulu je takový, že splést v jídle je tu takřka nemožné. Jako správní turisté jsme samozřejmě chtěli stihnout co nejvíce památek a tak jsme v poledne pojedli jenom něco malého rychlého a až večer jsme si přestali hrát na turisty a užívali klidu a pohody a více ochutnávali.
Stánků s rychlým občerstvením je tu neuvěřitelně mnoho - ať již kebap, borek (pečivo z křehkého těsta plněné sýrem, mletým masem a neuvěřitelně dobře okořeněné), pořád se mi plete rozdíl mezi šiš kebap, doner kebap, šiš kofte - jedno je jisté, chutná to všechno skvěle. Zachutnal mi i místní jogurt - hustý a jen mírně nakyslý. A také moc ayran - osvěžující pití, které podávají k pití k obchůdcích s rychlým občerstvením. Je to v podstatě jogurt rozmíchaný s vodou a trochu osolený...
Vypili jsme litry místního silného černého čaje (kupodivu mi chutnal pouze oslazený a to si prosím čaj nikdy nesladím...) v jedné pouliční improvizované čajovně. Když jsme přijeli do Istanbulu, čaj zde stál půl liry, pak vyprali ubrusy a když jsme odjížděli, tak už stál 1 liru. A i kdyby tam chlapík chtěl liry 2, tak tam chodit budu a to pro tu neopakovatelnou atmosféru, kdy sedíte, popíjíte čaj, sledujete ruch na ulici a pozorujete, kterak turisté smlouvají s prodejcem pásků. Turisté odcházejí spokojeni s úsměvem a když zahnou za roh, tak prodejce se smíchem ukazuje svému společníkovi, kolik dostal. Jo, umějí to s námi hezky...

Jak jsem již psala, večery byly klidnější a nás jednoznačně okouzlila restaurace s dlouhým pultem v blízkosti našeho hotelu (ale takových je všude po městě spousta). Když vejdete do restaurace, tak hned u dveří na pultu jsou meze (lilky, plněná rajčata, papriky, okra, cizrna, caciky) pak masa (většinou na jehle připravená na gril), saláty a na konci pultu dezertíky (rýžové pudinky, baklavu, podivně mazlavé dortíky, ale i tiramisu...) a k tomu pivo místní značky Efes. A vy jenom chodíte, vybíráte, pak to na chvíli ďábelsky zavoní (to když opékají maso) a pak...
Jedna věc mě v restauracích překvapila - to že majitelé vybíhají do ulice a lákají zákazníky pouze do té své restaurace - to by mě ani tolik nepřekvapilo - ale když číšník nemá zrovna co dělat, tak obíhá neobsazené stoly, oprašuje prostřené skleničky, nádobí, leští vitríny, zametá před restaurací - to mě dostalo - byla jsem přeci v Turecku, ne?
No a po večeři už je síla akorát tak na malou procházku a zmrzlinu. Je zvláštní - táhne se podivně asi jako smažený sýr, ale chutná báječně - třeba pistáciová s kousky pistácií....

Všechno se mi sem nevešlo - pokračování bude co nejdříve - podíváme se za vodu - do Asie, na Bospor, do čtvrti Taxím...

Vybaluji baťůžek...

2009-05-25T04:32:00.000-07:00

Vybaluji baťůžek, třídím dojmy, fotky, ošetřuji puchýře - ano, prázdniny skončily -a až to všechno udělám, tak sednu a sepíši své dojmy (a že jich je...). Slibuji, že to bude co nejdříve...

Olihně vždycky jinak

2009-04-30T03:39:00.000-07:00

Olihně jsem poprvé ochutnala v Kambodži, kde nám byly servírovány plněné s pepřovo-citronovou omáčkou. Ještě dnes na tuto omáčku vzpomínáme se slzou v oku, neboť se nám doma nikdy nepodařil najít správný poměr ingrediencí, tak aby chutnala přesně jako tam...
Když jsme v zimě nakupovali ve vietnamské tržnici v Malešicích, narazili jsme i na úhledně zabalené zmrazené olihně za celkem směšnou cenu (kilčo za Kč80,--). Odcestovali s námi a začali jsme experimentovat: olihně dušené v bílém víně, karí z olihní a pár dalších variací na asijské téma. Při pomalejším dušení je třeba vzít v úvahu nevyzpytatelnou a poněkud delší dobu přípravy, většinou tak mezi hodinou a hodinou a půl. Další, rychlou variantou je prudké osmažení v rozpáleném oleji. Hotovo je tak za 3 minutky, je třeba to hlídat, jinak olihně ztvrdnou a nezbývá než čekat přes hoďku než budou poživatelné...
Olihňová sezona u nás ale nejspíš začíná právě teď, protože nejvíce kombinací jsem našla v salátech, ke špagetám, či prostě s citronem či olivovým olejem - tedy chutě právě jarní a letní...

Smažené olihně s citronem

potřebujeme:
- olivový olej
- 1 nebo 2 červené chilli papričky, naříznuté
- 6 stroužků česneku, neoloupaných, trochu rozmáčknutých
- 2 větší strouhanky
- mořská sůl a čerstvě umletý pepř
- 8 malých olihní, očištěných a rozdělených (chapadla a tělíčko zvlášť)
- 1/2 citronu, nakrájet na hodně tenké plátky

postup: - do pánve s těžkým dnem nalijeme 3 lžíce oleje. Přidáme chilli, česnek, strouhanku - pár minut smažíme, mícháme, až drobky zezlátnou a křupou. Trochu osolíme a opepříme a osušíme na papírové utěrce
- pánev vytřeme papírovou utěrkou a vrátíme na silný plamen. Štědře do ní šplíchneme olej, olihně a chapadla osolíme a opepříme a opatrně vložíme do oleje
- přidáme plátky citronu
- smažíme asi minutu, až olihně zezlátnou, pak je otočíme a stejnou dobu smažíme i z druhé strany. Citrony se zbarví a usmaží rychle, až budou vypadat jako na obrázku, vyndejte je a odložte
- délka smažení závisí na velikosti olihní, větší budou potřebovat více času.
- olihně a citrony rozdělíme na talíře, poházíme strouhankou. Kdo má rád, může přidat na tenké proužky nakrájenou petrželku.
čerpáno: Jamie Oliver, Jamie po italsku

Jarní rituály

2009-04-17T04:04:00.000-07:00

Každé jaro je to stejný. První moje reakce nad tou záplavou barev je vyběhnout ven s foťákem a zvěčnit každou barevnou kytku, lísteček, kteří vykukují ještě poněkud zmzle, nesměle a dost nevěřícně ze země. Po dlouhém období, kdy příroda byla oděna do šedohnědočerna je každá barva vítanou změnou a důvodem k radosti. Kytiček a lístečků a broučků nasbírám každé jaro neuvěřitelné množství, v červnu je zase všechny vymažu, protože barev je okolo nás všude dost a něco jako lístečky a spol. je v toto období extrémně nudné a nezajímavé téma. Ještě, že existují digitální fotoaparáty...
Dalším rituálem je samozřejmě odkládání černých svetrů, kalhot a hledání v hloubce šatníku něčeho, co se podobá sukni. Nalézám - po delší době a dobře uschované...
V neposlední řadě rituály zasahují kuchyni. Máslo, sladkosti, ostrá koření - tedy věci tak milované v zimě se posouvají do zadních částí polic a na čestné místo (tak čestné, že každému překáží) se dostává olivový olej, zelené saláty, bazalka, olivy, lilky a mám minimálně sto chutí se pustit do nových a nových experimentů...

Gnocchi s ricottou a rajčatovou omáčkou
potřebujeme:
- 2 lžíce olivového oleje
- 1 malou červenou cibulku, nakrájenou nadrobno
- stroužek česneku, rozdrcený
- plechovka rajčat
- 2 lžičky krupicového cukru
- 125ml suchého červeného vína
- 240g ricotty
- 240g jemně nastrouhaného sýra pecorino
- 1 vajíčko
- 110 g hladké mouky

postup:
- omáčka: rozehřejeme olivový olej, osmahneme cibulku a česnek, mícháme dokud cibule nezměkne. Přidáme rajčata, cukr a víno a přivedeme k varu. Zmenšíme plamen a nezakryté vaříme přibližně 30minut doku omáčka trochu nezhoustne
- gnocchi: mezitím ve větší míse smícháme ricottu, 2/3 pecorina, vajíčko a mouku a vytvoříme měkké těsto
- těsto rozdělíme na 4 části, z každé části vyválíme váleček cca 30cm dlouhý. Každou část rozkrájíme na 3cm široké gnocchi a každý následně ještě "rozplácneme" prstem v dlani
- gnocchi vhodíme do vařící se vody, vaříme přibližně 3 minuty, dokud nevyplavou na povrch
- servírujeme s rajčatovou omáčkou, bazalkou a zbytkem sýra pecorino.

Veselé Velikonoce ;-)

2009-04-10T04:05:00.002-07:00

Přeji všem krásné, veselé a slunné Velikonoce...

Cesta z města...

2009-03-23T04:46:00.000-07:00

...a zase do města.
Návštěva Brna byla dlouho plánovaná a několikrát odkládaná, těšila jsem se na ní tedy dlouho a ještě více po přečtení článku o úžasné kavárně Avia. Plán byl jasný - přijedeme do Brna (cestovalo se mnou mé dítko neposedné), najdeme se s naší brněnskou "agentkou" a zamíříme co nejkratší cestou do Avie. Jenže - jak je v našich zeměpisných šířkách dobrým zvykem, vlak měl 20minutové zpoždění, já hrozitánskej hlad a cesta do Avie se zdála nekonečně dlouhá - až jsem pojala podezření, že žádná Avie neexistuje... Zato v Avii je sympatické naprosto vše: interiér, obsluha a hlavně jídelní lístek, který se vejde na papír A4 a přesto jsme nevěděly, co si dřív vybrat: pro jistotu jsme tedy objednaly asi tak 2/3 jídelního lístku: plněné žampiony, hříbkový krém, risotto nero se sepiemi, domácí tagliatelle s ragú bolognese, kávový ricottový krém a drobivý koláč se zakysanou smetanou. Všechno bylo naprosto úžasné, jen když jsme dojedly, tak mi došlo, že jsem zapomněla dokumentovat. Tak alespoň prázdný talíř...
Při procházce městem jsme navštívili speciality Gurmán, koupily krásně voňavá jablíčka na "Zelňáku", zašly do malého krámku s keramikou, naučily dítě říkat "šalina" a před večeří se ještě vyšplhaly na Špilberk...

Na večeři jsem se samozřejmě také extrémně těšila, protože jsem očekávala rillettes ze Tří Seker ;-). Ochutnala jsem a nemohla přestat - měla jsem rillettes k večeři, k snídani, k další večeři, k další snídani - tuším, že Helena vůbec neochutnala... Neměla totiž šanci... Bali, díky ještě jednou, zapiš si mě do rillettesfanklubu!!! Otázku večera - jaké české (ehm. moravské) víno je dobré do kir jsme nakonec vyřešily šalamounsky - přípravou kir royal... ;-)

Druhý den jsem již v Avii nezachybovala a fotografovala talíře ještě plné... Je nesmírně příjemné, když přijdete do restaurace a číšník vám přinese jídelní lístek a přitom poznamená, že kuchař na dnešní den koupil slávky, několik ryb a zda bychom neochutnaly - samozřejmě, že ano a jak rády!!! A co že jsme tentokrát vzájemně poochutnávaly? Slávky na víně, minestrine tricolore, pražmu na rozmarýnu a citronu a jako desert úžasné tiramisu. Pominu, že polévku jsem objednala dítěti, slávky sobě a výsledek byl ten, že mi dítě snědlo polovinu slávek a do polévky se mu moc nechtělo...

V Brně jsme samozřejmě jenom nejedly, ale také nás čekala trocha "práce". Nicméně i tak jsme ochutnaly úžasnou domácí kuchyni - fazolovou polévku, skvělý domácí chléb, závin s čokoládou, bábovku... Díky všem, kdo mě pustili do svých ateliérů, všechna tato setkání pro mě byla úžasně obohacující... A ostatním slibuji, až bude z mé strany vykonáno více práce, přidám další informace.

Ještě jsme stihlyupéct pozdě večer citronový koláč podle kuchařky Skvělá chuť Francie a hurá domů... Určitě jsem na spoustu věcí zapomněla, nechám si je tedy na jindy...

Dočkat se jara...

2009-02-18T04:17:00.002-08:00

Jsem vyloženě teplomilný typ. Bohužel jsem si k životu asi nevybrala tu nejsprávnější zeměpisnou šířku, protože zima v našich krajích dokáže být nepříjemně dlouhá, lezavá, šedivá a hlavně celé dlouhé dny a týdny nevidíme slunce. Takové podmínky člověku na síle a náladě rozhodně nepřidají a někdy tajně závidím medvědům, že celou tuhle nesympatickou akci zvanou zima můžou prospat.

Minulý týden můj útlum byl takový, že jsem seděla na židli a ani jsem neměla sílu se ze židle zvednout. Zase na druhou stranu, když jsem si uvědomila, co v tyto mrazivé dny jím, není se čemu divit. Většinou samé věci na zahřátí a potěchu duše - koláčky, moučná jídla, čokoládky - jak jinak...

Takže jsem v obchodně razantně přešla mé oblíbené regály a zamířila do celkem neprozkoumaných prostor a odnesla si domů zeleninu, polentu, jáhly, bulgur a budu čarovat, chci totiž čekat na jaro v plné síle...

Krém z karotky s pomerančem
potřebujeme:
- 500g karotky, očištěné, na kolečka nakrájené
- 2dcl drůbežího vývaru (popř. bujonu)
- šťáva z 1 pomeranče
- 1čl římského kmínu
- 10g cukru
- trochu soli, chilli
- hrst koriandru

postup: - do vývaru vložíme karotku, přidáme římský kmín, sůl, chilli a necháme volně vařit, dokud karotka nebude měkká,
- rozmixujeme, přidáme šťávu z pomeranče, cukr a posypeme koriandrem

Čerpáno: Marie-Claire idées

Srdce zachráněné - díl třetí

2009-02-18T04:17:00.001-08:00

Příprava posledního dílu srdceryvného příběhu se obešla celkem bez problémů. Srdce jsem připravila, v čokoládě obalila, naaranžovala, ba i nafotila... A najednou mi spadlo dítě do talíře. Nelžu, fotím totiž na zemi. Ani nevím, jak se to stalo, jeho nejrafinovanější akce se většinou odehrají během tisíciny vteřiny. No, schválně - porovnejte před a po. Naštěstí srdce přežilo bez úhony a teď už zase odpočívá na dně šuplíku, až na něj zase přijde řada...

Ostatní díly z trilogie:
Díl první - srdce opuštěné
Díl druhý - trápení se srdcem

Trápení se srdcem - díl druhý...

2009-02-11T05:50:00.000-08:00

Chvátám, abych stihla druhý díl výtvarně pojatého Valentýna v kuchyni. Dnů zbývá jen pár, mám strach, abych nepřetáhla lhůtu, protože třeba servírovat srdce na velikonoce by bylo poněkud trapné...
Moje představa byla jasná: jasně červené těstoviny: myslela jsem si, že to bude hračka: vezmu sušená rajčata, rozsekám, přes sítečko propasíruju na cimprcampr, přidám do těsta a budu mít nádherné, chutné těstoviny, které budu servírovat jen tak, s parmezánem. Nepodařilo se mi udělat ani cimprcampr ze sušených rajčat. Pro druhý pokus jsem si vzala na pomoc rajčatový protlak - výsledek? Růžové těstoviny. Přes přírodu zřejmě cesta nevede... Vzdávám to a jdu koupit potravinářské barvivo (přiznávám, že ke cti mi to moc neslouží) a pouštím se do díla...
Návodů na přípravu domácích těstovin existuje nepřeberné množství, nebudu se proto zde opakovat, já tentokrát vyzkoušela ty od Hanky Michopulu z její kuchařky...
Další trápení vzniklo při focení. Nedaří se mi přenést na obrazovku tu správnou barvu těsta. Lítám od jednoho počítači k druhému, každý má totiž jinak nastavené barvy, takže co na jednom počítači vypadá přebledle, na druhém extrémně kýčovitě a uměle. Zuřím: že já jsem slibovala pokračování, vždyť jsem mohla v tichoučku v klidu přečkat Valentýnské bláznění s jedním srdcovým experimentem a i to by na mě bylo dost...
PS: Dám Vám alespoň jeden dobrý tip, kde se srdéčkové formičce daří lépe: TADY!!!

Opuštěné srdce...

2009-02-06T04:25:00.000-08:00

Když jsme před vánocemi připravovali formičky na pečení cukroví, přítel také kdesi našel formičku ve tvaru srdíčka. Obracel jí nevěřícně v ruce a zeptal se: "K čemu my potřebujeme formičku srdíčka?" Ne, že bychom se neměli rádi, tak to zase jo (docela ;-)), ale řekněme, že na srdíčka jsme už trochu přerostlí...
No, po pravdě řečeno, už ani nevím kdy a proč jsem ji kupovala, byla ještě nepoužitá. A o tom, že u nás srdcová formička nemá zrovna na růžích ustláno svědčí i to, že je trochu poškrábaná a pravý oblouček poněkud prohnutý.
Přemýšlela jsem tedy, jak milou formičku využít, když už linecký se u nás peče ve tvaru prasátek a kraviček a vymyslela malou "Valentýnskou" sérii pro opuštěnou formičku...
První díl předkládám dnes, další dva předložím snad ještě do Valentýna... ;-)

Srdíčka z polenty se špenátem a nivou

potřebujeme:
- polentu
- špenát (přimlouvám se za listy - teď v zimě asi zamrazené, i když jsem nedávno viděla extrémně čerstvý špenát u Vietnamců v Malešicích)
- cibuli, česnek
- sýr niva

postup:
- polentu připravíme podle návodu, vylijeme ji na pečící papír ve vrstvě silné asi tak 1cm a necháme vychladnout
- špenát připravíme lehce na cibulce se stroužkem česneku a necháme lehce zchladnout
- nivu nakrájíme na slabé plátky
- plech vyložíme pečícím papírem, z polenty vykrajujeme srdíčka, pokládáme na plech, na každé srdce dáme lžičku špenátu a plátek sýra
- troubu vyhřejeme na 220°C, vložíme jídlo a necháme to tam tak dlouho než se sýr rozpustí (cca 10min)

Kdo si hraje...

2009-01-27T04:33:00.000-08:00

Mám novou hračku. V Ikea jsem nedávno náhodně bloudila, až jsem úplně náhodou zabloudila k plechu na muffiny a spolu s vánočními ozdobami si ho odnesla domů. Nezabalila jsem si ho pod stromeček jako dárek, ale poslala jsem ho rovnou do trouby.
Konečně jsem totiž mohla vyzkoušet portugalské žloutkové košíčky - a zjistila, že fungují jako úžasný úplatek mých nevlastních dětí ;-); pak samozřejmě přišli na řadu klasické muffiny - pravda jsou trochu větší než z papírových košíčků a k snídani stačí pouze dva; a v neposlední řadě také již nepeču quiche, ale dělám "quišíčky". Proč? Nesmírně jsem trpěla pokaždé, když jsem quiche jako zarytý frankofil servírovala svému příteli zarytému antifrankofilovi a musela si vyslechnout: "už zase?" A to jsem si je prosím dovolila dělat tak maximálně 1x za dva měsíce. Zvláštní je, že stejné těsto, stejná náplň v malém provedení projde...
V nouzi použiji náplň a la co dům dal nebo variaci na téma pizza. A ještě další nápady čekají na realizace, ale o tom zase někdy jindy....

Koláč s kozím sýrem

potřebujeme:
balíček listového těsta
4 rajčata (nejlépe podlouhlá)
bochánek kozího sýra
čerstvé bylinky dle chuti (petrželka, bazalka, majoránka, tymián, šalvěj...)
vinný dresink: smícháme lžičku francouzské hořčice, 1dl bílého vína a lžíci balzámového octa, dále pak přimícháme 3 lžíce olivového oleje, špetku soli a pepře, stroužek česneku.

postup:
- nejdříve si připavíme dresink, ve kterém marinujeme na plátky nakrájená rajčata.
- formičky vymažeme ol.olejem. Listové těsto rozkrojíme na 12 stejných dílků, vyválíme a vtlačíme do jednotlivých formiček, část těsta necháme přečnívat. Propícháme vidličkou.
- do každého "košíčku" vložíme 2 plátky rajčat, bylinky a plátek kozího sýra
- pečeme cca 20 min v troubě vyhřáté na 180st.

pozn.: původní recept je samozřejmě na koláčovou formu, tedy jen o něco málo méně práce...
čerpáno: Kohout na víně, Helena Baker

Minestrone do nepohody

2009-01-16T04:22:00.000-08:00

Tak máme po pár letech skutečnou zimu. Na všech webech si můžeme prohlížet nádherné zimní fotky, lyžujeme, ty nejmenší konečně vidí, jak vypadá sníh, ale když už těch příjemných mínus venku máme dost, je ještě příjemnější se vrátit do tepla a dát si něco za zahřátí.

Při psaní prvního odstavce jsem bůh ví proč pomyslela na krizi s dodávkami plynu. Odbočím proto: včera mi přišel e-mailem vtip, takových chodí každý den spousta, určitě došel (nebo dojde i k vám), ale kdyby náhodou ne, tak si dovoluji ho tu zveřejnit. Je dobré, že z toho všeho zatím máme legraci:

"Blahopřejný telegram z Ruska :
Blahopřejeme vám k předsednictví EU, stop.
Plyn, stop.
Ropa, stop.
Sranda,Stop.
Hodne stesti v Novem roce"

Když jsem hledala recept na minestrone, nenašla jsem ani jeden jediný stejný. Hledala jsem u dvou anglických sympaťáků: tady a také tady, pak u dámy, která nezklame, a také v Culinarii Itálie. Na minestrone je sympatické to, že se připravuje ze sezónní zeleniny, v závislosti na regionu, někde se do ní přidávají fazole, někde brambory, těstoviny. Někdo raději polévku hutnější, jiný řidší, u minestrone je možné vše.

Při přípravě jsem vycházela z receptu z knihy Ráj v kuchyni (líbila se mi ta červená barva na fotce, víte?) Ale pak jsem improvizovala, přesně podle toho, co jsem doma a v obchodě našla, na co jsem měla chuť - a asi tak to má být...

Minestrone:

potřebujeme:
- olivový olej
- cibule nakrájená na drobno
- prolisovaný stroužek česneku
- rozmarýn (přiměřeně)
- anglickou slaninu nakrájenou na nudličky
- mrkev, malou cuketku, zelí, pórek vše pokrájené
- plechovku konzervovaných rajčat
- špagety rozlámané na malé kousky
- zeleninový vývar (cca 1 litr)
- sůl, pepř

postup:
- na olivovém oleji opečeme do měkka cibulku, česnek, rozmarýnu. Vmícháme slaninu, opékáme 3-4 minuy, až se tuk začne rozehřívat, poté přidáme nakrájenou zeleninu a také lehce opečeme.
- Osolíme, opepříme, vmícháme konzervovaná rajčata, promícháme, přilijeme vývar, a na mírném ohni vaříme 20min.
- Přidáme rozlámané špagety, které polévku zahustí a vaříme volně ještě dalších 10 min. Dochutíme, rozdělíme do misek, můžeme přidat lžíci omáčky pesto a nejlepší je prý s křupavým pečivem.

Dlouho chystaná návštěva...

2009-01-12T03:22:00.000-08:00

S Marion se známe již dlouho. Seznámily jsme se ještě v Českých Budějovicích, kde učila francouzštinu na univerzitě a kde jsme také ještě s pár nadšenci dávali dohromady místní česko-francouzský klub, který je dnes už dobře fungující Francouzskou aliancí. Pak se Marion vrátila do Francie, já se mezitím přestěhovala a po pár letech už zase bydlíme nedaleko od sebe...

Mám Francouze ráda. Musím, protože posledních 5 let jsem pracovala ve francouzských firmách a pracovala jsem tam ráda, i přesto, že to někdy nebylo jednoduché. A tak mě ani nepřekvapí, když si s kamarádkou Francouzkou domluvím schůzku na druhou odpolední, ona mi ve 3/4 na 2 volá, že nestíhá, že přijde až tak na čtvrtou, a ve 3/4 na 4 telefonuje, že už vyjíždí... A tak jsme i s Marion včerejší návštěvu ladily dost dlouhou dobu. Nejdřív měsíc, pak datum, pak i hodinu několikrát přesouvaly... ;-)

Svoji návštěvu jsem začala ve Vinohradském pavilonu nákupem francouzských sýrů, je tam totiž prima malá prodejnička, která se jmenuje Le Caveau a k dostání jsou tam mimo jiné i francouzská vína...

Na návštěvě samotné jsme mezi popíjením kir (mimochodem creme de cassis byl burgundský od soukromého výrobce, s originální etiketou a nááádherně voněl), thé des moines a pojídáním sušenek z Marks and Spencer probraly nejdříve své "umělecké" ambice, poté se řeč stočila na jídlo. Zeptala jsem se tedy Francouzky v Praze na její oblíbené restaurace a jsou to údajně tyto: U Bulínů, Mozaika a Sahara na náměstí Míru.

Zeptala jsem se také na její názor na Passion Chocolat. Tento názor mě zajímal hodně, ráda tam totiž chodím, nejen proto, že majitelé jsou Francouzi. Ale kupodivu Marion se mnou nesouhlasila, prý ji neudivuje, že ceny jsou tady vyšší než v běžné cukrárně ve Francii, ale že jsou ještě vyšší než v luxusní cukrárně ve Francii, je prý poněkud nehorázné. Nicméně já sama jsem v sobotu bloudila pasáží Lucerna a hledala, zda již nemají otevřeno, tak jak mají uvedeno na svých webových stránkách, ale nic jsem nenašla. Jedinou informaci, kterou sem zachytila, že v prostorách, kde dříve býval Odkolek se chystá otevření nové francouzsko-české kavárny St-Tropez. Že by se jednalo o toto?

Dala jsem k dobru také své oblíbené adresy: a to sice Vom Fass, až dojdou zásoby creme de cassis (a odhaduji, že dojdou tak ve středu), Farah (Marion miluje makroud a klobásky merquez - nakonec, kdo by nemiloval, že) a pár dalších typů...

Odnesla jsem si i rychlý a jednoduchý recept na omáčku k pečenému kuřeti:
šalotku pokrájíme, na olivovém oleji zpěníme, přidáme nakrájené žampiony, lehce osmahneme, zalijeme půl šálkem bujonu a dusíme na mírném ohni cca 10-15 min. Pak přidáme 2 lžičky hořčice, 2 lžičky creme fraiche (zakysané smetany), lžičku estragonu nebo tymiánu, lehce necháme přejít a servírujeme s pečeným kuřetem a rýží s cibulkou. Vypadá to dobře. Myslím, že nejpozději do konce týdne večeříme kuře s hořčičnou omáčkou...

Příjemných mínus devět

2009-01-03T12:56:00.000-08:00

Již skoro dva měsíce žiji v zajetí makra. Doplnila jsem totiž svoji fotovýbavu o pár mezikroužků a těšila se na extrémně super záběry, které mi polezou samy do foťáku... Takže jsem každý víkendový večer zabalila svoji fotobrašnu a každé víkendové či sváteční ráno nervozně poodhrnovala záclonu a zkoumala, zda dnes uvidíme slunce či nikoliv, a pokaždé se zase zklamaně vracela do postele...
Až včera ráno... Teploměr sice ukazoval "příjemných"* ) mínus devět, ale to mě rozhodně odradit nemohlo...

Chvíli mi sice trvalo, než jsem ovládla ostření, a navíc - v rukavicích se špatně pracuje, bez rukavic to bylo ještě horší... ;-)

A když mi to začalo jít úplně nejlépe, tak mi začaly umrzat palce u nohou a pak už jsem se zimou třásla tak, že obrázky byly zase rozmazaný, stejně jako na začátku... ;-)

Naštěstí jsem vyběhla jen za barák, a ve výtahu jsem přemýšlela, co si dám na zahřátí... Grog jsem jsem k relativně brzké dopolední hodině zavrhla hned, čokoládu možná - ale po vánocích už sladký nemůžu ani vidět, dělám si tedy čaj...

Klasický černý, ale teplo nepřichází... Přidávám tedy trochu rumu, a přemýšlím, že až rozmrznu, vyběhnu na další "makro" výlet...

PS: více než polovina fotek byla samozřejmě rozmazaná, dílem, že se se svojí novou sestavou teprve učím, dílem, že mi byla zima a dílem tím, že jsem líná s sebou tahat stativ.

* ) říkat o stupních, které jsou pod bodem mrazu - "příjemných" jsme se naučili v letadle z teplého Bangkoku do Prahy s mezipřistáním v Moskvě. Pilot letadla, které nás přepravovalo do Moskvy, tak těsně před přistáním zahlásil, že venku je příjemných mínus 22 stupňů...

pf 2009

2008-12-31T03:19:00.001-08:00

Přání k vánocům jsem nestihla, proto nesmírně spěchám, abych stihla alespoň přání všeho krásného v novém roce.
Ráda bych při této příležitosti poděkovala všem náhodným i pravidelným návštěvníkům a těším se na další setkání v příštím roce. Dala jsem si předsevzetí, že se budu více věnovat svému blogu, tak jsem sama na sebe zvědavá... ;-)

O polentě...

2008-11-21T03:30:00.000-08:00

Mám čtivé období. Čtu všechno, co mi přijde pod ruku. Počínaje průvodcem grafickým designem, přes Malého Mikuláše, kuchařky vypůjčené z Francouzského institutu či jinde až po knihu Pod toskánským sluncem.
Čtu, stránky plynou a najednou se zastavím přesně na straně 140. Tam je totiž recept na polentu s omáčkou s hříbků. K polentě jsem si už dlouho chtěla najít cestu, ale jaksi mě výsledky neuspokojovaly. Ve Švýcarsku jsme ji zapékali pod modrým sýrem, na "Balkánu" jsme ji připravovali a la hranolky, které chutnaly skvěle, ale ne příliš ke každodennímu použití, ale polenta, tak jak ji představují v této knize, do které se přidá spousta parmezánu a másla přeci nemůže chutnat špatně, že? Ustávám v četbě, vařím, kuchtím, míchám, zapékám, udělám jedno spontánní foto a pouštím se do jídla... Právě jsem objevila svého favorita při přípravě polenty...

Omáčka z hříbků
(recept upraven pro 2 - 3 osoby)
- 20g sušených hříbků
- 3 stroužky česneku
- 2 lžíce olivového oleje
- plechovka konzervovaných rajčat
- tymián, rozmarýn
- sůl, pepř

Hříbky zalijeme šálkem vlažné vody a necháme nabobtnat. Oloupeme česnek, nasekat a krátce podusíme na olivovém oleji. Přidáme podle chuti tymián, rozmarýn, rajčatovou konzervu, sůl, pepř. Přidáme hříbky spolu s vodou, ve které byly namočeny, omáčku vaříme asi 20min do zhoustnutí.

Polenta s parmezánem
Polentu připravte podle návodu, na 2 šálky polenty si připravíme šálek parmezánu a 8 lžic másla, které přidáme do již připravené kaše, zamícháme, vyklopíme do máslem vymazané zapékací mísy. Zapečeme v troubě na 150 °C cca 15min.

Mé rande s gurmánkou

2008-11-18T03:39:00.000-08:00

Mé první rande s gurmánkou jsem prošvihla - způsobem, který se dá ovšem vyprávět až tak po půl litru vypitého vínka či po pár pivech... ;-)
Nicméně gurmánka si cestu ke mně našla a když jednoho dne zazvonila, ráda jsem jí otevřela dveře - pustila jsem jí však ještě dále, až do své kuchyně a moc se nám tam spolu líbí...
Proč? Již při prvním listování jako bych se znovu ocitla o prázdninách u své babičky, kde z kamen voněla tu kulajda, tu škubánky, tu bramborové placky - kolik bublanin a borůvkových koláčů se babička napekla - s pěti vnoučaty a mlsným dědečkem to prostě ani jinak nešlo ;-) A koblihy? Ty babička nestačila ani smažit - stáli jsme ve frontě u kamen a odebírali jsme je rovnou do svých talířků... Tak přesně takové vzpomínky ve mně vyvolává kuchařka Rande s gurmánkou od Šárky - Dolce Vita.
Nutno říci, že česká kuchyně je u nás doma spíše takovou popelkou, spíše se pouštíme do experimentů dovezených a odkoukaných z jiných krajů. Ale teď to všechno chci napravit a vyzkoušet poklady, které máme takřka pod nosem. Vlastně jsem již začala a ráda budu v objevování české kuchyně podle Šárky pokračovat. Mám knihu před sebou (chystám se s vámi podělit o jeden recept) a koukám, že je na ní již malý flíček od mastného prstíku a moc jí sluší ;-).
Co se mi však na knize nejvíce líbilo, je to, že na obalu jsem si všimla malého čísla 1. Vysvětlila jsem si to tak, že se můžeme těšit na pokračování... Já už se těšit začala...

Řežábek

Budeme potřebovat:
- 800 g nahrubo nastrouhané mladé cukety
-150 g sýra nastrouhání
- 250 g šunky
- 1 cibule
- 1 prášek do pečiva
- špetka majoránky
- 1 lžička soli
- 5 utřených stroužků česneku
- 5 vajec
- 100ml oleje
- hrst sekané petrželky

Postup: neoloupané cukety strouháme na struhadle s velkými slzičkami. U velkých cuket odstraníme slupku i semínka. Sýr nastrouháme a šunku nakrájíme na drobné kostičky. Jemně nasekáme cibuli a smícháme s cuketami a ostatními ingrediencemi. V mouce rozmícháme prášek do pečiva a přidáme do mísy k cuketám. K tomu vejce, olej, sůl, majoránku, česnek, sýr a petrželku. V míse vše dobře promícháme a vlijeme do sádlem nebo olejem vymazaného velkého koláčového plechu s vyšším okrajem a při teplotě 180 °C pečeme rovných 45 minut. Než budete plech dávat do trouby, musí být pořádně rozehřátá.

PS: recept je mnohem, mnohem delší, autorka se rozepisuje o možných variantách řežábku a o kouzlení s cuketou vůbec... Samozřejmě, že jsem v receptu také našla radu, že je dobré nechat řežábek vychladnout, ale nevydržela jsem to... K mé velké škodě, studený je opravdu lepší...

Člověk míní...

2008-11-05T04:47:00.000-08:00

Poslední dobou se mi nedaří. Něco slíbím, pak to nemohu splnit; někdo něco slíbí mně, pak to nesplní, k tomu nemoci, pak taky to počasí, které nám nabízí jenom pestrou škálu šedi... A stmívat se začíná již po obědě... Tak to by jako optimistický úvod asi stačilo... ;-)
Tento víkend bude organizačně náročný - ve čtvrtek večer musím být doma, v pátek ráno již v Českých Budějovicích a v sobotu zase v Praze. To by asi nebylo nic tak složitého, co bych nebyla schopna zvládnout, ale dítě onemocnělo, je tedy přesunu neschopné a všechny plány rázem vzaly za svý. Co teď? Nápadů je spousta - zrušení vernisáže, rozeslat smsky, že mě unesli marťani? - no, zdá se, že ne všechny myšlenky jsou realizovatelné... Dala jsem dohromady křehký plán, proti kterému akce Kulový blesk je pevná v kramflecích a já mám strach, co bude, vypadne-li jenom jediný článek z této pomotané a pomatené akce. Nakoupila jsem si dobrého jídla, abych měla alespoň trochu pozitivní náladu, k obědu losos, ke svačině ujídám lemon curd... Mezitím vyřizuji telefonát, čehož využívá můj malý ubohý nemocný chudáček, vyleze na židli, a ručičky až po zápěstí ponoří do sklenice s mojí svačinou a mne si jí pěkně mezi prstíky. Nesu ho do koupelny, volám na nic nesahej... - Takže lemon curd máme (tedy, v tuto chvíli již ne) na lednici, dvojích dveřích, klice a kohoutku v koupelně. Vzdávám to, sednu si a vyberu si k večeři nějaké vitamíny, abych měla sílu do dalšího boje...

Salát z kozího sýra a ořechů

Potřebujeme:
- 120g dlouhozrnné rýže
- 1 menší ledový salát
- 1 kozí sýr
- hrstku vlašských ořechů
- kůra z 1 citronu
- 1 PL vinného octa
- 1PL tapenády
- 1PL na kousky nakrájené pažitky
- 3 PL olivového oleje
sůl, pepř

Postup:
- uvařte rýži, nechte vychladnout
- na kousky pokrájejte kozí sýr a salát
- připravte si zálivku: smíchejte ocet, tapenádu, lehce osolte a postupně přidávejte olivový olej a nakonec citronovou kůru, opepřete
- do servírovací misky nandejte rýži, salát, vlašské ořechy, kozí sýr, pažitku a vše zalijte zálivkou
čerpáno: riz gourmand, Marabout 2004

Pozvánka na vernisáž

2008-10-29T04:29:00.000-07:00

(pro větší náhled klik do obrázku)

Ráda bych vás touto cestou pozvala na vernisáž svých fotografií, tentokrát do Českých Budějovice. Okruh se uzavírá, fotografie doputovaly a pak se odstěhují do jedné firmy, kde budou zdobit doposud holé stěny...
Pokud to z pozvánky není dost jasné (měla jsem totiž záchvat kreativity), vernisáž se koná dne 7.listopadu 2008 v Caffé Ambient na náměstí Přemysla Otakara II. 58/16 v Českých Budějovicích.
K vidění tentokrát budou nejenom fotografie, ale všichni, kteří přijdou budou moci shlédnout malou módní přehlídku. Oslovila jsem svoji kamarádku, výtvarnici Věru Buřičovou, která předvede svoji novou kolekci ručně malovaných šátků na hedvábí. A ti (spíše z řad mužů), které móda moc nezajímá, mohou obdivovat modelky, které bude líčit Marta Bitnerová.
A pro všechny se najde něco dobrého k zakousnutí. Tentokrát nás bude kuchtit více, rozhodně bude z čeho vybírat.
Budete-li mít cestu kolem, určitě se zastavte...
Výstava potrvá do 7. prosince 2008 a to vždy od pondělka do soboty od 9.00 do 22.00.

Ukázka z prací Věry Buřičové (další ukázky již brzy na www.autorskadilna.cz)

Výlov Počernického rybníka

2008-10-21T03:45:00.000-07:00

Kraj, ze kterého pocházím, je na rybníky bohatý a proto výlovy rybníků patřily k našim každoročním podzimním rituálům. Už jako malé děti školou povinné nás vozili na exkurze, postávali jsme na hrázi rybníka, byla nám zima, popíjeli čaj (grog nám soudružka učitelka nedovolila...) a hlavně byli šťastný, že nemusíme sedět ve škole. Později jsme již jezdili dobrovolně - nasát atmosféru, grog, nebo jenom rum, popovídat si a v neposlední řadě si domů odvézt nějakého toho šupináče a udělat si tak "generálku" na vánoce. Také jsem jednou na výlov Bezdrev vzala své zahraniční kamarády, kteří sice pocházejí ze země, která se může pyšnit mořem a rybník pro ně jen taková legrační louže, nicméně romantice výlovu mezi padajícím listím a již slabě hřejícím sluníčkem podlehli také a rádi...
Z kraje rybníků jsem se přestěhovala do kraje metra, tramvají, rušných křižovatek a zajímavé práce a rybníky a jejich atmosféru tak obdivuji pouze při návštěvách rodičů...
Ale! V Praze je možné úplně všechno a tak jsem tento týden přihlížela výlovu Počernického rybníka, prý se svými 17ha největšího v metropoli...
Pravda, Bezdrev ani Rožmberk to nebyl, ale byla to příjemná podívaná na sehranou partičku rybářů, kteří za příjemného počasí vylovili 100 metráků kaprů a nejen kaprů, prý byli i štiky, candáti, líni či okouni...
Ač jsem tentokrát nepopila grog a ani kapra si domů nepřinesla (protože ta možnost tu prostě nebyla), strávila jsem příjemné dopoledne (a nejen já - hráz byla plná zvědavců, včetně psů, racků a dětí z místní školy). Výlov Počernického rybníka nebyl v Praze zdaleka poslední, seznam dalších, připravených na tuto událost najdete zde.
Počernický rybník, který byl založen již roku 1848, je součástí přilehlého zámeckého parku, který je příjemný k procházkám během celého roku. Zámecký park i rybník prošli v nedávné době rekonstrukcí a po příjemné procházce je možné usednout do hospůdky či na zahrádku a dát si malé občerstvení...
Je příjemné, že i v Praze stále existují místa, kde můžeme zapomenout na každodenní stres. I když je jich stále méně...

Ranní vycházení...

2008-10-01T12:14:00.000-07:00

Pamatujete, jak jsem v létě vstávala ve zcela nelidskou hodinu, pospíchala k blízkému rybníku v očekávání zajímavého světla, a jak mi místní rybář vysvětlil, že zajímavé světlo bylo tak před hodinou? Pochopila jsem, že dřív už vstát nedokážu a rozhodla se počkat na podzim, kdy je východ slunce o mnoho zajímavější. Tak právě teď je to z rána nejlepší...
V klidu vstanu, ještě stačím připravit dítěti snídani a vycházím ven z útulně teplého domova - moc se mi nechce... Ale ihned se ocitám v jiném světě... Pohltí mě mlha, za kterou by se nemusel stydět ani sám Rákosníček, ale s přibývajícím teplem mlha ustupuje a já se ocitám v nádherném pohádkovém světě...
Ve světě nádherně propracovaných krajek, posázených malinkými perličkami, neuvěřitelně zasněných barev, úžasného klidu a důstojné krásy... Věci, které za chvíli zmizí a přes den nemáme šanci si jich povšimnout...

Docházím až ke svému oblíbenému rybníku (schválně porovnejte tuto fotku s tou letní - rozdíl je nesrovnatelný), snažím se moc nerušit místní rybáře (prý stejně všechno zase vrátí zpět do vody), prohodím pár slov se stejně postiženým člověkem, se kterým se tu vždy jednou za rok potkám a hlavně se snažím co nejrychleji zachytit tu prchavou krásu, aby mi alespoň fotografie připomněly moji návštěvu v pohádce...

Je čas se pomalu vrátit. Cestou zpět už krásně hřeje sluníčko, perličky opadávají, jsem moc ráda, že jsem se přemluvila a opustila teplý domov a říkám si (pokaždé!!) příští sobotu vstanu zase (no, uvidíme...) Potkávám první odvážlivé běžce, lidi s pejsky - zkrátka začíná běžný den.

Těším se už domů, až si prohlédnu fotky, ale hlavně, se těším na snídani. Na teplý čaj (po tom lezení v trávě jsem trochu mokrá), na něco sladkého (k snídani jedině sladké... ;-).

Jsem kamarádka. Samozřejmě, že jsem se s vámi podělila o pár fotek (snad se líbí...), ale také se s vámi podělím o snídaňový recept na rychlý švestkový koláč ideální právě po brzké ranní návštěvě pohádkové říše... Recept jsem odkoukala ve Švýcarsku - dělávali jsme ho nejen se švestkami, ale i rynglemi, meruňkami a vždycky chutnal. Ta dáma, která mě ho naučila byla schopna ho sníst celý na posezení sama. Na udivené pohledy svého manžela odpovídala lakonicky: "no, co, vždyť je to stejně velké jako pizza..."

Švestkový koláč

Budeme potřebovat:
1 listové těsto
1/2 skleničky mletých oříšků
1/2kg švestek
1/4 skleničky krystalového cukru

Postup:
- švestky omyjeme, rozpůlíme, vyjmeme pecku
- kulatou formu na koláč vymažeme, vysypeme moukou; rozválíme listové těsto a vložíme do formy
- posypeme oříšky, cukrem; poklademe švestky
- pečeme cca 40min při 200 °C

Balkán nad Brnem

2008-09-23T10:32:00.000-07:00

Na Balkánskou jízdu s Rachadem jsem se přihlásila spontánně a na poslední chvíli. Jestli mé rozhodnutí nebylo až moc spontánní jsem řešila cestou do Brna hned několikrát: například když na Vysočině lilo nebo když jsem stoupala v silném větru podle plánku nad Brno do jakési zahrady, kde se akce konala.
Už asi víte, jak to nakonec dopadlo. Nelitovala jsem. Já, která celé léto tesknila, že nemám vlastní zahradu jsem se ocitla v romanticky zarostlé zahradě s již podzimní náladou. A když zavoněl kouř z ohně, bylo vše naprosto dokonalé... Jen Pán Bůh nedodal dobré světlo, fotky jsou proto trochu zasmušilé... Seminář probíhal téměř v rodinném duchu, včetně malého moc hodného miminka, které strávilo většinu času na trůnu a pozorovalo kolem sebe více méně rozjeté "dospěláky".

Co že bylo dobrého? Ráda bych se rozepsala více, ale trápí mě chřipka (což není to následek sobotní akce, tam jsme zdárně během celé akce bacily zaháněli ;-), a už se spíše vidím v posteli... A tak si jenom projedeme v rychlosti meníčko, tak trochu jsem opisovala z originálu, který doporučuji si ho přečíst, Rachad se tam krásně rozepsal o jednotlivých jídlech...

Začali jsme ehmm, trochu netradičně a to delikatesami, které přinesla Helli. Nevěřila jsem svým očím, když z baťůžku vyndavala merguezy, markhrout, zalabia, ale i burčák a úžasné červené hroznové víno - prý ze "Zelňáku". Slibný začátek, že?

Pak už jsme se jali likvidovat zásoby z Rachadova baťůžku:
Začali jsme a vlastně i končili se salátem z chobotnice. Uvařit chobotnici na ohni do měkka byl poněkud tvrdý oříšek, moc se jí nechtělo změknout, čekali jsme opravdu hóódně dlouho, ale ten výsledek!!! Říká se, že v jednoduchosti je krása - jak by se to napsalo o jídle? V jednoduchosti úžasný chuťový zážitek? Možná, tak to je přesně případ salát z chobotnice.

Sardinky grilované ve vinných listech – opět další úžasně jednoduchý recept, čerstvé sardinky obalené ve vinných listech na grilu zakapané citronem. Áách!! Dostali jsme kreativní úkol: zabalit sardinku do jednoho vinného listu - můžu s klidem říci - kreativní jsme byli všichni... ;)

Krása, že? Vinné listy byly nádherně křupavé a jak jsem již psala, stačilo zakapat citronem a pustit se do jídla...

Pindžur – zmizel nějak moc rychle, úžasná pikantní pasta z opečených paprik, rajčat, cibule a lilku. Jedli jsme to samotné a zbytek potom s námi vlastnoručně upečeným chlebem na grilu.

Feta na grilu - další krása v jednoduchosti. Plátky lahodné ovčí fety s paprikou a cibulí v alobalu balené na grilu připravované... Píšu si poznámku: zjistit, kde byla tato feta zakoupena. Nechutnala totiž tak, jako kdyby do ní někdy vysypal balík soli...

Smažené polentové hranolky – udělám pokus - vyzkouším a zkusím podstrčit svým nevlastním dětem odchovaným McDonnaldem, co na to jako řeknou - třeba si poslechnu, že je to hustý ;-)

Ryba na brudet – pomalu dušená ryba, s bílým vínem, rajčaty, česnekem a chilli a to všechno na ohni...

V tu chvíli jsme všeho nechali a všichni usedli s vidličkou a v tichosti se pustili do jídla...

Samozřejmě, že nic nezbylo... ;-)

Smažené jablkové latkes – jablíčka v alkoholu naložená a v těstíčku smažená, krásná sladká a opět jednoduchá sladká tečka.

Na cestu jsem si dala panáček salepu a z kopce dolů na šalinu jsem už poletovala spolu s podzimními listy. Ještě včas před vstupem do civilizace jsem převlékla svetry a doma jsem se musela vyprat celá...

Když se mě Rachad zeptal, který recept bych tady ráda zveřejnila, tak jsem bez váhání řekla, že salát z chobotnice, ale ve vlaku cestou domů jsem si probírala znovu jednotlivá jídla a zjistila, že všechna byla nesmírně dobrá, jednoduchá a opět nesmírně barevná.

Recept na salát z chobotnice
Budeme potřebovat:
1 chobotnice cca 1,5kg
0,5 l červeného vína
česnek
cibule
4 větší brambory
bílý vinný ocet
sůl
pepř
olivový olej
zelená plocholistá petrželka
kvalitní olivový olej

Očištěnou chobotnici dáme vařit do osolené vroucí vody s červeným vínem, dvěma stroužky česneku, pepřem a půlkou cibule. Vaříme mírným varem úplně do měkka. Uvařenou chobotnici vyjmeme, a do vývaru dáme uvařit oloupané brambory, pokrájené na kolečka, nebo na osminky. Vychladlou chobotnici pokrájíme na asi 3 cm kousky, uvařené a vychladlé brambory rozložíme na větší talíř. Na brambory rozložíme nakrájenou chobotnici, ozdobíme kolečky cibule, nasekanou petrželovou natí, důkladně opepříme, zastříkneme vinným octem a zalijeme kvalitním olivovým olejem. Podáváme s vínem, v němž jsme vařili chobotnici, s bílým chlebem jako předkrm.

Les feuilles mortes...

2008-09-15T03:12:00.000-07:00

Tak to ten podzim nakonec vzal pěkně hopem, žádné decentní upozornění, že bychom se měli připravit, zateplit a pořádně schovat, nic takového. Těšila jsem se na podzimní týden a Šumavě, ale nakonec jsem to zrušila a tak z tepla bytu pozoruji webkamerou místní teploty kolem nuly a říkám si, že jsem přeci jenom udělala dobře... Během několika dní jsou totiž teploty téměř o dvacet stupňů nižší, ven se nikomu moc nechce (vidím to při našich každodenních procházkách - většinou jsme venku téměř jediní...), stromy začínají se chystají na podzimní přehlídku barev, a svých vybarevných listů se záhy zbaví...
Přicházejí "takový ty nálady za pomalejší písničky" - já teď pořád dokola poslouchám Serge Gainsbourg a jeho "La chanson de Prévert" mám chuť akorát tak na knihu, čaj a něco malého sladkého k tomu...

La chanson de Prévert
Serge Gainsbourg

Oh je voudrais tant que tu te souviennes
Cette chanson était la tienne
C'était ta préférée
Je crois
Qu'elle est de Prévert et Kosma

Et chaque fois les feuilles mortes
Te rappellent à mon souvenir
Jour après jour
Les amours mortes
N'en finissent pas de mourir

Avec d'autres bien sûr je m'abandonne
Mais leur chanson est monotone
Et peu à peu je m' indiffère
A cela il n'est rien
A faire

Car chaque fois les feuilles mortes
Te rappellent à mon souvenir
Jour après jour
Les amours mortes
N'en finissent pas de mourir

Peut-on jamais savoir par où commence
Et quand finit l'indifférence
Passe l'automne vienne
L'hiver
Et que la chanson de Prévert

Cette chanson
Les Feuilles Mortes
S'efface de mon souvenir
Et ce jour là
Mes amours mortes
En auront fini de mourir
Zdroj: www.paroles.net

Bábovičky s kandovaným ovocem

Budeme potřebovat:
- 200 g polohrubé mouky,
- 1/2 prášek do pečiva,
- 1 vejce,
- 4 lžic rostlinného oleje,
- mléko dle potřeby (cca 0,5dl)
- 75 g moučkového cukru,
- balíček kandovaného ovoce (tj. 100g)
- 80 g sekaných ořechů nebo mandlí,

Pracovní postup:
- Kandované ovoce nasekáme na menší kostičky
- ušleháme vejce, cukr a olej do pěny. Přidáme mouku s práškem do pečiva a zaděláme vlažným mlékem v lité těsto. Nakonec vmícháme nakrájené ostatní přísady.
- plníme do papírových košíčků na muffiny (lépe je dávat 2košíčky najednou - lépe pak drží tvar) cca do 2/3 jejich výšky a pečeme asi 25 minut při 180 °C.
- po upečení posypeme moučkovým cukrem ;-)

Je po všem...

2008-09-10T03:02:00.000-07:00

Je po dovolené, je po stresu před vernisáží a tak je čas usadit se a alespoň pár slůvky se o těchto akcích zmínit. Včerejší vernisáž proběhla v mírných organizačních zmatcích ve Village Cinemas na Smíchově. Mezi mně známými tvářemi se mi podařilo z anonymního internetu odtajnit i dalšího nadšence dobrým jídlem, což bylo mimořádě příjemné...

Milé překvapení od kina bylo dodání zásob lahví sektu pro naši malou společnost, včetně malého občerstvení, ovšem poněkud zaskočeni jsme byli tím, že z pro nás určeného prostoru jsme byli vytlačeni společností, která přišla na raut a následné promítání předpremiéry filmu Tobruk (slavnostní premiera je přímo dnes a od zítra film bude k dispozici i pro běžné diváky - já se na něj určitě půjdu podívat). Nakonec se ale vše změnilo ve veselou historku - byl nám určen prostor náhradní a tak bylo docela legrace sledovat skupinku lidí stěhující své skleničky, lahve a jídlo po jezdících schodech o patro níž.

Kdo vydržel, tak mohl využít možnosti exurze do promítací kabiny - mimochodem víte, že se filmy promítají pořád klasickým způsobem? Já to tedy nevěděla, myslela jsem, že v dnešní digitální době se zasune dvd do přehrávače a jedem.... Klasický film 35mm zdá se, je zatím pořád nepřekonaný. A jak je takový film dlouhý? Tak například Bathory má cca 3,5 km - dlouhé, že? Všichni i ti co nejdříve váhali byli moc rádi, že jsme měli možnost se do zákulisí podívat...
A abychom se konečně dostali k jídlu, z námi připravovaného pohoštění tentokrát na plné čáře vyhráli zelňáky, jihočeská specialita, které jsem ovšem nepřipravovala jsem já ;-) (tedy pokud pomineme odměřování mouky). Že jsem dílko nevyfotila mi došlo až večer v metru cestou domů...

Jo a abych nezapomněla si udělat trochu reklamy. Fotky jsou na místě ke shlédnutí až do 9. listopadu 2008.

Jihočeské zelňáky

potřebujeme:
500g polohrubé mouky
500g kysaného zelí
250g sádla
1 prášek do pečiva
2 lžičky soli
kmín

postup:
- zelí necháme vykapat, vyždímáme, lehce pokrájíme
- všechny suroviny smícháme (včetně prášku do pečiva) a propracujeme v kompaktní hmotu. - pokud je těsto lepivé, přidáme mouku
- těsto po kouscích vyválíme na placky cca 3mm silné (důležité je, aby všechny placičky byly stejně silné) a rádýlkem vykrajujeme do požadovaných tvarů - tentokrát kousky byly malé, tuším tak 3x5cm - obvykle je ale míváme větší - pokládáme na plech a při 220°C pečeme než velmi lehce zezlátnou - asi tak 20min.

Barvy léta - mangová

2008-08-25T02:50:00.000-07:00

pokud by se mě někdo zeptal, co jsem dělala minulý týden, tak s klidem odpovím: sháněla brčka. Chtěla jsem mít brčka jednobarevná, s trochu větším průměrem. Snila jsem o barvě žluté, červené, zelené. Výsledek mého pátrání? Mám doma spoustu pruhovaných brček malého průměru a nepomohla ani brčka, která jsem si "vypůjčila" od dětí mé kamarádky...

Mangový shake

Potřebujeme:
1 mango
1 dl kokosového mléka
1/2 hrnečku mléka
180ml vanilkové zmrzliny

Postup:
- mango oloupeme, dužinu oddělíme od pecky a nakrájíme na menší kousky. Mango vložíme na pár hodin do mrazáku (dokud nebude pevné)
- všechny ingredience smícháme a rozmixujeme
- servírujeme ihned

Barvy léta - rajčatová II.

2008-08-12T03:42:00.000-07:00

tak tento obrázek měl původně vypadat úplně jinak. Ale včera večer mé oko zabloudilo k úhledně složené látce, (ze které mimochodem už minimálně dva měsíce měl být závěs...) a vše bylo rozhodnuto - pokračování fotografických zátiší "Barvy léta" bude opět rajčatové...

o pár dní později...
... a tak jsem podle lákavě vypadajícího receptu připravila rajčata, naplnila, dala zapéct do trouby a začala si připravovat věci na focení: stativ, látku, talíř, nakomponovala, nasadila foťák a zaostřila - jenže ouha - baterky vybité. Vyndavám baterku, s tím že jí dám alespoň trochu "šťávy", jenže nemohu najít nabíječku. Hledám opravdu všude, intenzivně, žádné malé zákoutí mi nezůstane utajeno, nicméně nabíječku nenacházím . Našla jsem ji až pozdě večer na tom nejméně pravděpodobném místě. Jenže! Kde jsem jenom v poledne nechala ležet tu baterku? Zkrátím to. Našla jsem ji až další večer, ale to už samozřejmě plněná rajčata byla dávno snědená... Mezi námi, není čeho litovat, zas až tak moc mě nezaujala. Předkládám proto můj nejoblíbenější, nejosvědčenější recept na plněná rajčata a to rajčata plněná kuskusem. Úplně nejraději, když je zapékám, přihodím do omáčky pár klobásek merguez nakrájených na kousky...

Rajčata plněná kuskusem

Potřebujeme:
- 5 cm kousek zázvoru, oloupaný a jemně nastrouhaný
- 2 stroužky česneku, jemně nasekané
- 100 g kuskusu
- 3 lžíce extra panenského olivového oleje
- 50g rozinek
- nastrouhanou kůru a šťávu z jednoho citronu
- menší hrst čertsvých mátových lístků
- 4 velká rajčata
- 400g rajčatové omáčky (viz níže)
- sůl, pepř

Postup:

- Předehřejeme troubu na 190 °C, horkovzdušnou na 170 °C. Do malého hrnce dáme zázvor a česnek, přilijeme 150 ml vody a přivedeme k varu. Ihned odstavíme a přimícháme kuskus i olivový olej.

- Po třech až čtyřech minutách, až se tekutina vsákne, přidáme ke kuskusu rozinky, citronovou kůru i šťávu a nakonec mátu. Dobře promícháme a podle chuti přisolíme, připepříme.

- Rajčatům odstraňte vršky (ale nevyhodíme je) a vydlabeme vnitřek. Naplníme kuskusem a přiklopíme odříznutými vršky. Pak naplněná rajčata postavíme do zapékací misky, přilijeme rajčatovou omáčkou a pečeme cca pětadvacet až třicet minut.

Rajčatová omáčka
je prima nápad, jak spotřebovat vnitřky plněných rajčat.

Potřebujeme:
- 600 g zralých, ale pevných rajčat
- 3 lžíce olivového oleje
- 1 jemně nasekanou cibuli
- 4 jemně nasekané stroužky česneku
- 4 proužky sušené pomerančové kůry
- 2 lžíce rajčatového pyré
- 1 lžičku přírodního cukru
- sůl a pepř podle chuti

- V kastrolu rozpálíme olej, Přidáme cibuli, česnek i pomerančovou kůru a na mírném plameni smažíme, dokud cibule nezměkne. Rajčata nasekáme na větší kousky a přihodíme je k základu omáčky.

- Přilijeme rajčatové pyré, 50 ml vody a za občasného míchání mírně vaříme tak čtvrt hodiny, dokud rajčata nezměknou. Přiměřeně osolíme a dochutíme cukrem a pepřem. Nakonec odstraníme pomerančovou kůru.
Čerpáno: Apetit 08/05

Barvy léta - okurková

2008-08-11T03:18:00.001-07:00

nebo také barva ředkvičková nebo fenyklová nebo cibulová, ba i dokonce pomerančová - protože tyhle všechny ingredience jsou namíchány v tomto nádherně barevném salátu. Dnešní příspěvek do "barev léta" jsem vybrala z knihy jamie po italsku, autorem knihy je samozřejmě sám J.Oliver. O tomto salátu píše, že : "se podává za začátku každé italské hostiny nebo prostě jídla, protože vyčistí chuťové buňky - a má úžasné chutě." Prý je naprosto skvělý s trochou rozdrobeného sýra feta či dobrým kozím sýrem. Vyzkoušejte...

Salát z Amalfi

Budete potřebovat:
1 omytou palici fenyklu
1 oloupanou červenou cibuli
1 okurku
větší hrst omytých ředkviček s natí
2 lžíce dobrého bylinkového nebo červeného vinného octa
6 lžic dobrého olivového oleje
mořská sůl, pepř
4 pomeranče, oloupané, rozdělené na dílky, dužina zbavená semínek a vnitřních slupek nakrájená na kousky

Postup:
- fenykl očistěte, odkrojte konce a nakrájejte na co nejtenčí plátky, dejte do větší mísy
- cibuli, okurku, ředkvičky nakrájejte na co nejtenčí plátky, přidejte do mísy
- z octa, oleje připravte zálivku, osolte, opepřete, případně dochuťte
- nalijte na salát, přidejte pomeranč, můžete dozdobit chmýřím z fenyklu

A proč se vlastně tento salát jmenuje "Salát z Amalfi"? Dle J.O. je to proto, že na pobřeží Amalfi rostou ty nejlepší citrusy...

Z jiného soudku - pozvánka na vernisáž

2008-08-02T12:39:00.000-07:00

klik do obrázku pro větší náhled.

Dovoluji si Vás tímto pozvat na svoji další výstavu fotografií. Nabídka vystavovat přišla nečekaně a takřka na poslední chvíli, jsem moc a moc ráda, že jsem nakonec tento prostor získala na celé 2 měsíce a budu se samozřejmě snažit tuto událost si maximálně užít.
Budete-li mít někdo 9. září cestu kolem, zastavte se, na vernisáži určitě bude něco dobrého k zakousnutí a k zapití a poté plánuji, že se přesuneme do hospůdky pod kinem na malý drink.

Village Cinemas Anděl najdete na adrese Radlická 3179, Praha 5, Smíchov. Pozor! Není to to kino, které se nachází v prostoru Obchodního centra Nový Smíchov. Já totiž do dneška mám problémy zjistit, do kterého kina mám jít a pak se mi stává, že přebíhám z jednoho kina do druhého těsně po začátku filmu... Ehm...

Pozn.: u vchodu do kina stojí chlapci či děvčata a trhají vstupenky, až tam půjdete na výstavu (nemusí to být nutně jenom na tu moji), stačí jim říct, že se jdete jenom podívat na fotografie a oni Vás tam pustí...

A abych nezapomněla: poděkování, tak jako při minulé výstavě, patří společnosti Dalkia ČR, a.s., bez jejíž pomoci bych se v současné situaci neobešla...

Tip na knihu: Kulinářská velmoc Británie

2008-07-29T04:05:00.000-07:00

O anglické kuchyni kolují různé pověsti - například ta, že pokud chcete v Anglii dobře jíst, musíte se třikrát denně nasnídat... Moje objevování anglické kuchyně skončilo velice brzy - tedy přesněji hned po ochutnání yorkshriského puddingu... uf! Ale co ode mě coby zarytého frankofila se snad ani z principu nemůže chtít, abych se pachtila po tajích anglické gastronomie. Co jsem si ale z Anglie přivezla byla láska k ranním toustíkům s pomerančovým, citronovým či limetkovým džemem - má oblíbená snídaně i dnes...

Nicméně zvědavost, co tam v té Anglii vlastně jí ve mně hlodala pořád. Až donedávna. Koupila jsem si totiž malou útlou knížečku "Kulinářská velmoc Británie" aneb Pravicová kuchařka od novináře, spisovatele pana Bejnamin Kuras. Proč má knížka hned v úvodu uvedeno pravicová kuchařka vysvětluje autor hned v první kapitole: "Co je pravicové a co levicové? Stručně a zjednodušeně řečeno, levicovost je kolektivistická a davová, pravicovost individualistická. V jídle je tedy levicovým principem konzumace jídla předpřipraveného, jednotvárného, s ingrediencemi mdlými nebo smíchanými v jednu chuť, neponechávajícího poživateli velké možnosti si chutě kombinovat podle své svobodomyslnosti. Pravicovými principy v jídle jsou čerstvost, pestrost, lokálnost, ekologičnost, vynalézavost a svoboda improvizace."
Čtivý začátek, že? Autor pokračuje kapitolou o britském národním jídle, kterým je prý chicken tikka masala, prý to uvedl i ministr zahraničí Robin Cook...
Kulinářská velmoc Británie není kuchařkou v pravém slova smyslu, ano autor zde uvádí recepty (a že je jich tu spousta!), ale přesné ingredience zde nenajdete. Zřejmě je to v rámci převýchovy na pravicového kuchaře, tak abychom si ty správné chutě našli sami...
Autor si bere na mušku pěkně po pořádku masa, vnitřnosti, ryby, dary moře - popisuje, uvádí recepty. Nemálo prostoru věnuje i historii jednotlivých jídel - například se dozvíte, že fish and chips vlastně vůbec není původem anglické jídlo...
Malá útlá knížečka je doslova nabitá gastronomickými informacemi, svým formátem se lehce vejde do kufru na dovolenou, jen si dejte pozor: při jejím čtení roste chuť na něco dobrého...

Na závěr uvádím recept na omáčku na dušení mořského ďasa: Almond and mustard sauce čili omáčka mandlovo-hořčicová vzniká rozdrcením hrsti mandlí na prášek, který se pak v misce smíchá s anglickou (v nejhorším případě dijonskou) hořčicí a mletým červeným cayenneským pepřem nebo ostrou paprikou. Přidáme olivový olej a citronovou šťávu. Rybu pokrájíme příčně na dvou až třícentimetrové medailonky, které jen lehce poválíme v mouce a osmažíme po obou stranách v předehřátém oleji a másle tak, aby se rychle zavřely a na povrchu zkřupavěly. Podlijeme trochou bílého suchého vína a necháme chvíli podusit. Rybu vyndáme, do pánve do zbytku vína posekáme petrželku, promícháme naši už hotovou madlovo-hořčicovou omáčku a rybu jí zalijeme.

Barvy léta - rajčatová

2008-07-24T10:31:00.000-07:00

... dobrý den s dalším dílem fotoseriálu "Barvy léta". Tentokrát jsem vybrala rajčatovou omáčku podle Marcelly Hazan. Není to žádná klasika a la "rozpalte olivový olej...", tato omáčka se totiž připravuje s máslem a rajčaty a cibulí v jednom hrnci a vy se 3/4 hodiny v klidu můžete těšit na "Klasickou italskou kuchyni". Můžete použít rajčata čerstvá nebo z konzervy, a pokud se vám bude omáčka zdát málo sladká, tak si ji klidně přislaďte - tak jako já před chvílí: dneska jsem totiž dvakrát zmokla, a tak jsem měla chuť na jídlo typu konejšivé, jindy však do této omáčky neváhám přidat chilli...

Rajčatová omáčka s cibulí a máslem

Potřebujeme:
900g čerstvých zralých rajčat (spařených a oloupaných)
nebo rajčat kozervovaných
5 lžic másla
1 oloupaná a na polovinu překrojená středně velká cibule
sůl

Postup:
- do hrnce dáme rajčata (buď čerstvá nebo konzervovaná), přidejte máslo, cibuli a sůl
- vaříme bez pokličky na velmi mírném ohni cca 45 minut - občas promícháme, větší kousky rajčat rozmačkáme
- ochutnáme a případně dosolíme
- vyhodíme cibuli, smícháme s těstovinami a posypeme parmezánem
Marcella Hazan, Klasická italská kuchyně

Další barvy léta:
- Barvy léta
- Barvy léta - melounová

Mít zahradu...

2008-07-21T03:00:00.000-07:00

Když jsem byla malá, tak jsem spoustu času trávila pomáháním na různých zahradách, jak na naší, tak u obou babiček, kde se velikosti zahrad a sadu blížili malému náměstí. Byly práce, které mě bavily a jiné, kde už při jejich vyslovení mi naskakovala husí kůže.
Třeba takové sázení brambor byla ohromná legrace. Brambory se sázely přesně na vzdálenost jedné boty, takže prostor ke kreativitě. Horší to bylo z jejich okopáváním, to byla šílená nuda, zato ničení mandelinek byla práce takřka za odměnu, naopak vybírání brambor se také řadilo k pracím spíše za trest....
Co potom hrabání listí na podzim, to byl skutečný nekonečný příběh, jen co se zahrada shrabala, mohlo se začít na jejím druhém konci, mezi tím vším popadaná jablka brrr...
A tak bych mohla pokračovat: třeba zalévání bylo fajn, trhání jahod (móóc prima), plení záhonků (ušlo), sklizeň rybízu (hrůza - bylo ho šílené množství), sklizeň angreštu (šlo to, byly ho jen dva keříčky).

A to už ani nemluvím o péči o domácí drůbež: sekání kopřiv pro slepice, husy, čerstvá tráva pro králíky, sušení sena pro všechny, pasení zlých hus, hlídání kuřátek...
A když se urovnala k jakémusi pořádku zahrada u jedné babičky, přesunuli jsme se k babičce druhé a mezitím kultivovali zahrádku naší. Není se čemu divit, když přišlo období, kdy jsem se obloukem vyhýbala jakékoliv zahrádce, kde rostlo cosi více než trávník a bazén. A v práci poslouchala hovory kolegů, co všechno na svých zahrádkách pěstují, co zkoušejí pěstovat, čemu se moc nedaří a mým směrem pouze občas utrousili: "jen počkej, však až budeš starší (!), tak takovou zahrádku ještě oceníš". Vehementně jsem se bránila, že nikdy, že zahrádkové období již mám za sebou a jala se nahlas vzpomínat např. na podzimní hrabání listí...A je to tady. Mít takovou malou, docela malou zahrádku (žádné sady, pole - to už opravdu mám za sebou), kde bych měla vlastní rajčata, salát, bylinky, ale hlavně posezení s grilem, to by bylo krásné...
Minulý týden jsem pár takových zahrádek navštívila, pár stromů, několik keříků, skleník. Posezení také, samozřejmě. Dítě svačilo jostu přímo z keříků, kam nedosáhlo, angažovalo ostatní. Vypadalo spokojeně... Byli jsme také obdarováni výpěstky, krásně červená rajčátka, papriky a dalšími výsledky poctivé péče...
Jen nad miskou angreštu jsem byla poněkud rozpačitá - co s ním? Sedla k internetu, hledala něco jiného než koláč, marmeládu či zavařeninu a kupodivu nedaleko našla recept na chutney z angreštu... Prý výborné k sýrům, píšou na Labužníkovi...

Chutney z angreštu

Budeme potřebovat:

600g angreštu
2 cibule nakrájené
1 stroužek česneku, utřený
1 lžička hořčice
1 lžička citronové šťávy
300ml jablečného octa, nebo bílého
175g rozinek
75g-275g hnědého cukru (podle chuti)
velká špetka soli
2 lžíce zeleného pepře

Příprava:
Angrešt společně s cibulí, hořčicí, a šťávou vložíme do hrnce, zalijeme vše 2/3 octa a přivedeme do varu. Snížíme teplotu a dusíme asi 45 min., do husta. Občas zamícháme.
Přidáme rozinky, sůl, cukr a zbytek octa. Mícháme na malém plameni, až se cukr rozpustí a potom pomalu dusíme cca 1 hodinu. Často mícháme, až vznikne hustý sirup. Přimícháme pepř a odstavíme.
Ihned nalijeme do sterilovaných patentních skleniček, uzavřeme a skladujeme v chladné tmavé místnosti.

Plzeňský Prazdroj - součást české kultury

2008-07-11T10:56:00.000-07:00

Plzeňský Prazdroj vydává od roku 2005 každoročně v omezeném množství pro své partnery exkluzivní kalendář, jehož hlavním tématem je pivo Pilsner Urquell a v každém roce pověří jednoho významného českého fotografa, aby se tohoto úkolu zhostil.

V současné době probíhá ve Sboru českých bratří na Českobratrském náměstí v Mladé Boleslavi výstava fotografií z ročníků 2005 a 2006. Výstava je otevřena denně mimo pondělí od 10 do 16 hodin a potrvá do 27.7.2008

Pro rok 2005 byl vybrán náš přední fotograf Tono Stano, který se orientuje především na fotografii aktu. Ani zde se bez svých modelek neobešel, tentokrát jsou však pouhými siluetami, pozadím je jakési "pivní akvárium" a na této scéně rozehrává své hrátky...

Druhou část výstavy tvoří fotograf Herbert Slavík, jehož specializací je focení celebrit. I on se svého úkolu zhostil nesmírně hravě...
Pro výstavu bylo vybráno nádherné prostředí kostela Sboru českých bratří, pochází ze 16. století, sloužil k mnoha účelům, včetně vojenského skladiště a v současné době slouží pro koncertní a galerijní účely.

Barvy léta - melounová

2008-07-08T03:15:00.000-07:00

A je tady další díl fotoseriálu s receptem, ano správně fotoseriálu, protože jak jsem již psala minule, nejprve byla vymyšlena fotka a pak jsem hledala vhodný recept... Tentokrát nabízím chladivě melounové zátiší s pár kapkami růžové vody... Extrémně jednoduchá záležitost ;-). Při nákupu vybírejte ty nejlépe zbarvené kousky, aby výsledný efekt byl co nejbarevnější a také nejchutnější...

Potřebujeme:
800g vodního melounu
1 lžička růžové vody

Postup:
- meloun dáme dobře vychladit, červenou dužinu nakrájíme na kostky, vyjmeme pecičky, rozmixujeme ručním mixerem, přidáme růžovou vodu a podáváme chlazené...
- ti, kteří vlastní odšťavňovač mají práci zjednodušenou tím, že nemusejí vybírat pecičky, jsou však nevyzpytatelné a rády ze zásobníku vyskakují - tedy pozor na ně!
(Skvělá chuť Maroka, MF)

PS: růžovou vodu seženete na známé adrese zde.

První díl barvy léta

Barvy léta

2008-07-04T10:11:00.001-07:00

Barvy léta - na toto téma mám připraveno pár příspěvků, recepty jsem vybírala poněkud netradičně - nejdřív byla vymyšlena fotka a podle ní vybrán recept. Začínám salátem, který se hodí jako doplněk k letním grilovačkám, jako předkrm nebo lehká letní večeře. Nejlépe chutná na chlebu (bagetě) na sucho opečené na grilu, před podáváním potřené stroužky česneku ze salátu a zastříknutým trochou olivového oleje. Důležité je nechat směs pořádně odležet, aby se všechny chutě řádně promísily.

Salát z lilku a ančoviček

Potřebujeme:
2 lilky
1 větší cibule
300g třešňových rajčat
5 - 6 stroužků česneku dle potřeby a chuti (viz výše)
svazek koriandru
svazek ploché petrželky
1 malá konzerva ančoviček
100g zelených oliv bez pecek
60 g kaparů
citronová šťáva z 1/2 citronu, olivový olej
sůl, pepř

Postup práce:
- lilky vložíme do rozehřáté trouby a necháme je grilovat 20 minut (po 10minutách je otočíme)
- mezitím, co lilky chladnou, v pánvi na olivovém oleji osmahneme nadrobno nakrájenou cibulku se stroužky neoloupaného česneku - cca 10min
- nakonec vložíme třešňová rajčátka
- všechny bylinky nakrájíme na drobno
- ančovičky, kapary necháme okapat, ančovičky nakrájíme na drobnější kousky
- odstraníme slupku z lilků, vnitřek nakrájíme na drobnější kousky, můžeme trochu rozmačkat
- všechny ingredience smícháme, přidáme citronovou šťávu, olivový olej, osolíme, opepříme.
- servírujeme vychladlé

Přijela pouť...

2008-06-30T03:39:00.000-07:00

Moje úplně nejstarší vzpomínka na pouť je ta, jak sedím tatínkovi na ramenou, prodíráme se tlačenicí poutě na Dobré Vodě u ČB, já mám v ruce cukrovou vatu a při každém dalším kroku, ulpívá další a další kousek vaty tatínkovi ve vlasech...
Jako malá jsem se na pouť vždycky moc a moc těšila, hlavně na tu u babičky. Sešla se celá rozvětvená rodina, babička navařila, napekla, ale jako dítě jsem se nejvíc těšila na kolotoče, na střelnici a také na tu cukrovou vatu ;-).
Jak ale vypadá dnešní vesnická pouť? Asi bych se tou otázkou vůbec nezabývala, kdyby před nedávnem nepřišlo pozvání od kamarádky na pouť v Batelově. Ráda jsem její pozvání přijala, a to i proto, že jsem zde u ní na chaloupce již před lety strávila pár sympatických víkendů.
A jak vypadá dnešní pouť? Stánky s perníkem jsem našla, žužu, turecký med také, dokonce jsme objevili i staročeské fialky. Střelnice zde také měla jednoho zástupce, ale dnes se na pouti také hraje v kostky, můžete své štěstí vyzkoušet na kole štěstí, či se nechat vyfotit s opičkou (foto ihned za 120,-- Kč).

Největší radost samozřejmě stále mají děti. Atrakcí zde bylo nepřeberné množství - od řetízkáče pro ty úplně nejmenší, až po vysoce adrenalinové věci pro ty ostřílené...

ehm...
V jednu chvíli se naše malá skupinka rozdělila, aby se po chvíli zcela náhodně zase sešla - u prasátka... ;-)

Pouť v Batelově patřila všem - nabízelo se zde koření, bonsaje, extrémně výhodné nádobí, dětské hračky, ale i třeba žebříky, nechyběli ani snaživí kolegové z JV Asie se svou nabídkou oblečení a různých doplňků (např. originál vietnamský klobouk - kdo by odolal). Pro ty, které zajímá nabídka "Asia bistro" stačí kliknout do obrázku pro větší náhled...
Bonus: pár nočních pohledů: ;-)
Pouť samozřejmě žila i v noci - možná ještě více než ve dne. Teplý příjemný večer, na náměstí spousta lidí, potkávali se, povídali, popíjeli, pojídali, rozcházeli se. Samozřejmě nechyběla ani pravá vesnická zábava, a ti kteří dávali přednost klasické hospůdce, seděli Na mýtě a pozorovali dění od svých půllitrů...
Nesmím zapomenout na ohňostroj. Byl vyvrcholením celé pouti a přiznávám, že nás všechny příjemně překvapil...

Jahody mražený

2008-06-26T13:11:00.000-07:00

Tentokrát jsem si většinu nápadů vypůjčila. Název příspěvku od Jiřího Schelingera, nápad na titulní fotku z mého oblíbeného časopisu Marie-Claire idées, původní recept na nanuka je také odtud, ale já si ho trochu zjednodušila. Je totiž léto, život si proto nekomplikujme, užívejme si sluníčka a příjemné prázdniny těm, kteří na ně ještě mají nárok ;-). Dnešní zastavení je totiž tak trochu určeno těm nejmenším:

Jahodový nanuk
potřebujeme:
250ml smetany ke šlehání
200g jahod
30g moučkového cukru
- jahody omyjeme, odstopkujeme, rozmixujeme
- smetanu vyšleháme ve šlehači
- smícháme smetanu, jahody, cukr a směsí naplníme formičky na nanuky. Ty mé jsou z Ikea za směšných 49,-- Kč.
- necháme v mrazničce zamrazit
- podáváme s nastrouhanou čokoládou či rozdrcenými pistáciemi (nesolenými, prosím)

Z jiného soudku - Praha národní

2008-06-26T03:25:00.000-07:00

Měla jsem tu čest zúčastnit se vernisáže výstavy Praha národní na Staroměstské radnici. Jedná se o výběr nejlepších fotografií ze soutěže Praha fotografická
(soutěž probíhá již 12 let a koná se na počest fotografa Josefa Sudka, který měl Prahu jako své nejoblíbenější téma. Soutěž má svá pevně daná témata - např. Krásy Prahy, Proměny Prahy - a každý rok jsou vyhlašovaná dvě speciální témata (minulý rok to byla například Obchodní centra a městská část Žižkov)
a ze soutěže Amatérské fotografie, která probíhá každoročně ve Svitavách.

Tématem ve středu zahájené výstavy je Praha - její krásy, problémy, Praha mizející, také pražské osobnosti, ale i Praha viděná kreativním pohledem. Všichni jsme již určitě viděli obrovské množství fotografií Prahy a znovu nás všechny udivují nové pohledy, Praha je krásné a úžasně fotogenické město. Tento výběr byl proveden a uskutečněn proto, aby i řadový fotograf měl možnost vystavovat na takovém místě jako je Staroměstská radnice.

Pravda, tentokrát to není zrovna o jídle, ale je tam moc příjemné potěšit oko krásnými obrázky a pak jít třeba probrat své názory do příjemné kavárny...
Výstava se bude konat do 13/7/2008

Na závěr přidám dvě perličky:
Na akci podobného rázu se vždy pohybuje spousta fotografů, kteří dávají na odiv své dokonalé aparáty. Ve středu se tam mimo jiné pohybovala osůbka, která měla foťáček podobný spíše módnímu doplňku, což vyvolalo u ostatních pobavení a všichni si ji fotografovali. Proto milé dámy, půjdete-li mezi fotografy krajináře a budete chtít na sebe upoutat pozornost, krátká sukně a výstřih nikoho nezaujme - vezměte si s sebou malý kompaktík!

Perlička druhá: v současné době sháním prostory pro další výstavu, bohužel v dnešní době vystavuje kdekdo (pro mě možná bohudík ;-)) a tak většina výstavních prostorů je rozebrána i na příští rok. V multikině Anděl na Smíchově se objevil nový výstavní prostor, neváhala jsem a ihned zaslala své portfolio. Jednala jsem s jistým pánem, o kterém jsem si myslela, že je to zaměstnanec kina. Myslela jsem si to až do doby, kdy jsem ve středu večer jeho jméno viděla mezi vystavujícími (výčet jeho fotografických zásluh je pěkně dlouhý...). Tak uvidíme... ;-)

Zachráněné nedělní odpoledne

2008-06-23T03:36:00.000-07:00

Je neděle lehce po poledni. Přítel se vrátil ráno před osmou hodinou z Německa, kde měl koncert a já přemýšlím, jak zachránit a alespoň trochu si užít nedělní odpoledne. Ale v tom přichází sms od Rachada, a zajímá se o cestu k Tangáčovi. Chce si vyzkoušet pár fíglů na semináře, které ho čekají příští týden v Brně. Pracuje rychle, za chvíli stojí u nás před domem a já Michala i jeho přítelkyni směruji správným směrem, stačím si pouze všimnout, že kuchyň a zásoby si nese na zádech, zcela ve svém stylu...
Jásám, rychle připravím sebe a spol. a vyjíždíme za stejným směrem, kam zmizeli ti dva před chvílí. Že jsme přijeli si ani nevšiml, příprava jídla ho tak pohltila, že okolí vůbec nevnímá. Jednoduché to není, je nejteplejší den v roce a k tomu žár z ohně... Jak jsem již psala v minulém příspěvku o tomto sympatickém místě - permanentně tu hoří oheň a vy si zde můžete připravit buď vámi donesené mňamky nebo přímo na místě koupit buřtík. ;-)

Účastníci jeho seminářů již vědí, že když Rachad vaří, je radost ho pozorovat, beru hned foťák a snažím se zachytit pár okamžiků - bohužel jsme přišli docela pozdě, ehm tedy skoro rovnou k jídlu...

Pro mě je pořád neuvěřitelné, jak Rachadem připravené jídlo i když v polních podmínkách (tentokrát doslova) je nádherně barevné, fotogenické a navíc co na fotkách vidět není - voňavé, chutné šťavnaté a na talíři rozhodně dlouho nevydrží. A co připravoval tentokrát? Jehněčí na grilu s opečenou paprikou. Pastu s cizrny (snad si to dobře pamatuji) si přinesl s sebou. A saharský chléb. A proto můžu vzkázat do Brna: máte se v Brně na co těšit!!! ;-)

Naštěstí a velice překvapivě dnes není u Tangáče (stále bez tangáčů) mnoho lidí a tak se v klidu můžeme přesunout do stínu pod deštníkem a trochu si popovídat. Překvapivě se mluví většinou o jídle... Pak už jen Lence a Michalovi dáme tip na prima podvečerní procházku (snad jsme jim to vysvětlili dobře a oni nezabloudili...)
Z počátku odpoledne jsem měla strach, jak neděle dopadne, ale někdy stačí opravdu málo, příjemná společnost, oheň, trochu jídla a najednou všechno vypadá jinak.
Lenko a Rachade díky!

PS: až půjdete někdy náhodou kolem nás směrem k Tangáčovi, klidně zazvoňte, třeba se z toho nakonec stace další prima odpoledne... ;-)

Není nutno...

2008-06-19T03:37:00.001-07:00

Nedávno jsem strávila pár dní v Českých Budějovicích. Těšila jsem se na změnu a naplánovala pár akcí, na které jsem se docela těšila.

Na co jsem se nejvíce těšila, byla návštěva indické restaurace Gateway of India v Chelčického ulici. Na restauraci jsem slyšela mnoho chvály, mimo jiné i to, že místní kuchař vařil v tv; pro mě však důležitější doporučení dámy, která vlastní obchůdek s indickým oblečením shodou okolností naproti této restauraci a která ví, jak má vypadat indická strava, neboť v Indii tráví nemálo času.

No nic, mám hlad, dítě také, vynáším kočárek do prvního patra, kde restaurace sídlí (co bych neudělala pro potěchu z jídla, že?). Dítě usazuji vedle sebe na dětskou sedačku, nechávám si u příjemné obsluhy ohřát jídlo pro prcka a já vybírám z přineseného jídelního lístku. Nabídka je pestrá, bohužel nestíhám se ani pořádně začíst, dostávám nazpět ohřátou dětskou výživu, dítě se začíná dožadovat své porce a tak v rychlosti objednávám kuře tandoori a mé oblíbené placky plněné bramborem.

Dítě dojedlo a mně servírují moji objednávku. Skvěle říkám si, prcek má plné bříško a já si v klidu vychutnám jídlo, na kterém jsem se tak těšila. Jenže ouha. Tandoori je efektně servírováno v kastrůlku se stojánkem postaveným nad čajovou svíčkou, což dítě zaujalo jako první. Sápe se po tom, leč je to příliš daleko a tak tahá za ubrus, aby si nádobu přiblížilo... Chci ho uplatit plackou, jenže ona je tak báječná a skvěle se trhá. Rychle se pouštím do jídla, jím ještě rychleji a v jednu chvíli mi dochází trpělivost, beru dítě, přendavám zpět do kočárku a připoutám...
Vracím se k jídlu, obhlížím stůl a snažím se urovnat, co se dá. Pracuje rychle, jen co je pravda. Alespoň rovnám ubrus, fleky už asi nezamaskuji, a sbírám kousky placek po zemi, už mi nechutná...

U baru kajícně platím 150,-- Kč (včetně minerálky), obsluha se pořád mile usmívá (no počkejte, až uvidíte ten ubrus...), a rychle pryč... Dokonce jsem stihla udělat pár fotek, ale když je doma v klidu prohlížím, zjišťuji, že na všech je rozmázlá dětská ručka...

Ruším ostatní program, beru dítě na skluzavku a poslouchám ostatní maminky, jak mám úžasně hbité dítě :-(

Tak někdy příště...

Tiramisu s jahodami

2008-06-17T03:30:00.001-07:00

Mám jahodové období, ostatně asi tak jako každý jiný. Stánky s jahodami potkáváme na každém rohu a odolat té vůni a barvě je těžké. Z letošních jahod jsem toho stihla už vyrobit a sníst už docela dost - možná by toho bylo i více, ale mám takového malého docela zdatného pomocníka, před kterým je těžké jahody uchránit a tak i jemu dopřávám jeho "jahodové období". Dnes předkládám recept na tiramisu, který oproti tradičnímu receptu postrádá vajíčka a tak ho ocení zejména ti, kteří mají strach z používání tepelně neupravovaných vajíček. Nicméně i bez vajíček chutná skvěle a připravuji ho i mimo jahodovou sezónu - bez jahod, samozřejmě...

Tiramisu
potřebujeme:
1 balíček cukrářských piškotů
cca 1 šálek silného vychladlého espresa
cca 1 sklenička likéru (kávový, pomerančový, třešňový), či amareto
200g smetany ke šlehání
1 balíček ztužovače šlehačky
75 g cukru moučka
1 lžička mleté skořice (pro verzi s jahodami dáme skořice trochu méně)
dřeň z 1 vanilkového lusku
200g krémového sýra nebo tučného tvarohu
cca 200g jahod omytých a na kousky pokrájených
Na zdobení: kakao

- piškoty naskládáme vedle do čtverhranné misky (ta moje má rozměry 10x25cm), pokapeme espresem a likérem
- smetanu šleháme přibližně 1 minutu. Pak přimícháme ztužovač šlehačky s cukrem, skořicí a vanilkou, směs vmícháme do šlehačky a ušleháme do tuha
- rozšleháme sýr nebo tvaroh, do hmoty opatrně vpracujeme šlehačku a jahody
- piškoty vložíme do mísy a navršíme na ně krém a necháme vychladit a uležet - před podáváním dezert posypeme kakaem a případně podle fantazie dozdobíme.

Mexiko v Botanické

2008-06-14T11:49:00.000-07:00

V současné době probíhá v Botanické zahradě v Troji mezinárodní výstava kaktusů. Jelikož mám kaktusy moc ráda (nemusí se totiž zalévat, víte...), pečlivě jsem prostudovala program a kromě kaktusů mě zaujala i zmínka o rychlokurzu mexické kuchyně. Protože mexická kuchyně je pro mě španělskou vesnicí, naplánovala jsem si příjemný sobotní večer (ehmm, tedy ten minulý...), naplánovala jsem si to pěkně: nejdřív kaktusy, potom příjemné chvíle nad jídlem... Jenže ouha - ani zaměstnanec Botanické zahrady mi nebyl schopen říci, kde se nachází areál Západ (tedy ta část, kde se mělo vařit), ale protože jsem vypadala neodbytně, odešel kamsi telefonovat a po delší chvilce se znovu objevil a nasměroval mě úplně mimo areál (pro ty, co půjdou náhodou kolem - areál Z se teprve buduje a nachází se blízko skleníku Fatamorgána). Bohužel, do areálu Botanické zahrady mě už nepustili - mezitím zavřeli...

O rychlokurzu...
Protože se jednalo o minikurz, vařilo se jenom jedno jídlo, zato třikrát :-). Způsob přípravy mi byl již od počátku sympatický - vařilo se v přírodních podmínkách, jen oproti mým jiným zkušenostem nevařil ani lektor, ani účastníci, ale dvě sympatické asistentky a tak "šéfkuchař" měl volné ruce, aby mohl vyprávět a odpovídat za zvídavé otázky... A kdo nám vlastně vařil? Pan Jaroslav Šnicer, organizátor celé výstavy a blázen do Mexika - prý už tam byl 18x(!) a mexická kuchyně ho "prostě jen hrozně baví".
Připravovalo se quesadillas, zkusím vám to stručně popsat: rozpálila se pánev, přidalo trochu špeku a dále se na pánev za stálého míchání přihazovalo následující: vzala se klobása, natrhala (!) na menší kousky, cibule, jarní cibulka, koření chorizo, rajčata (prý se správně mají dávat zelená a na moji otázku, zda nejsou jedovatá, mi bylo lakonicky odpovězeno, že se jich tam stejně tolik nedává), dále pak nakládané kaktusy na kousky nakrájené, tomatillos z konzervy, sýr chedar a cihla ve velkorysém množství, a překvapivě i koriandr... pak se ještě chvíli míchalo na pánvi, až směs byla hustší, mezitím se na grilu nahřály tortilly a mohlo se podávat se salsou červenou nebo zelenou...
V jednu chvíli poněkud sprchlo a mělo to jediný důsledek, a to ten, že jsme se všichni blíže semkli k pultu, kde se vařilo a byli jsme tak blíže té příjemné vůni, která se linula z pánve...
Bohužel se mi potvrdily pověsti, že v Čechách se mexická kuchyně moc vařit nedá, suroviny sem dováží pouze jedna firma (www.nuevoprogreso.cz) a prodává pouze ve velkém množství převážně mexickým restauracím a tak jedinou věc, kterou si u nás můžeme koupit je koření chorizo... Nicméně vyzkouším alespoň počeštělou verzi a se surovinami, které jsou u nás k dispozici.
Další část rychlokruzu mexické kuchyně by měla být příští sobotu (21.6.) a v plánu prý jsou fazole. Snad se mi podaří se zúčastnit...

Vlažný salát s grilovanou paprikou

2008-06-11T03:50:00.000-07:00

Během letních teplých večerů jsme si zvykli dělat večer "salátový bar" - znamená to, že uděláme tak dva, tři druhy salátů (podle chuti k jídlu a také podle chuti do práce). Jeden salát je vždycky za hvězdu večera (to je ten, se kterým bylo nejvíce práce) a zbytek jsou ověřené rychlovky více méně do počtu. Můj poslední úlovek je poněkud náročnější na přípravu, ale výsledek za to určitě stojí i pokud se pustíte do originálního doplňku tohoto salátu v podobě datlových "bonbonů"...

Vlažný salát s grilovanou paprikou

potřebujeme:
4 červené papriky
2 červené cibule
80g černých oliv
2PL mandlových lupínků
150g sýru feta
špetka sladké papriky

zálivka:
3PL citronu
1PL vinného octa
3PL olivového oleje
1PL medu
špetka římského kmínu
sůl, pepř

- rozehřejeme troubu, mřížku v troubě pokryjeme alobalem, položíme papriky a necháme, dokud nezhnědnou. Poté uzavřeme zabalíme do alobalu nebo do sáčku a necháme mírně vychladnout (tak, abychom si nepopálili prsty).
- připravíme zálivku
- nakrájíme cibuli, přidáme spolu s olivami k zálivce
- papriku oloupeme, očistíme a nakrájíme
- smícháme zálivku, cibuli, olivy a papriku
- opražíme mandle (já je dala na chvíli do trouby, když jsem připravovala datlové bonbony)
- nakrájíme sýr feta a posypeme jím spolu s mandlemi salát a lehce poprášíme sladkou paprikou

Datlové bonbony:
datle vypeckujeme, místo pecky vložíme kousek opepřeného sýra feta. Vezmeme kousek těsta brick, rozčtvrtíme, vložíme plněnou datli a "ubalíme cigárko". Potřeme olejem a necháme v troubě při cca 200°C zezlátnout.

Rajčatový salát ze Srí Lanky

2008-05-31T13:44:00.000-07:00

Dnešní nabídka vznikla v týmovém duchu, taková trochu rodinná akce. Vařil Zbyněk, fotila Renata. A výsledek? Ten jsme snědli společně ;-)

Rajčatový salát
Potřebujeme: 4 rajčata, 2 jarní cibulky i se zelenou natí
Na zálivku: kelímek bílého jogurtu, 1 lžička mletého karí, sůl, 1/2 lžičky Glutasolu, 1 lžička cukru, 1 lžíce citronové šťávy, 1 lžička chili a 2 lžíce oleje

Pracovní návod:
do menší misky připravíme zálivku,
promícháme,
rajčata omyjeme, vykrojíme stopky a nakrájíme na osminky,
cibuli nakrájíme na kolečka,
přisypeme do salátu,
salát promícháme
a před podáváním necháme chvíli uležet v lednici. A podáváme ;-)

Ranní procházka

2008-05-31T12:32:00.000-07:00

Blíží se konec školního roku, a tím i konec mých fotokurzů - je tedy třeba, abych odevzdala všechny úkoly, napsala nějaký závěrečný testík a bude po všem (no, zřejmě dostanu nějaký diplom...). Svoji přípravu na konec jsem začala tím, že jsem si znovu prošla seznam úkolů, které musíme do konce roku odevzdat a zjistila jsem, že toho je ještě víc než dost... A tak jsem se do plnění domácích úkolů vrhla s plným nasazením: poslední období mohou moji sousedé již brzy ráno vidět podivnou bytost v černém svetru, jak se válí v trávě a něco tam loví pod jetelem (že je to zajímavý snímek asi nechápou), přes den ta samá bytost pobíhá po všech možných akcích (třeba oslavy Dne dětí), kde by se dalo sehnat něco, co alespoň trochu odpovídá zadání úkolů. Vrchol všeho toho nastal v sobotu, kdy jsem vstávala v půl šesté ráno, abych u nedalekého rybníku "V pískárně" chytla alespoň trochu zajímavé světlo. Ale i tak jsem přišla pozdě a žádné zajímavé světlo již na mě nezbylo (podle vyjádření místního rybáře jsem měla být na místě minimálně o hodinu (!) dříve. On údajně, aby chytl tu nejzajímavější atmosféru, vstává již ve 4 hodiny!!! - hrůza. Zlatý podzim, kdy se na svítání stačí dostavit tak na půl sedmou...). Přidávám alespoň pár foteček z doby, kdy jsem tam byla já...
A taky pár fotek, které vznikli za poslední dobu a zrovna neodpovídají žádnému zadání z fotokroužku:
Jsou focené jen tak, pro radost....

Čokoládová invaze II.

2008-05-19T02:28:00.000-07:00

Tak se nám ochladilo, a to je nejlepší příležitost k tomu, abychom se otevřeli další části čokoládové invaze. Tentokrát předkládám recept, který vypadá, jako by ho vymysleli pejsek s kočičkou, obsahuje totiž všechno dobré v jednom: rafinovanou chuť hořké čokolády, sladké kousky čokolády bílé a definitivní tečku za soustem obstarává chilli. A přitom prý je původem
z Baskicka. Ať už ho vyzkoušíte nebo ne, jedno je jisté, čokoládovější to již nebude ;-)

Brownies s chilli a kousky bílé čokolády

Potřebujeme:
200g hořké čokolády
100g bílé čokolády
3 vajíčka (bílek a žloutek zvlášť)
100g mouky
125g přírodního cukru
150g změklého másla
1 čajová lžička rozdrceného chilli,
špetka soli
máslo, mouku na vysypání formy

Troubu předehřejte na příjemných 180 °C. Hořkou čokoládu rozlámejte na malé kousky a rozpuste na malý stupeň v mikrovlnce. Máslo a cukr promíchejte, dokud nezvnikne krém, přidejte po jednom žloutky, mouku smíchanou s chilli, rozpuštěnou čokoládu, vyšlehané bílky se solí.

Část těsta vylijte na vymazaný a moukou vysypaný plech, poklaďte kousky bílé čokolády , zalijte zbytkem těsta a pečte 15-20 min, podle toho, zda raději verzi poněkud vlhčí, či klasičtější, koláčovou.

Nechte vychladnout, krájejte a... ;-)
(Prima - Cuisine Gourmande No 96)

chile v Chile - už i tady...

2008-05-14T03:17:00.000-07:00

Původně jsem o této akci vůbec psát nechtěla. Informací o ní se můžete dočíst takřka všude a jak je všeobecně známo všeho moc škodí. Ale když si tak prohlížím fotky, které jsem tam pořídila, atmosféra se vrací, nedá mi to a musím se z toho vybušit do klávesnice... Musím napsat o jedné nesmírně příjemně strávené sobotě se spoustou dobrého jídla a la Chile, o víně přímo z Chile o spoustě nových informací, nápadů a příjemných rozhovorech ;-)

Co je potřeba?
- muž č. 1 zvaný rachad, který rozumí vaření
- muž. č. 1 zvaný Matesola, který rozumí chilským vínům
- 1 parta nadšených lidí (velkorysé množství)
- 1 malá jarní zahrada
- 1 pěkné počasí
- sůl, pepř, sada nožů, prkýnka, gril
- pes (fakultativní)

A teď se pustíme do práce:
1/ Ceviche z lososa s avokádovou salsou
Pro mnoho z nás absolutní jednička. Losos zalitý nepřiměřeným množstvím šťávy z limetek.
Po uležení má losos ovšem skvělou jemnou chuť. Připravujeme jako první, ale odkládáme uležet pod strom na pozdější dobu...

2/Jehněčí maso na jehle první jídlo dne, které smíme ihned sníst a po aperitivu a první ochutnávce Savignon blanc je to víc než třeba. Průběžně během dne si zkoušíme připravovat rozličné salsy, které se podávají k připravovaným jídlům.
3/Empanadas - taštička plněná masem z pražmy, čerstvým fava boby a rajčaty. Ale postupně: nejdříve je nutné připravit kynuté těsto, upravit pražmu na filety, připravit náplň, kterou se plní placičky z kynutého těsta - ale upss - většina z nás si připravila placičky příliš tenké, a náplň z kapes vypadává. Nevím, zaslechla jsem něco o tom, že to bylo nepovedené, ale než jsem udělala pár foteček, všechno bylo snědeno.... Bylo to výborné!!!
Pozn. pro vegetariány: zacházení s masem na semináři bylo nesmírně přátelské...
Před další částí programu děláme malou přestávku, hodnotíme, chválíme, válíme se a těšíme se, co bude dál...

4/Grilovaný roštěnec, česneková majonéza. Jako příloha grilovaný lilek, brambora, kukuřice. Také snědeno :-(
5/Příprava dezertu: ovocný špíz z čerstvého ovoce připravený na roštu, podávané se zakysanou smetanou a pomerančovým karamelem. Jednoduchá úprava ovoce a překvapivá chuť. Mým favoritem byly jahody plné vlažné slaďoučké štávy...

Příprava karamelu:
Příprava ke konzumaci:

Pokud jste dočetli až sem a nepřešla vás chuť, další variace na toto téma jsou připraveny zde:
- Čile v Chile
- Čile v Chile. Jo.
- Chilli v Chile.

Co dodat. Máme štěstí, sezona grilování právě začíná a tento seminář nám všem byl velkou inspirací. Nesmím samozřejmě zapomenout na povinný pozdrav: Již se těším na další seminář!!!

Díky pánové byli jste skvělí!!!!!!!!!!

Jahody.

2008-05-08T12:10:00.000-07:00

Jahodami to začíná. První posel sezóny všeho čerstvého, chutného, barevného. Začíná období, kdy bude dostatek čerstvého ovoce z našich zeměpisných šířek a budeme si moci do sytosti užít a pochutnávat si a vychutnávat jak čerstvé, tak rozličně upravené...
Jahody jsou k dostání již delší dobu, ale teprve nyní začíná čas, kdy nejen voní, ale i chutnají, zatím ještě ne naše, španělské, ale už se to blíží!!
Co s nimi? Třeba namočit do čokolády ;-)

Čokoládové fondue (uvádím popis pro dvě osoby)
Budete potřebovat:
100g hořké čokolády s co největším obsahem kakaa
4cl smetany (tj. velkýho panáka)
špetka vanilky
500g jahod

Postup: jahody omyjeme, necháme odkapat, poté odkrojíme zelenou část a rozpůlíme. Pokud fondue není podáváno dětem můžeme jemně orosit alkoholem (např. bílým rumem).
Čokoládovou lázeň připravíme tak, že do misky určené na čokoládové fondue na malé kousky nalámeme čokoládu, přidáme smetanu a vanilku a v mikrovlnce na malý výkon necháme rozpustit. Kontrolujeme a promícháváme. Mezitím do dolní části nádobí umístíme čajovou svíčku, zapálíme a když je čokoláda rozpuštěná, misku položíme na stojánek nad čajovou svíčku, na přiložené vidličky napichujeme kousky jahod a namáčíme do čokolády. Moc dobré je připravit na malé talířky nastrouhaný kokos, ořechy a jahody s čokoládou tímto ještě obalit...

Tip: nádoby na čokoládové fondue lze sehnat za docela příjemné ceny, již od cca 350 Kč. A to buď ve specializovaném obchůdku (jeden moc prima obchůdek je v nákupním Centru Černý Most) nebo na internetu.
Na čokoládové fondue se hodí jakékoliv ovoce: jablka, hrušky, banány, dá se použít i ovoce sušené. Pokud se používají jablka, hrušky doporučuje se je předem propláchnout vodu s citronem.

Když do školy...

2008-05-06T12:15:00.000-07:00

...tak jedině fotografické a digitální.

Ke kurzům fotografie jsem od určité doby poněkud skeptická. Jeden takový celoroční zrovna absolvuji na jedné nejmenované škole a to nejdůležitější, co mi tyto kurzy přinesly je - co se nenaučíš sám, nikdo jiný tě nenaučí. Někdy v únoru na mně z mailu při pravidelných zprávách z Institutu digitální fotografie vykoukla zmínka o konání kurzu fotografování jídla. Přihlásila jsem se ihned a to hlavně kvůli pár mým více méně neslavným pokusům fotografování jídla zde na blogu, které skončily moji tristní prohrou nad technikou. Čím více se čas kurzu blížil, tím mé nadšení nad přihláškou do této akce sláblo, váhala jsem, zda to bude mít vůbec nějaký význam...

Teď už je po všem, dojmy utříděné a tak mohu pomalu sepsat, jak jsem svůj den a la "kulinářské zázraky" se Zdeňkem Lhotákem strávila.

První překvapení bylo, že jsem se ocitla sama žena mezi samými chlapíky vesměs profesionálními fotografy. Idif má zřejmě velice dobrou reputaci, neboť neváhali přijet pánové až z daleké Bratislavy.

Kurz začal představením pana fotografa a jeho foodstylisty: promítli nám ukázky svých prací, viděli jsme reportážní fotografie z focení a také jsme nahlédli do ateliéru fotografa jídla. Co v takovém ateliéru můžeme najít: samozřejmě vybavení jako v každém jiném fotoateliéru + kuchyňku s běžným vybavením a navíc nepřeberné množství skleniček, talířků, ubrusů a ubrousků. Pan Vladislav Stuparič jeden z prvních foodstylistů u nás a věrný spolupracovník pana Zdeňka Lhotáka nám též objasnil pár tajů ze své profese a pak už následovala praktická cvičení.

Jídla (velice jednoduchá na přípravu, samozřejmě) se připravovala a aranžovala přímo na místě a my zkoušeli fotografovat postupně sendvič, salát, těstoviny, maso, dezert. Nad každým jídlem jsme strávili průměrně hodinu a zkoušeli různá nasvětlení, odrazové desky, přisvícení; různé hloubky ostrosti; formát na výšku, na šířku. Dokonce se vedla nejedna dlouhá diskuze a vždy téměř vášnivá, kam patří ten lísteček máty a zde dokonale poznalo oko zkušeného fotografa, který přesně věděl kam s ním, aby kompozice byla vyvážená (ó, jak závidím). Mimochodem víte, jaký je nejdůležitější nástroj foodstylisty? Pinzeta! To kvůli neustálému přesouvání prvků, tak aby výsledný dojem lahodil oku.

No a najednou byl konec. Dostala jsem líbivý certifikát (pánové také, samozřejmě) - zarámovat jsem ho ještě nestačila... ;-)

A můj dojem? Ano, ano - jsem spokojená! Je mi naprosto jasné, že se za 1 den nenaučím fotografovat jídlo a také je mi jasné, že pan fotograf nám nemůže za 1 den předat své dlouholeté zkušennosti, ale odkoukala jsem základy a teď už je na mě, abych si doma zkoušela, hrála a třeba z těch pokusů i někdy něco koukatelného vznikne. A co je pro mě absolutně nejdůležitější? Inspirace! Inspirace, kterou jsem dnes získala je jednoduše k nezaplacení.

PS: Půjdete-li někdy na podobnou akci, doporučuji se pořádně nasnídat. Bohužel jsem snídani trochu odbyla a celou dobu promítání jsem značně trpěla. Když nás vypustili na oběd, už jsem měla takový hlad, že jsem zapadla do první nejrychlejší "restaurace" - do McDonalda. :-(

Čokoládová invaze

2008-04-28T02:14:00.000-07:00

Můj boj s čokoládou začal již dávno. Někdy těsně po příjezdu do Švýcarska. Ano, byla jsem varována, že čokoláda je silně návyková, ale bylo to silnější než já. Neuvěřitelné množství čokolády Lindt (moje nejoblíbenější), dokonce i ta obyčejná čokoláda Frey z obchodního řetězce Migros byla tisíckrát lepší než to, co se dalo tady tenkrát sehnat. A tak jsem svůj boj s čokoládou prohrála. Stal se ze mě závislák. A to doslova. Minimální denní množství 100g tabulka na posezení + bonusy samozřejmě. Vyléčil mě až návrat do Čech a skutečnost, že moje oblíbená značka Lindt tu byla tak předražená, že mi na ní chuť okamžitě přešla.

Tuto zimu (doufejme, že právě skončenou) jsem to znovu rozjela ve velkém. Ke cti mi může sloužit to, že většina skončila v čokopralinkách, cheesecake(nebo cheesecakách ;-)), polevách a brownies. Nicméně ani já jsem se neošidila a našla jsem i svého favorita. Je to hořká čokoláda Lindt Cherry+Chilli a prodávají ji Vietnamci (!) za pár korun.
Přidávám recept na extrémně rychlé brownies s překvapivě chutným výsledkem.
PS: nevíte někdo o dobrém zubaři? Začíná to být aktuální problém... :-(

Čokoládové brownies
potřebujeme:
200g másla + na vymazání formy
125g hořké čokolády, nalámané
125g hladké mouky
220g krupicového cukru
2 lžíce kakaa holandského typu
1/4 prášku do pečiva
4 vajíčka
moučkový cukr na posypání
Troubu předehřejeme na 180 °C. Máslo a čokoládu ve středně velkém rendlíku zahřívejte na co nejmenším plameni, dokud nevznikne lesklá vláčná hmota. Nepřestáváme míchat. (tuto část jsem si zjednodušila a použila mikrovlnku - vlnila jsem na co nejmenší výkon a často kontrolovala a promíchala).
Mouku, cukr, kakao a prášek do pečiva nasypeme do mísy, promícháme, přidáme vajíčka i čokoládu a dokonale spojíme. Těsto přelijeme do koláčové formy, řádně vymazané. Pečeme zhruba 40 minut.
Po vychladnutí posypeme moučkovým cukrem.
Super jednoduché, že?
čerpáno z: Apetit, duben2008

Co dřív? Slepice, určitě slepice...

2008-04-11T10:38:00.000-07:00

dnes takřka beze slov, pouze pozvánka k nahlédnutí do slepičího jinosvěta:také něco ze slepičího tisku:

inspirováno tv:
a dvě na závěr ze slepičí reality:

aneb: zase jsem si jednou hrála... ;-)
ps: pro větší náhled klik do obrázku

První jarní...

2008-04-01T02:46:00.001-07:00

Jen si to představte: pár kroků ze sídliště Černý Most, v zahrádkářské kolonii u Hostavic se nachází cíl mnohých procházek: kiosek "u T@ngáče". Chlapík, který zde kiosek provozuje měl geniálně jednoduchý nápad. Zelený plácek zaplnil staršími lavičkami, stoly, v létě nabízí slunečníky, je tu dětské minihřiště, hřiště na volejbal a stánek s občerstvením. Můžete si tu dát pivo i něco ostřejšího, nápoje nealkoholické taktéž, klobásku, párek, utopence. A co je nejúžasnější a úplně mě dostalo, je to, že tu průběžně hoří oheň a kdo chce může si zde opékat buřty. Pokud nemáte klacek na opékání, můžete si jej zde půjčit, buřty se tu samozřejmě prodávají. Jsou zde i tací, kteří dají přednost vlastnímu přinesenému minigrilu, kde opékají masíčko a nápoje mají na dosah. I to je možné.

Toto místo je obzvláště oblíbené tatínky, kteří ochotně vyvezou své ratolesti na čerstvý vzduch, děti si hrají na pískovišti, tatínkové si mohu dát své jedno malé. Všichni jsou spokojeni. Maminky s dětmi také, dokonce i paní učitelky ze školky, které sem zavedou děti, dají si kávu, popovídají o tom, jak je na světě fajn. Cyklisté, bruslaři, procházkáři, ti všichni mají šanci za teplých dnů se tu zastavit a občerstvit se...
Navíc toto místo není pouze jakýsi palouk schovaný za sídlištěm, je tu možnost k příjemné procházce k rybníkům Martiňák, V pískovně a v nedalekých Hostavicích je dokonce zámecký park také s rybníkem, samozřejmě.
Ten první jarní teplý den jsme tu byli všichni. Maminky, tatínkové, babičky, cyklisté, bruslaři, procházkáři... Jediný, kdo chyběl byl On. Kiosek byl zavřený, tento rok jsme ho předběhli...
PS: u T. není oficiální název kiosku. Je to náš rodinný pracovní výraz. Proč tomu tak říkáme, se ale budete muset dojet přesvědčit sami ;-)

Než dojdou zásoby...

2008-03-31T03:51:00.000-07:00

Kuchyně severní Afriky je nesmírně voňavá, rafinovaná a lehce uchvátí každého, kdo jí třeba jen jednou ochutnal... Její obliba se šíří jako lavina a nevíme, kde se zastaví. Chytlo mě to také. Přivezla jsem si pár surovin z dovolené a tak zkouším, ochutnávám, experimentuji. Začala mě ale trápit jedna věc a to, co si počnu, až zásoby dojdou...

Zasvěcenci již vědí, že v Myslíkově ul. č. 5 v Praze v malém obchůdku najdete vše potřebné. Ti ostatní, kteří tuto kuchyni teprve objevují se tam mohou zastavit a ponořit se do malého obchůdku, který skrývá nejedno tajemství…
Co zde najdete? Téměř všechno, co na opravdovém souku v Tunisku, Maroku… Jen se neproplétáte křivolakými uličkami v medině, ale mezi regály kamenného obchodu. Můžete vybírat z nepřeberného množství koření, těsta filo, brik, jehněčí, klobásky merquez, kuskus, bulghur, vinné listy, sušenou okru, olivové oleje, sladkůstky prodávané jak na kousky, tak balené, ale i čaje, hennu, salep, vodní dýmky ;-) a mnoho, mnoho dalšího. Jediné, co jsem bohužel nenašla bylo větší balení kuskusu, tak 5kg, to aby chvíli vydržel.. ;-)

Můj první nákup nebyl veliký (zásoby naštěstí ještě nedocházejí), odnesla jsem si olivový olej, jehněčí klobásky (zdá se, že mám novou závislost), a sušené limetky (prý se dají používat místo citronů nakládaných v soli - ano, i takováto informace se dá pochytit na kuskus semináři).

Přikládám mé tipy na knížky, ve kterých najdete nemálo receptů z kuchyně severní Afriky:

Skvělá chuť Maroka: nejen o receptech, ale i o každodenních zvyklostech, zajímavé počtení...
Kniha o židovské kuchyni: překvapivě i zde je mnoho zajímavých receptů ze severní Afriky...

Ovšem úplně nejsnadnější cesta k vyzkoušeným receptům a zasvěceným radám, je kliknout sem.

Obrázky z kuskus semináře....

2008-03-22T12:39:00.001-07:00

Není to tak dávno, co jsem se vrátila z Tuniska a byla nucena přehodnotit přípravu kuskusu
(poté, co jsem ochutnala kuskus místní). A nutno říct, že jsem to udělala ráda, protože výsledek za trochu více práce opravdu stojí. A tak poslední dobou jsem kuskus připravovala skoro denně, zkoušela různé metody a k tomu všemu a k mé obrovské radosti jsem se dozvěděla, že se pořádá i seminář o kuskusu! Tomu se "jako na zavolanou"! Ten, kdo to spískal se jmenuje Michal Hromas a je to věru ten nejpovolanější člověk, neboť sám v Tunisku delší dobu vařil a v Praze pracoval pro Dahab Mezze restaurant a ví téměř všechno judeo-arabské a středozemní kuchyni. Tentokrát nás nalákal na přípravu kuskusu na tři způsoby: salát tabouleh, kuskus s kuřetem a datlové sladkůstky (ano, také z kuskusu!)

Salát Taboulah byl pro mojí premiérou. Nikdy jsem ho nedělala, ba ani neochutnala. Obsahuje totiž petržel (a ne málo) a petržel zrovna nepatří mezi mé oblíbené poživatiny. Leč pravda je úplně někde jinde. Salát je nesmírně osvěžující a to především díky mátě a citronu. Petrželka vůbec nevyčnívala, jen vše příjemně doplňovala. Už se těším, až ho vyzkouším sama podle receptu, tedy spíš velice podrobného návodu, který pro nás Michal Hromas připravil...

Na co jsem se ale nejvíce těšila byla příprava kuřecího kuskusu. Maso na kuskus se kupodivu nepřipravuje klasicky tak, že se rozpálí olej, osmaží koření, maso..., ale jednoduše se vše najednou navrší do hrnce (kuře, koření, cibule, cizrna, rajčata z konzervy...) a vše se vaří. Na poslední půl hodiny přidáme nad hrnec do napařovače kuskus. Potvrdila jsem si, že kuskus vařený v páře nad připravovaným masem je prostě bezkonkurenční...
Obrovská péče se věnuje servírování kuskusu, protože kuskus se podává převážně při slavnostních příležitostech a předpokládá se, že to bude podívaná nesmírně lákavá...

...a sladká tečka nakonec: příprava datlových sladkůsek makhrout aneb kuskus do třetice, tentokrát na sladko. Používá se ale jemný kuskus (fin), náplň je z mletých datlí a vše se smaží ve velkorysém množství oleje. Mohu jenom potvrdit, že ty sobotní chutnali lépe než ty, které jsem ochutnala v Tunisku...
Atmosféru podtrhlo i to, že se sešla moc příjemná společnost včetně Šárky Dolce Vita, na jejíchž stránkách si můžete přečíst nesmírně chutnou reportáž.
Jedinou chybou tohoto příjemného a nesmírně chutného semináře bylo, že trval tak krátce. Tři hodiny byly opravdu málo. A tak se už teď moc a moc těším na další setkání s touto voňavou kuchyní...

A otázka na závěr? Co jsem měla k večeři?Tak schválně... No, jasně, nedalo mi to, a musela jsem vyzkoušet, to co jsem se naučila. Vyzkoušela jsem recept na rychlý zeleninový kuskus, o který se s vámi podělím (recept jsem našla na obalu od kuskusu):

Budete potřebovat:
2 sklenice kuskusu
2 brambory
4 rajčata
6 sladkých paprik
20g másla
8pl olivového oleje
sůl

Příprava: rajčata, papriky, oškrábané brambory nakrájíme na kousky, necháme rozehřát 6 lžic olivového oleje, vložíme zeleninu, rozdrcený česnek a smažíme 5min. Přidáme 3 sklenice vody, přivedeme k varu a vaříme dokud nejsou brambory měkké. Ve druhém kastrolu rozpálíme zbytek olivového oleje, máslo, přidáme kuskus, špetku soli, promícháme na mírném ohni asi tak 5minut. Stáhneme z ohně a přidáme 2 sklenice teplého masového vývaru. Necháme odpočinout , párkrát promícháme a načechráme. Podáváme teplé se zeleninou. Můžeme též servírovat s masem či rybou.

Voňavá ozdoba kuskusu...

2008-03-20T02:14:00.000-07:00

Máme již vyzkoušeno nemálo receptů z našich dvou úlovků z Tuniska a konečně Vám mohu alespoň jeden z těch nejvoňavějších představit:

Ojja s masovými kuličkami

Budeme potřebovat (pro 2 osoby):
1 zelenou papriku
25g rajčatového protlaku
2-3 rajčata
(pokud není sezona sladkých červených rajských jablík (jako třeba teď), bez váhání použijeme rajčata v konzervě)
2 vajíčka
2 stroužky česneku
1lžičku římského kmínu
5cl olivového oleje
sůl, pepř

Masové kuličky:
150g mletého hovězího
1 malá cibule
1lžička římského kmínu
25g petrželku
5g sušené máty
1lžička harissy
sůl, pepř

- připravíme masové kuličky: do mísy vložíme mleté maso, na jemno nakrájenou cibuli, petržel, římský kmín, mátu, harissu. Dle chuti osolíme, opepříme. Vše zamícháme. Ze směsi vytvoříme kuličky. Necháme odležet.
- necháme rozehřát olivový olej, přidáme protlak, zamícháme. Dále přidáme na slabé plátky nakrájený česnek, rajčata nakrájená na menší kousky. Osolíme, opepříme.
- přidáme římský kmín, promícháme. Necháme 5min probublat na středním plameni, zředíme přidáním horké vody (cca 2dl), přidáme zelené papriky nakrájené na menší kousky, vaříme (pořád střední plamen) přibližně 20.
- vložíme masové knedlíčky, po 7 minutách rozklepneme vajíčka přímo do pánve, vajíčka lehce
posolíme a servírujeme hned, jakmile bílek začne tuhnout. Jako příloha je nejlepší kuskus - jak překvapivé! ;-)
(Bellahsen et Rouche, Viandes a l´orientale, 2007)

Hokus pokus kuskus

2008-03-10T07:13:00.000-07:00

Kuskus - věrný společník v maghrebské kuchyni (Maghreb zahrnuje země severní Afriky - Tunisko, Alžírsko, Maroko). Vyrábí se z granulované pšenice semoliny a z tvrdé pšenice. V Tunisku bývá doprovázen masem, zeleninou, pikantní omáčkou s harissou. V Maroku je mnohem "zdobnější" - zelenina a maso samozřejmě také nechybí, koření je přepestré, a navíc se zde přidává rozličné sušené ovoce.

Kuskus připravuji docela často. Raději ten na marocký způsob a vždy se snažím, aby suroviny byly co nejpestřejší, aby příprava probíhala co nejpečlivěji. A co více práce věnuji přípravě směsi, na přípravu samotného kuskusu (přílohy) mi mnoho času nezbývá. No schválně, víte jak jsem dělala kuskus já? Do misky nasypala přiměřeně kuskusu, zalila vodou (od oka)... ale raději ne, nebudu pokračovat...

Vymlouvala jsem se na to, že kuskus na páře je strašně zdlouhavý postup, a když už máme hlad, tak je třeba jíst co nejdříve, že? Ale! Stačilo ochutnat ten pravý na páře připravovaný a vyzkoušet ten rozdíl, že jsem si slíbila, že "užopravdunikdy" kuskus do mikrovlnky nestrčím... Tuto právě poznanou chuť "nového" kuskusu ochutnávám pořád dokola - no není to tak hrozné, za minulý týden jsem měla kuskus pouze 5x ;-)

Jak tedy na kuskus? Něco jsem si přečetla, abych věděla jak na to, zamyslela se ;-) a nakonec jsem si to udělala po svém takto:
kuskus (šálek na osobu) hojně zaleji vodou, properu, vodu sleju a načechrám (poprvé, ale v žádném případě ne naposledy). První verze je ta, že vezmu hrnec, do hrnce naliji vodu, vložím pařák, překryji plátnem a nasypu kuskus. Vody ale musí být jen tolik, aby se nedotýkala dna pařáku. Vaří se bez pokličky, od počátku varu vody tak cca 20min. Důležité je časté načechrávání kuskusu. Tento postup je prima, ale nelíbilo se mi, že kuskus, který byl dole na plátýnku je moc rozmočený. Takže na radu starších a moudřejších ;-) jsem zakoupila husté sítko, které přesně dosedne na hrnec na ten nasypu propraný kuskus a za častého "načechrávání" vařím cca 20min. Poté přesypu do mísy, přidám na malé kousky nakrájené máslo a osolím (všeho přiměřeně) a zamícháním načechrávám... Výsledkem by měl být sypký, nadýchaný a měl by mít asi tak 3x větší objem oproti původnímu stavu.
V zemi původu mají šikovné hrnce, kde se dole v hrnci vaří zelenina, maso apod. a horní část tvoří hrnec-pařák ve kterém se vaří kuskus přímo na voňavé páře - to teprve musí být jízda!
Přikládám obrázek, který jsem ofotila z místního obalu na kuskus...

Toť základní lekce přípravy kuskusu a příště už opravdu něco super úžasně voňavého...

Na stejné téma také zde: Harissa nad zlato

Harissa nad zlato - aktualizováno!

2008-03-08T11:20:00.000-08:00

Dovolenou už jsme potřebovali jako sůl, ale ovlivněna jejím průběhem, bych mohla klidně napsat: dovolenou už jsme potřebovali jako harissu, protože v kraji, kam jsme se vydali bychom jistě směle mohli zvolat: harissa nad zlato!
Jet do Tuniska začátkem března se běžnému človíčku našich zeměpisných šířek může zdát poněkud zcestné - ale není tomu tak. Teploty venkovní a ani teploty vody ke koupání sice nevybízejí, (venku bylo průměrně pouhých 20°C) - ano i v Tunisku je zima - takže zatímco my jsme se pohybovali venku v lehčích svetrech, místní byli oblečeni jako v zimě - čepice, šály, zimní kabáty - docela zajímavý kontrast...
Nicméně ideální teplota k poznávání kraje, k procházkám a nákupům na tržišti, k popíjení mátového čaje, k ochutnávání sladkůstek - zkrátka k odpočinku, který jsme již nutně potřebovali a který jsme si také zasloužili ;-).
A jak se nám na tržišti (tedy souk) nakupovalo? Čekala jsem klasické orientální tržiště, které znám z průvodců, ale i tady to místy vypadalo jako klasické vietnamské tržiště s pestrou nabídkou triček, sportovní obuvi a spol. Když jsme se ale zatoulali mimo turisty vyšlapané stezky, vše bylo již v pořádku a moje duše byla spokojena. Jsou zde obvyklé "nepevné" ceny a pokud chcete svoji vyhlídlou věc pořídit za rozumnou cenu, musíte smlouvat. Je to docela legrace, dohadujete se, nedohodnete se, odcházíte z obchodu a čekáte, zda si to prodavač rozmyslí, zavolá vás nazpět a kývne na vaši cenu... Je to legrace, k místnímu koloritu to patří, ale pořád bych tímto způsobem nakupovat nechtěla.
Nakonec ani dítě nepřišlo zkrátka, užívalo si permanentní pozornosti místních žen a chlapíků a my jen s úsměvem přihlíželi, jak je neustále někým olíbáváno, hlazeno, chováno... Jsem jen zvědavá, jak mu budu v pražské tramvaji vysvětlovat, proč "tenpánpřednámi" se k němu nevrhá se stejnou vroucností, jako to dělali všichni minulý týden...

A co že jsme si domů přivezli? Samozřejmě spoustu koření, jehož vůni na tržišti se prostě nedalo odolat... Dole uvádím popisky k našim úlovkům (ke koření se ještě vrátím někdy z příštích "vstupů")
Ale také máme jedno koření, které jsme koupili ze zvědavosti, ale zatím bohužel přesně nevíme o co jde. Prodavač tvrdil, že je to zelené karí, ale o tom pochybuji. Je světlounce zelené, nevoní nijak zvlášť, prý se používá do omáček s česnekem. Již jsme ho vyzkoušeli, ale chutí se spíš podobá špenátu. Zkusím zapátrat, co to může být a podám zprávu...

Harissa: harissa se prodává jako směs koření a nám známá pasta vznikne přidáním olivového oleje.
Carvi: je nádherně voňavý římský kmín

Ras-el-hanout by se prý dalo přeložit jako specialita podniku, a každý ji připravuje jinak. Koupili jsme u dvou prodejců. V jedné směsi trochu vyčnívá skořice, ale ta druhá má nádhernou exotickou vyrovnanou vůni, a věříme, že stejná bude i chuť.
Šafrán asi není třeba představovat...
V našich zavazadlech také skončili plátky těsta brik, voda z pomerančových květů, či růžová voda:
A nakonec dva "pomocníky", abychom si nakoupené koření užili co nejvíce, a z toho taky vyplývá, že se k místní kuchyni ještě párkrát vrátíme...

Ano, zcela nerozumně jsme neodolali a máme vlastní nádobu na tažin... ;-)

...a nastal čas na masové fondue

2008-02-21T01:45:00.001-08:00

Kdy je nejvhodnější čas na masové fondue?
Nejspíš, když očekáváte návštěvu a nechce se Vám trávit spoustu času přípravou pohoštění a večer si chcete řádně užít. Tak v tom případě doporučuji právě masové fondue. Vy připravíte základní ingredience a pak si vlastně každý "vaří sám".

Masové fondue?
Masové fondue pochází z Číny (narozdíl od toho sýrového, které je původem ze Švýcarska).
Na slabé plátky nakrájíte maso, zeleninu, houby - napíchnete na vidličku a vaříte ve vývaru v kotlíku, který je uprostřed stolu a vaří se v něm vývar. Na stole je připraveno vícero druhů omáčiček, do které uvařené maso (zeleninu, houby) namáčíte, pojídáme, povídáme a vše zapíjíte dobrým vínem. Jako přílohu můžete použít rozpečené bagety, brambory či zeleninový salát.

Co budete potřebovat?
Tak předně nádobu s vtipně děravou pokličkou, vidličky (nejlepší jsou ty, které mají na konci různé barvičky, tak si každý účastník fondování pozná tu svou), a stojánek, pod kterým je umístěn zdroj tepla - buď na pevný líh nebo speciální gel. Toť základní výbava. Existují také moc pěkné soupravičky včetně mističek na omáčičky, které si můžete otáčet podle chuti na svoji stranu + talířky s přihrádkami na omáčky, aby se Vám nestekly dohromady. Moc pěkný obchůdek na všechny fondue a raclette udělátka jsem viděla v obchodním centru CČM na Černém Mostě. Nově nabízí základní nádobu na masové fondue i Ikea.

Základní recepty na omáčičky:
pokud se Vám nechce omáčky připravovat, lze zakoupit již hotové omáčky (třeba Heinz jich nabízí nepřeberné množství) a pouze je rozlít do jednotlivých mističek. Já zde uvádím pár rychlých, sice na bázi majonézy, a to proto, že majonézové nám chutnají nejvíce...
- 100g majonézy, 1PL kari, 1PL citronové šťávy, špetku cukru
- 100g majonézy, 1PL koňaku, 2PL kečupu, špetka chilli
- 100g majonézy, 50g rozdrcených bylinek, 1 stroužek česneku, bazalka nastříhaná na malé kousky, citron, sůl

A vývar?
Záleží na Vás, buď použijete instantní (třeba jako já;-)) nebo si vyrobíte vlastní, masový, zeleninový, vše záleží na Vás, času, chuti... Je třeba dodat, že na konci hodování je vývar úžasně silný, voňavý a rozlije se všem přítomným a vypije se... Bohužel ne vždy na tento zlatý hřeb zbývají síly, či spíše místo...

Základní recept, kterak rozpéct bagetku jsem se dozvěděla na oblíbené stránce:
a k fondue jsem bagety připravila přesně takto:
nechala změknout máslo, vmíchala rozdrcený česnek, provensálské koření, podélně nakrojila bagetu (ale nedokrojila), potřela máslem, zabalila do alobalu a nechala v troubě na 200 °C cca 15min.

pan PhDr. Cheesecake Čokoládovič

2008-02-19T03:00:00.000-08:00

je vskutku rafinovaný společník. Na svůj vstup do společnosti se pokaždé dlouho a pečlivě připravuje - nechá o sebe pečovat, nechá se řádně hýčkat - vyžaduje jen to nejlepší zacházení, před představením si dopřeje pobyt v sauně a následně dlouho odpočívá na chladném místě... Zkrátka, nic neponechává náhodě. Ve společnosti se objevuje až ke konci, všechny přítomné ohromí a záhy zase zmizí kdoví kam... Zkuste si ho pozvat i k Vám...

Budete potřebovat:
175g čokoládových sušenek
75g rozehřátého másla

300g lučiny
2 tabulky bílé čokolády
80g moučkového cukru
10cl smetany
2 vajíčka
1/2 lžičky mleté vanilky
10g Maizeny
+ máslo na vymazání formy

Rozevírací dortovou formu vymažte máslem. Rozdrťte sušeny, nechte rozehřát máslo, smíchejte a naneste na dno dortové formy. Upěchujte a uložte do chladu.
Troubu rozehřejte na 150°C. Na velmi mírném ohni nechte rozpustit tabulku a půl čokolády (rozlámené na malé kousky) a smetanu.
Lučinu smíchejte s cukrem. Po jednom přidávejte vejce, Maizenu rozmíchanou ve 2 lžících vody, rozpuštěnou čokoládu a vanilku.
Těsto vylijte na sušenkový základ, nechte péci cca 1h (pokud by se povrch začal zabarvovat, přikryjte alobalem). Zda je dort upečený vyzkoušíme párátkem (klasika - zabodneme a po vytáhnutí musí párátko zůstat suché). Po upečení nechejte dort odpočinout po dobu 20minut v otevřené troubě. Vyndejte cheesecake vychladnout venku a nakonec vložíme na 3 hodiny do ledničky. Před servírováním pomocí škrabky na brambory naškrabejte zbytek čokolády na dort.

Malá zpráva o vernisáži

2008-02-13T02:02:00.000-08:00

Zpráva o vernisáži přichází s malým zpožděním, ale výstava je stále aktuální. Děkuji všem známým a neznámým, kteří se zastavili. Také děkuji kapele, tedy části uskupení Rolling Stones Revival Prague, akustické pojetí nemělo chybu ;-)

Proč však se o této události zmiňuji právě tady? Ano, tím důvodem je malé občerstvení. Pozorný čtenář jistě podotkne: "ha, renata dělala nivové koláčky". Ano i ne. Dostala se mi do rukou kuchařka Hanky Michopulu Zpátky domů a ta ve své kuchařce nabízí náplň poněkud odlišnou. Na můj vkus byla málo výrazná, tak jsem přidala chilli (jak jinak, že?).

Druhým uvedeným receptem tak geniálně kreativním je vinařův chlebíček k vínu. Originální recept jsem našla zde (doporučuji prostudovat!), já uvádím verzi, kterou jste ochutnávali minulou středu.

Přiznám, že mé původní plány na občerstvení byly ambicioznější, ale péče o fotografie, mimino, organizaci mi zabrala poněkud více času a tak jsem nesmírně ráda, že existují recepty na super extrémně geniálně jednoduché věci, které oslní...

Koláčky ze Zpátky domů:
balení listového těsta
1/2 hrnku zelených oliv (cca 75g)
1 balení sýra cottage, žervé či lučiny
2 plátky ančoviček, nakrájené najemno
čerstvě mletý pepř
Olivy nasekejte na drobné kousky. Promíchejte je v menší misce se sýrem, ančovičkami a okořeňte pepřem dle chuti.
Listové těsto vyválíme, poklademe náplní, zatočíme do roládky. Uložíme do chladničky (lépe se pak krájí). Troubu rozehřejeme na 190°C. Rolky nakrájíme na cca 1cm silné plátky, klademe na plech, pečeme do zlatova.

Extrémně kreativní vinařův chléb, verze minulostředová:
180g hladké mouky
1/2 prášku do pečiva
1 velká syrová brambora
pepř, chilli, sůl
na kostičky nakrájený ementál (velká hrst)
vlašské ořechy (tak hrstka)
1 lžíce dijonské hořčice

1 vejce

2 lžíce bílého vína

Vše smícháme, vytvoříme bochníček a pečeme při 190°C 40min. Toť vše.

Geniálně jednoduché, že?

Rolky téměř jarní...

2008-02-08T02:57:00.000-08:00

aneb asijské téma do třetice. U nás doma je sice přes asijskou kuchyni přítel - vaří ji výborně a hlavně již dlouho. Má tak veliký náskok, který už nikdy nedohoním a pravda je, že se o to ani nepokouším ;-). Ale i já občas neodolám a pokusím se vyrobit něco sama. Tentokrát jsem se pustila do jarních rolek, a zcela neskromně dodávám, že hluboce lituji, že jsem se do nich nepustila již dávno - jedno je však jisté: teď budu rolky dělat minimálně jednou týdně minimálně až do jara. Extrémně jednoduchý postup - a výsledek? Vyzkoušejte sami: ;-)

Budete potřebovat:

rýžový papír (běžně k dostání ve všech supermarketech)

200g mletých kuřecích prsíček

4 černé houby - jidášovo ucho (běžně k dostání ve všech supermarketech)

40g vlasových rýžových nudlí (běžně k dostání ve všech supermarketech)

1 nastrouhaná mrkev

menší hrst výhonků fazolí mungo

1 stroužek česneku

1 kávová lžička nastrouhaného čerstvého zázvoru (já ho proženu lisem na česnek)

1 polévková lžíce rybí omáčky

olej na smažení, sůl, čerstvě namletý pepř

Myslím, že pokud nebudete trvat na kuřecím a raději byste třeba krevetky, nebo snad směs vepřové, kuřecí půl na půl nebo snad vegetariánskou verzi - myslím tedy, že se nic nestane a prostor ke kreativitě je dost velký.

Jak na to?

Černé houby namočíme do mističky s vlažnou vodou a necháme je namočené tak půl hoďky.

Poté necháme odkapat, vysušit a pokrájíme na nudličky.

Stejně postupujeme s rýžovými nudlemi (namočit do horké vody na 10min, odkapat, trochu pokrájet).

Do misky dáme mleté kuřecí, mrkev, houby, rýžové nudličky, drcený česnek, zázvor, rybí omáčku. Přiměřeně osolíme a opepříme a zamícháme.

Do většího talíře nalijeme vodu a každou placku zde ponoříme, položíme na utěrku a necháme změknout (trvá to cca 30sek.) Na každou placku dáme trochu směsi, přehneme levou i pravou stranu dovnitř a zarulujeme do válečku. Smažíme na rozpáleném oleji do zlatova, posečkáme malou chvilku až rolky lehce vychladnou a servírujeme s rozličnými omáčkami...

Tip: jak připravit klíčky z fazolí mungo:

1. do menší skleničky dáme fazole (tak 1/5 objemu skleničky), zalejeme vodou a necháme 24 hodin namočené.

2. poté ráno a večer semínka propláchneme vodou a necháme odkapat. My máme skleničku zakrytou gázou, která slouží i jako sítko při odkapavání zbylé vody.

3. po cca 3 dnech jsou klíčky připraveny, gázu vyměníme za víčko, uzavřeme a dáme do lednice a průběžně používáme..

Nejbližší cesta k vietnamské polévce

2008-02-03T10:20:00.000-08:00

Pod vlivem mimořádně chutného článku pana C. o jeho průzkumnické návštěvě malého Vietnamu v Praze Písnici a pod vlivem fotek nesmírně lákavých ňaminek se začaly bouřit mé chuťové buňky a začalo se ozývat ono známé: My chceme polévku! Rozhodující ovšem bylo, když jsem zjistila, že do druhého vietnamského hnízdečka specialit v Malešicích mi jede od domu přímý autobus a staví rovnou před branou "Skladu velkoobchodů". Adresa je Tiskařská 12, Praha 10 a zastávky autobusů buď Tiskařská nebo Spalovna Malešice (vchod je ale naproti zastávce Tiskařská).

Celý areál je mnohem, mnohem menší než ten v Písnici a ani výběr místních bister není tak veliký. Buď si můžete vybrat z většího bistra a la "pro turisty" a nebo o kousek dál tři pidi bistříčka zřejmě určená pro místní. Při našich již dřívějších návštěvách jsme vyzkoušeli obojí: jak bistra pro místní, tak to veliké. Polévky kupodivu srovnatelné chuti v obou kategoriích. V tom větším si navíc můžete vybrat, zda polévku kuřecí, hovězí, kachní či rybí. Úžasné jsou hovězí a rybí. Moje úchylka k vietnamským polévkám mi bohužel nedovolila nikdy ochutnat nic jiného z místní nabídky:-( Ale teď když vím, že nejbližší cesta k vietnamské polévce mi trvá 20 minut, určitě tento nedostatek napravím....

Hovězí vietnamská polévka úžasně voňavá...

Ve všední den je tam kupodivu mnohem méně lidí než o víkendu, v bistru byli obsazeny tři stolky a to Čechy. Cestou nazpět jsme koupili pár bylinek do thajské polévky, rýžový papír na jarní závitky (o tom ale až příště), pálivou omáčičku, pozdravili na slunci hřející se durian a spěchali zpět do civilizace. Tak a zase mám na chvíli klid... ;-)

PS: jen jsem se musela pousmát tomu, jak místní obchodníci reagují na narůstající zájem ze strany nás Čechů. V jednom obchůdku s potravinami jsem minule zahlédla zaprášené misky na polévku. Tentokrát tam již měli naleštěné čajové kameninové soupravičky... Myslíte, že to tak chceme?

U nás doma

2008-01-29T03:16:00.000-08:00

Nebojte se, nebude řeč o barvě dlaždiček v koupelně, či značce našeho televizoru, nebo snad o nějakých pikantnostech - och ne... Ráda bych vám totiž představila naši neobvyklou květenu (zatím ještě zeleň, neb nám zatím ještě nic nevykvetlo, ale trpělivost růže přináší. Tak vstupte, prosím:

1/ Jackfruit

Semínka jsme si přivezli před třemi lety z Kambodže a rostlince se super daří. Ke štěstí ji stačí hodně vody, teplota nad 20°C a sluníčko samozřejmě. Daří se jí tak dobře, že jsem ji už museli zastříhnout, aby nám neprobourala strop.
Co to ten jackfruit neboli chlebovník vlastně je?

Vietnamská žena při vyloupávání "žvejkaček" - vlevo ještě celé plody, vpravo pak již žlutá dužina, která se jí. Pozor, uvnitř je pecka, ze které nám vyrostla ta naše nádhera..

Dříve se u nás prodávali plátkové ovocné žvýkačky juicy fruit - tak takhle hodně podobně chutná, a tak pracovní název této rostlinky u nás žvejkačkovník.

2/ Annona šupinatá Ovoce, které již údajně jedl Robinson Crusoe je to nejlahodnější ovoce, které jsem ochutnala. Zvenku vypadá trochu jako borová šiška, uvnitř neuvěřitelně lahodná dužina, která chutná trošku jako hruška, meruňka, ale ve skutečnosti je mnohem, mnohem, lahodnější... Viděla jsem ji už i u vietnamských zelinářů běžně ve městě a chutná to dost dobře i u nás...
A jak se daří nám ji pěstovat? Střídavě. Máme ji doma 2 roky a je vysoká tak 20cm, někdy vypadá, že to balí, ale pak ji začnou znova růst listy a jede se dál. Navíc jsme ani na internetu nikde nenašli informace, jak toto ovoce pěstovat. Uvidíme, ale plody zřejmě nebudou...
Annona šupinatá zleva: plod celý, semínka a vnitřek, který se jí

3/ Mandarinka

Proboha, proč mandarinka, když jsme si mohli přivézt spoustu dalších exotických potvor, které by nám ubíraly prostor k žití? Tyhle mandarinky byly totiž tak úžasné, že vypadaly jako umělé a až při bližším pohledu jsme zjistili, že stromeček je živý a navíc mandarinky měli tak 3cm v průměru, neodolali jsme. ;-) A jak se jí u nás daří? Střídavě, tak jako anoně. Když už jí začneme oplakávat, tak nasadí nové listy... Trochu si s náma zahrává...

4/ Datlovník

Tak ten se nám narodil omylem. Přítel seděl, jedl datle, nevěděl kam s peckama, tak je házel do květináče a ono se to ujalo - to bylo překvapení po třech měsících, když se nám z květináče začlo klubat něco zeleného úplně nepodobného kytce, která má v květináči trvalé bydliště. Nicméně jak je vidět z obrázku, daří se mu velice dobře...

Co u nás doma nemáme?
U nás doma nemáme durian. Není to má chyba, za to může pořádkumilovná pokojská, která moje semena vyhodila. Příště..
Durian má jednu velice špatnou vlastnost - neuvěřitelně smrdí - smrdí jako kanály před deštěm, chuť je nesmírně lahodná, bohužel vůbec nic nepřipomíná. Pecky, tvarem podobné jako ty z avokáda jsou uschované uvnitř této nažloutlé dužiny...

U nás doma nemáme ani lonkon (ani nevím, zda se to takto správně píše...), ale už i ten jsem tady zahlédla, není tedy nic ztraceno. Uvnitř podobné liči, chuť podobná slaďoučkému grepu.

U nás doma nemáme ani pitahayu (díky Bali ;-)), a asi ani mít nebudeme. Uvnitř to vypadá jako kiwi, jen v bíločerném provedení, chuť to nemá skoro žádnou...

Nemáme ( bohužel ani na fotce) mangostan, který má tmavěfialovou barvu, uvnitř bílou dužinu vcelku příjemné chuti...

A na závěr ještě pohled na pravou vietnamskou tržnici ve Vietnamu:

Dny všední...

2008-01-25T11:04:00.000-08:00

Také se Vám stává, že pospícháte večer domů z práce, už se vidíte u knížky nebo oblíbeného filmu a nebo co já vím... A vařit se Vám moc nechce?
Zkuste tento super rychlý salát z čínského zelí, tak jak ho dělá můj přítel. Příprava je extrémně jednoduchá, zachutná i chlapíkům a navíc ze surovin, které běžně míváte doma...

Potřebujeme:
čínské zelí,
slaninu
ocet či citron

čínské zelí nakrájíme na menší kousky, dáme do salátové mísy; slaninu nakrájíme ještě na menší kousky (cca 5mm) a co nejvíce vyškvaříme (až do úplných škvarečků) a vše - včetně vyškvařeného omastu a ještě úplně horké nalejeme na čínské zelí, lehce pokapeme octem, zamícháme a teď už jen njam.
A já už běžím číst knížku, takže hezký večer :-)

Střípky z cest... Kambodža

2008-01-22T03:20:00.000-08:00

Cestování za novými chuťemi patří k těm nejzajímavějším. Alespoň u nás tomu tak je. Poznávání nových chutí ovoce, neobvyklých pokrmů, nezvyklých kombinací... A většinou žasneme, žasneme nad tím, jak stejné základní potraviny mohou chutnat úplně jinak, když se dělají v jiné zemi, kde je jiná kultura, jiné podnebí, jiná historie...

Samozřejmě, ne vždy tomu tak je, někdy se výběr jídla nepovede, a tak i taková "nenáročná" činnost, jakou je jíst a ochutnávat dostává alespoň trochu punc dobrodružnosti.

Dodnes se smějeme našemu "dobrodržství" v Kambodži, kdy jsme celé odpoledne strávili v autobuse na cestě do Battambangu a těšili na večeři, až ochutnáme zase nějakou specialitu.

Dojeli jsme, našli hotýlek, a plni očekávání jsme se vydali na naši dobrodružnou výpravu (taky jsme měli obrovský hlad, proč si to nepřiznat). V Asii jsme si přivykli tomu, že ty nejneobvyklejší chutě nalézáme přímo na ulici, v minibistrech, kde nahlížíte pod pokličky a vybírají oči a nos...

Hlad byl ovšem tak veliký, že jsme si moc práce s výběrem bistra nedali. Jak jsme našli pár hrnců pohromadě, zajásali jsme a každý si vybral to své. Dávám si něco, co vonělo zázvorem, usedáme a pod stůl se nám nastěhuje vyhublá kočička (když je v Kambodži kočička vyhublá, to znamená, že je tak vyhublá, že sotva stojí na packách, tedy spíše na špejlích...) . Když ochutnávám, zjišťuji, že jsem si vybrala jakousi cibuli okořeněnou zázvorem a nasekanými pařátkami... Ano, ochutnala jsem, a pochopila, že tentokrát jsme se ve výběru jídla poněkud unáhlili... Tak jsem si alespoň řekla, že je čas udělat radost na kost vyhublé kočičce a hodila jsem jí kousek pařátku pod stůl. Kočička se nevrhla na jídlo, jak jsem si myslela, ale rozvážně přičichla a sebrala poslední síly, co jí zbývaly a doslova utekla někam do tmy. To byla ta poslední kapka, dopili jsme teplé pivo a pořád hladoví jsme z posledních sil doslova utekli do tmy - ten večer vyhrál každý.

A co jsme tenkrát večeřeli? Pamatuji si, že nějaký koláček a spoustu ovoce - to v Kambodži umí...

Pevně věřím, že sklidím jenom poděkování, když nepřikládám, recept;-)

Kambodžské "fastfúdy"

Kalorická bomba z Engadinu

2008-01-15T03:45:00.001-08:00

Kdysi dávno jsem strávila nějaký čas ve Švýcarsku a jednou z prvních nových věcí, kterou jsem tam ochutnala byl takový úžasný křupavoučký, koláč samý oříšek. Co mně bylo moc líto, že jsme tento koláč mívali jen v zimě na horách po náročném dni. A tak jsem si dala slib, že vypátrám recept na tento oříškový zázrak a budu si ho pect, kdy budu chtít.
Dnes už vím, že se jedná o Engadinský koláč a peču jej zásadně jen v zimě (a to ještě nakrájený na velmi malé kousky), protože jen v zimě se dají snést takové věci jako ořechy, med, máslo a spousta cukru v jednom kousku koláče...
Engadine je malebný, v horách utopený kousek světa na samém východním konci Švýcarska u hranice Itálie a Rakouska. Dříve tak chudý, že lidé odsud odcházeli za prací do zahraničí (nejčastěji Itálie) a zbohatlí se vracívali zpět do tohoto zapomenutého koutu a stavěli si zde nádherné domy pod vlivem toho, co potkali na svých cestách... Tento koláč zde můžete nejenom ochutnat, ale dokonce si ho objednat i po internetu (např. spol. Kochendorf, Pontresina), další jeho sympatickou vlastností totiž je, že vydrží báječně dlouho...

Přidávám slíbený recept:
Potřebujeme (na koláčovou formu 26cm):
300g mouky
špetka soli
200g studeného másla
300g cukru
1 vejce
250g vlašských ořechů
250ml smetany
2PL lžíce medu
cca 1PL rybízové zavařeniny
tuk, mouka na vytření formy(nebo papír na pečení)

Tak a teď do práce:
- Z mouky, soli, másla nakrájeného na menší kousky, 150g cukru a 1 vejce uděláme těsto (já nejraději rukama), uděláme kouli, přikryjeme a dáme chladit na hodinu do ledničky.
- Mezitím vysypejte zbytek cukru do nevymaštěné teflonové pánve a na středním "plameni" zahříváme, občas promícháme, než se vytvoří řídký karamel (pokud se vám při přípravě vytvoří hrudky cukru, nezoufejte, vše se rozpustí po přidání ořechů). Přidáme vlašské ořechy a lechce opražíme (cca 3min), dále přilijeme smetanu a přibližně 5 minut povaříme. Přidejme med, pánev stáhneme z plotýnky a necháme vychladnout.
- Těsto vyválíme, vložíme do vymazané formy, potřeme rybízovou zavařeninou a rozložíme ořechovou směs. Pečeme 40-50min při 180°. (Nejlepší recepty světové kuchyně, Knižní klub 1998)

Pozn.: Engadinští vyválí nejprve 2/3 těsta a tou vyloží spodní část formy, pak přidají rybíz a ořechy a zbylou jednou třetinou těsta po vyválení kladou nahoru. Jak je komu libo...

PS: foto - zdá se, že jsem boj s technikou opět prohrála :-(, snad mi bude omluvou to, že tento koláč opravdu není až tak fotogenický...

Z jiného soudku...

2008-01-11T12:37:00.001-08:00

Když jsem se před rokem a něco ocitla najednou "sama doma", byl to šok. Ano pravda, tak úplně sama jsem doma nebyla, ale ten človíček, který mi dělal společnost, byla společnost poněkud jednostranná - já mu celý den něco vyprávěla, on neodpovídal, uměl jenom jakousi ééééééééřeč. A tak jsem byla odkázána na návštěvy kamarádek, tet, strejdů a tak dále a tak dále. A poslouchala co kdo dělá, jaké má plány - no a já, která měla jenom plíny jsem jednoho večera vzala pár svých fotografií, které vznikly při procházce s prckem a poslala je provozovateli místní galerie s tím, zda by z nich nešla uspořádat výstava - a obratem jsem dostala odpověď, že ano, jen si musím chvilku posečkat, neb o galerii je veliký zájem. A jak je známo, čas plyne rychle a já mám tu čest Vás teď pozvat na svou první výstavu fotek:

Jak jsem již napsala, jedná se fotky, které vznikly při procházkách s miminem a "Za zrcadlem" jsme výstavu nazvali proto, že mojí specializací je focení rozličných odlesků vody, oken, vitrín a tak... Přidávám pár vzorečků...

Závěrečný dík patří Městské části Praha 14 a samozřejmě společnosti Dalkia Česká Republika, bez nichž bych to nedokázala...

Putování za cidre, trocha teorie a nakonec sladká a šťavnatá tečka

2008-01-04T10:28:00.000-08:00

Cidre, to jsou pro mně především vzpomínky: Bretagne, Ile de Groix, sedíme v palačinkárně, pojídáme palačinkové menu - předkrmová s máslem, jako hlavní jídlo se sýrem a dezertová se ostružinovým džemem - popíjíme cidre... A nebo: opět Bretagne, odpolední slunce, moře, sedíme na skaliskách, pijeme cidre, posloucháme racky, šumění moře....

Dlouho, dlouho jsem byla smířena s tím, že cidre se u nás dá sehnat pouze v Creperie na Vltavské. Až úplně nedávno, náhodou jsem objevila cidre v Au Gourmand. Nesla jsem si lahvičku domu jako poklad největší, ale nastal další problém - s kým cidre vypít? Čechům, zdá se, to moc nechutná a tak jsem si otevřela lahvičku pro sebe. Leč ouha: z Bretagne jsem si pamatovala cidre (brut, samozřejmě) jako ne moc sladké, lehce navinulé pití, toto však chutnalo jaksi "naředěně". Ale úplně náhodou jsem oběvila tento recept, který byl mimochodem excluzivní a tak jsem nakonec byla ráda, že bylo méně pitelné...

Ale teď už jsem věděla, že cidre v Čechách existuje. Další zastávka (úspěšná) byla v bufetu Paříž-Praha v Jindřišké 5. Tam nabízí celkem 3 druhy vyzkoušela jsem 2. Na ochutnávku prvního jsem pozvala svoji francouzskou kamarádku, která mimochodem přinesla excelentní jablkový koláč (recept uvádím níže). Tento cidre po vytažení špuntíku uschovával přesně to, co jsem očekávala, jemně šuměl, byl lehce zakalený, a byl přesně tak navinulý, jak jsem si pamatovala... Ten druhý také nebyl špatný, ale tak o dva body slabší... Třetí druh - superieur - dle vyjádření paní prodavačky nejžádanější právě neměli...

Ve Fruit de France v Bělohradské ul. měli pro změnu úplně poslední lahvičku (a pak, že se cidre u nás nepije...). Všude jsem narazila pouze na cidre brut, což je dobře, protože cidre doux mi chutí příliš připomíná obyčejný pomerančový džus.

Tento vzoreček byl omedajlovaný bronzem za rok 2006 a zřejmě zaslouženě. Byl (ano, už taky není :-() velice jemný, až rafinovaný, ale ta má vysněná navinulá chutˇ také byla velice jemná... Ceny cidre se pohybují mezi 125 až 150,-- Kč za lahev.

Co to vlastně cidre je?

Cidre je fermentovaný jablečný mošt. Podle délky fermentace bude finální produkt doux, demi-sec či brut. Ve Velké Británii je povoleno do cidre přidávat cukr, který dovoluje prodloužit fermentaci a zvýšit množství alkoholu, ale toto se děje na úkor buketu, výsledný cidre je světlejší.

Co napoví etiketa?

Cidre "traditionnel" jedná se většinou o cidre, který se snaží zachovávat původní chutě venkovského cidre.

Cidre "bouché" většinou o oznámení, že cidre byl stočen do lahve a opatřen korkem a ochrannou manžetou...

Cidre brut byl fermentován nejdéle, obsah alkoholu nad 5,5%, s malým obsahem cukru, a s převažující nakyslou chutí.
Cidre demi-sec má obsah alkoholu okolo 5%, chuti nakyslé, leč dostatečně sladké, aby tento pocit byl převažující.
Cidre doux je fermentovaný velice krátce, a nefermentovaný cukr je dominující chutí. Ale sladkost je příjemná a obsah alkoholu nepřekračuje 3%.
Pur jus - znamená, že tento cidre nebyl vyroben z koncentrátu. Od roku 1987 se mohou ve Francii do cidre přidávat koncentrát (až 50%) a to z toho důvodu, aby francouzské cidre byli konkurence schopnější v cidrosvětě, kde je toto povoleno už dávno...

Na závěr přidávám recept na jablečný koláč od Marion. Tento koláč je neuvěřitelně šťavnatý, a směšně jednoduchý:

Potřebujete:
listové těsto
5 sladších jablek
pár lžic cukru
3 jablka oloupeme, rozčtvrtíme, vyjmeme jadřinec, nakrájíme na menší kousky a na mírném plameni lehce rozvaříme (Marion použila výraz: udělat kompot). Necháme vychladnout. Zbylá 2 jablka též oloupeme, rozčtvrtíme, vyjmeme jadřinec a nakrájíme na slabé plátky. Listové těsto rozválíme na tenkou placku, dáme do kulaté koláčové formy vyložené papírem na pečení, poklademe " kompotem", a zdobně po francouzsku naskládáme jablíčka nakrájená na slabé plátky. Vložíme do trouby vyhřáté na 200 °C, pečeme 20 min, poté poprášíme cukrem a ještě pečeme 10min. Opravdu vynikající....

PF...

2007-12-29T11:28:00.001-08:00

In vino Jiří Slíva

2007-12-14T07:57:00.000-08:00

Při mé nedávné návštěvě knihkupectví jsem se snažila mezi hromadami kuchařek snažila mermomocí nějakou, která by mě zajímala a kterou bych si odnesla s sebou domů, ale většina se jich tvářila tak nějak stejně, bez zájmu o mou společnost a mou knihovnu...
Až... Až úplně náhodou, úplně nahoře, nenápadná červená kniha s malou poštovní známkou Champagne. Musím přiznat, že poštovní známka byla to, co mě přitáhlo jako první. Nedávno jsem si se známkami taky hrála. Pak jsem otevřela... Nebudu vás napínat, je to kniha plná veselých kresbiček točících se kolem vína. Až do teď jsem netušila, jak může být lahev vína a sklenička inspirativní. Samozřejmě, že vím, jak moc je inspirativní obsah, ale lahev? Co stránka, to chytrá a vtipná kresbička, touto knihou listuji a usmívám se hrátkám se slovy a vůbec všem nápadům pana Slívy. Tady se přímo nabízí otázka: co vlastně bylo mistrovi inspirací?

Vinné zátiší s rozpečeným kozím sýrem...

2007-12-12T12:37:00.000-08:00

... aneb recept si najděte sami ;-)

Pozdrav z víkendu

2007-12-03T01:20:00.000-08:00

Co naplat, nastal hluboký podzim, venku můžeme obdivovat maximálně různé stupně šedi, kterými se chlubí obloha v našich zeměpisných šířkách... Jak tedy naložit s průměrně šedivým již prosincovým víkendem? Samozřejmě, že i přes nepřízeň počasí je možností spoustu. Třeba oprášit kuchařky, nakoupit suroviny a pustit se do zkoušení nových chutí a kombinací... Pak pozvat kamarády, otevřít lahev vína...
Můj pozdrav z uplynulého víkendu by vypadal asi takto:

A asi by bylo ode mě hezké, abych přidala i nějaký recept (obrázek druhý zprava):
Kuličky z mletého masa, rosti a ovocné chutney
Suroviny:
Kuličky: mleté hovězí maso (cca 400g), 2 vajíčka, strouhanka, stroužek česneku, sůl, pepř, hladká mouka
Rosti: brambory uvařené ve slupce den předem, sůl, pepř
Chutney: 600g různého ovoce (jablka, hrušky, meruňky), 2 banány, čerstvý zázvor velikosti ořechu, 6 stroužků česneku, 2 polévkové lžíce rozinek, 1 polévková lžíce koření garam-massala, 1 lžička římského kmíhu, 1/2 chilli, 1 polévková lžíce soli, 75g přírodního cukru, 30cl jablkového octa
Postup: Chutney doporučuji připravit den předem, chutě se tak výborně promísí a rozleží. Příprava je nesmírně jednoduchá. Ovoce oloupeme, nakrájíme na malé kousky, česnek oloupeme, rozdrtíme, zázvor nastrouháme - vše dáme do kastrolu, přidáme koření, sůl, cukr, ocet - bez pokličky přivedeme na malém plameni k varu a na malém plameni vaříme za stálého míchání cca 35 - 45 min. Podáváme studené.
Rosti je placka z vařených brambor, která pochází z německé části Švýcarska. Brambory se oloupou, nastrouhají na hrubém struhadle, osolí, opepří. Na slabém plameni opékáme každou stranu cca 15min. Při obracení je dobré sesunout placku na velký talíř a přesunout zpět na pánev.
Kuličky z mletého masa: smíchá se maso, vajíčka, strouhanka, česnek, sůl, pepř, tvoříme kuličky, obalíme v hladké mouce a opékáme ze všech stran.
Pak už jen mňam!

Koláčky z nivy sýra, které oslní na každém večírku

2007-11-19T00:35:00.000-08:00

Ne však na dlouho, neboť vždy zmizí jako první (a to vím z vlastní zkušenosti). Tyto na přípravu extrémně jednoduché chuťovky slavili úspěch všude tam, kam mě doprovázely. A pochopil to i porotce této soutěže. Ano, ano, zase další výhra. Tentokrát opravdová ;-).
A teď již přikládám recept:

Filatelistické rarity potravinářských velmocí

2007-11-12T05:23:00.001-08:00

Aneb o tom, jak jsem si vyhrála s obrázky, hrála v soutěži, pak nic nevyhrála, ale nakonec přeci vyhrála. Pokud se vám to zdá příliš zamotané, rozuzlení naleznete zde. A teď si již můžete zblízka prohlédnout příspěvek ve větší verzi, račte:

Mini čokoňaminky...

2007-11-05T01:17:00.001-08:00

Doba je zlá. Na mé smysly ze všech stran útočí tu nově otevřená cukrárna, tam zas nová pralinkárna, do toho spousta čokonovinek... Zároveň se ozývá kreativní já, takže není nic jednoduššího než oprášit mini formičky na košíčky (no, co za pracovní sezóna jim začne stejně co nevidět...) a pustit se do díla. Pro začátek jsou tady minibiskupské chlebíčky- bábovičky.

Budete potřebovat (množství stačí na cca 50miniformiček, průměr 3,5cm):

- 125g másla
- 1 bal. vanilkového cukru
- špetka soli
- 3 vejce
- 250 g polohrubé mouky
- 1 lžička kypřícího prášku
- balíček kandovaného ovoce
- cukrářská poleva bílá
- cukrářská poleva tmavá
Postup: Z másla, cukru, vanilkového cukru, soli, vajec, mouky a kypřícího prášku vypracujeme těsto. Přimícháme kandované ovoce. Košíčky vymažeme rozehřátým máslem a plníme tak do 3/4. Pečeme cca 15min při teplotě 190 °C (horkovzdušná 160°C, plyn stupeň č. 2. Minibochánky ihned vyklopíme a necháme vychladnout. Připravíme oba druhy polevy, nejlépe do menší mističky a každý kousek řádně vykoupeme buď v bílé nebo tmavé polevě.

Chuť na výsledek byla tak velká, že jsem práci odfotila, náhledem ve foťáku zjistila, že "to docela jde" a pustili jsme se do díla. Bohužel večer při prohlížení fotek v počítači, jsem zjistila, že to tedy "vůbec nešlo", že fotka je příšerně nasvícená, ale to již bohužel nebylo co fotit...
Tak příště...

Na závěr se ještě sluší dodat, že recept na těsto jsem si vypůjčila zde: